Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Ondřej Sekora byl jedinečný otec, vzpomíná jeho syn

sekora-syn

Při celkem nudném úklidu člověk někdy i něco zajímavého objeví. Například rozhovor, který jsem po roce 2000 dělala se synem malíře a spisovatele Ondřeje Sekory. Toho jsem dlouho znala a dodnes se mi vybavuje zvláštní obraz tygra ve vysoké trávě, který visel u Sekorů na stěně.

Později jsem s ním několik let pracovala v revui Umění a řemesla. Po rušném roce 1989 všechno rychle vznikalo a zanikalo a tak i jeden časopis. Bohužel dnes nežije ani syn Ondřej Sekora, překladatel a novinář. Ale jeho vzpomínky na otce slavného Ferdy Mravence a jiných známých knížek, které bavily, baví generace dětí, jsou, myslím, zajímavé i po letech.

Ondřeji, jak se ti žilo doma v takové dobré společnosti?
„Já měl štěstí! Viděl jsem otce doma pracovat, byl jsem u toho, když jeho knížky a obrázky vznikaly. Viděl jsem, jak otec míchá barvy, řeže tužky a pere štětce. Dneska děti většinou vědí, že tatínek chodí někam do práce, ale co tam dělá, to jen tuší. Já byl první otcův posluchač a díval jsem se první na jeho obrázky.

Jaký měl tvůj otec vztah k dětem?
Myslím, že mu připadaly zajímavější než dospělí. Měl je rád a potřeboval je. Můj otec nebyl moc společenský člověk, nikdy nechodil do kaváren a hospod, považoval to za ztrátu času. Řekl bych, že se s dospělými dost nudil. Když k nám přišla návštěva, otec se bavil víc s jejich dětmi a na dospělé skoro zapomněl. Dokonce jsem poznal, že když jsem začal chodit do gymnázia, přestal jsem otce v určitém směru zajímat. Pod otcovým stolem často seděl nějaký menší kluk a děti z našeho dvora k Sekorům často chodily.

Co u vás bylo, kromě otcova malování k vidění?
Vždycky nějaké zvíře, ptáci a akvarijní rybičky. Když mi byly čtyři roky, otec přinesl domů užovku. Pouštěl jsem si ji do rukávu a výstřihem mi vylezla ven. Otec mně ji přinesl proto, abych se nebál hadů, abych viděl, jak jsou hadi zajímaví. Za čtrnáct dní jsme ji s tátou odnesli do Stromovky. Od té doby mám k hadům přátelský vztah. Měli jsme i rosničku, sbírku motýlů a brouků. Co otec neměl, to si půjčoval v Národním muzeu. A já se to také učil znát. Otec si všechno, co napsal, ověřoval. Jeho knížky četli přírodovědci. Své příběhy si vymýšlel, ale o přírodě v nich bylo všechno pravdivé.

Jet s tvým otcem na výlet to musela být radost.
Nad postelí jsem měl namalovaný vlak, který jel z Bubenečského nádraží do Roztok k babičce. Z oken toho vlaku koukali všichni moji strejčkové, tety, babička, bratranci a sestřenice. V jednom okně jsem byl já. Jeli jsme do Roztok, tam se naše velká rodina často scházela. Bohužel z té veliké rodiny zbyly po válce jen trosky, většina skončila v koncentračním táboře. Nebo jsme jeli tramvají na konečnou a šli jsme domů pěšky. Tenkrát byla Praha menší.
Doma jsme často hrávali loutkové divadlo, neměli jsme ani rádio, otec neměl takové věci rád.

sekora ferda mravenec

Co jsi v dětství četl?
Byl jsem vášnivý čtenář. Byly to Verneovky, atlasy, Brehmův život zvířat, miloval jsem Trosečníka z vlaštovky a hltal jsem Tři mušketýry. Ale i Verneovky jsem četl s atlasem. Byl jsem zvyklý si všechno ověřit jako táta.

Dostal jsi někdy od otce nařezáno?
V dětství snad nikdy. Až když jsem byl větší, tak asi dvakrát. Otec se mnou vždycky jednal na rovinu. U nás se nikdy nepěstovalo žádné strašení, dokonce k nám nikdy nepřišel Mikuláš s čertem. Ale zato jsme si Mikuláše uchystali spolu. Otec byl Mikuláš a já čert a moc jsme si přitom užili.

Byl tvůj otec přísný?
Nevím, jestli v našem vztahu byla přísnost to pravé slovo. Táta měl své zásady a z těch většinou neslevoval. Nikdy jsem třeba nedostal šlapací auto, po kterém jsem strašně toužil.
Otec si myslel, že dítě nemá mít všechno, na co si vzpomene. Že má mít i nějaká nesplněná přání. Když jsem vystudoval a začal si vydělávat, stravoval jsem se a oblékal sám. Ale protože jsem bydlel doma, otec vyžadoval, abych přispíval na elektřinu a na byt. Ne proto, že bychom to doma potřebovali, ale otec chtěl, abych si uvědomil hodnotu věcí a peněz.

Maloval za tebe otec někdy výkresy do školy?
Jen jednou. Byly to nějaké geometrické obrazce a já to nestihl. Otec tehdy dostal trojku, jako bych ji byl asi dostal já.

Spisovatel a malíř Ondřej Sekora byl také sportovec. Co ty a sport?
Byl jsem tlustý a nešikovný dítě a pro sport jsem se nehodil. A otec to věděl první. Táta hrál a propagoval u nás jako jeden z prvních ragby a později ragby soudcoval. Hrál fotbal a v Lidových novinách dělal zprvu sportovní rubriku.

Vztah otců a synů bývá někdy problematický.
Vždycky jsem si svého otce vážil. Jeho práce i vlastností, o kterých jsem ti říkal. Nikdy jsem ho nechtěl napodobovat, to by k ničemu nevedlo. Ale z mé vlastní práce nakonec vykouklo, co všechno jsme měli společné. A co jsem se od něho naučil.

Kdybys žil, Ondro, znovu bych ti poděkovala za rozhovor jako před léty. 
Rozhovor připravila Marie Kšajtová Více >>

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Sekora Ondřej Kšajtová Marie

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit