A+ A A-

Nobelova cena za literaturu 2012 – čínský spisovatel Mo Yan

mo yan nobelova cena spisovatelNobelova cena byla udělana čínskému spisovateli Mo Yanovi za příběhy, které se díky směsi fantazie a reality, historické a sociální perspektivy řadí po bok takových děl jaké jsou knihy Williama Faulknera nebo Gabriela García Márqueze. Tak znělo rozhodnutí poroty.

Jenže se vzhledem k tomu, že autor v Číně patří k oficiálním autorům, považuje se udělení této ceny za politický ústupek poroty Nobelovy ceny.
Je to jen další kapka do hořkého poháru o smysluplnosti Nobelových cen, které mohou dostat lidé, i když jejich činnost neodpovídá požadavkům na udělení ceny. Viz. například Cena Míru pro Obamu apod.

Mo Yan (pseudonym pro Guan Moye) se narodil v roce 1955
a vyrůstal v Gaomi v provincii Shandong na severovýchodě Číny. Jeho rodiče byli zemědělci. Ve věku 12 let, během kulturní revoluce odešel ze školy do práce. Nejprve pracoval v zemědělství, později v továrně. V roce 1976 nastoupil do Lidové osvobozenecké armády a během této doby začal studovat literaturu a psát.

Jeho první povídka vyšla v literárním časopise v roce 1981. Průlom přišel o pár let později díky novele Touming de hong luobo (1986, publikoval ji ve francouzštině jako Le Radis de Cristal 1993).

V jeho knihách se hodně objevují zkušenosti z mládí a ze života provincie, kde se narodil. Je to zřejmé i v jeho románu Hong gaoliang jiazu (1987, Sorghum Red 1993). Kniha se skládá z pěti příběhů, které se prolínají v Gaomi během několika bouřlivých desetiletí 20. století. Red Sorghum byl úspěšně natočen v roce 1987, režírovaný Zhang Yimou.

Román Tiantang suantai zhi ge (1988) a jeho satirické Jiuguo (1992) už byly v Číně posuzovány jako podvratné protože se zde objevují ostré kritiky čínské společnosti.
Další kniha Fengru feitun (1996) je široká historická freska zobrazující 20. století Čínu prostřednictvím mikrokosmu jedné rodiny. Román Shengsi Pilao (2006) zase používá černý humor k popisu každodenního života a násilné společenské transformace. Román Tanxiangxing (2004) je pdobný příběh o lidské krutosti v rozpadající se říši.

Kromě románů, Mo Yan publikoval řadu povídek a esejů na různá témata. V Číně je oficálně propagovaný autor a byl zvolený místopředsedou provládního Svazu čínských spisovatelů.

Mo Yan v češtině
V nakladatelství Dauphin vyjde kniha povídek Když prosem kosa projede a román Krev a mlíko. Ten na příběhu malého chlapce seznamuje čtenáře s historickým kontextem Číny téměř celého 20. století. "Krev a mlíko je bestsellerem, je však velmi drsným, surovým vyprávěním, jako většina jeho textů.

Překlad z http://www.nobelprize.org Čítárny
Celé dílo: http://en.wikipedia.org/wiki/Mo_Yan

Photocredit: Wikipedia

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Nobelova cena,

Komentáře  

# Referendum 2012-12-28
Olga Lomová řekla v rozhovoru pro Český rozhlas: „Politická rovina celé věci je nepopiratelně přítomná. Myslím si, že byl velký politický tlak na to, aby cenu získal nějaký skutečně čínský a v Číně uznávaný autor. O tom není nejmenších pochyb. V roce 2000 totiž získal stejnou cenu spisovatel Kao Sing-ťien, který sice pochází z Číny, ale emigroval do Francie. Čína tehdy rozhodnutí akademiků kritizovala.“ Podle Olgy Lomové je Mo Jen skutečně skvělý spisovatel a cenu si zaslouží.
Citovat
# MaoTse 2012-11-27
Když je v Číně někdo předsedou Svazu spisovatelů, mlčí a tiše drží krok, zatímco jeho kolegové sedí ve vězení, neměl by získat Nobelovu cenu za literaturu. říká herta Mullerová. Kolik takových týpků je asi mezi českými spisovateli?
Citovat
# John 2012-10-17
Texty čerstvého nobelisty Mo Yana vyšly u nás zatím pouze časopisecky, a to v Souvislostech. Přeložil je Denis Molčanov. Denis Molčanov žil několik let v přízemí domu v Praze na Smíchově, kde jsem bydlel ve druhém patře. Nacházela se zde řada zajímavých sousedů. Stýská se mi po nich. Denis teď bydlí v Paříži. Já v Radlicích. Denis Molčanov býval na Smíchově po řadu let mlčenlivým mužem. Poté se proměnil v neustále mluvícího muže. Ať mlčenlivý či mluvný, vždy nosil bílé košile s rozhalenkou. Přeložil knihu čínského nobelisty Gao Xingjiana Hora duše. Ta knížka mi v lecčems připomínala texty Mo Yana v Souvislostech. Oba autoři, ač jeden čínskou vládou pronásledovaný až v daleké emigraci a druhý vážený funkcionář ve své domovině, jsou si v jedné podstatné věci podobní. Představují Čínu v globálních stereotypech, vycházejí vstříc očekávání globálního čtenáře. Podobně jako prózy Orhana Pamuka, nositele Nobelovy ceny, ukazují současné Turecko. Podle prózy Mo Yana byl v duchu tohoto globálního očekávání natočen v Číně film Rudé pole, který naděje svých tvůrců nezklamal a získal Zlatého medvěda na globálně známém filmovém festivalu v Berlíně.
Citovat