Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Neználek. Bezesporu proruská bestsellerová generační klasika pro malé děti

neznalkovy prihody nosov zapal

Lze bez přehánění říci, že Neználek patří u nás k nejznámějším postavám dětské literatury 20. století. Celé generace vyrůstající v průběhu posledních padesáti let Neználka četly anebo o něm alespoň slyšely. Nic na tom nemění fakt, že ruku v ruce s věhlasem tohoto hrdiny sovětské literární trilogie jde i stín zcela evidentní ideologické propagandy – dokonce se zdá, že právě zjevná tendenčnost námětu nabyla v průběhu času jistého kuriozního půvabu, který dodnes může vzbuzovat ne-li snad sympatie, tedy alespoň shovívavost.

Neználek  je určen pro děti - 1. díl od šesti let, 2. díl od 8 let, 3. díl od 9 let.
Celý komplet knih vychází v nezapomenutelné ilustrační podobě Jaromíra Zápala. První tři díly nezaměnitelně přeložil Milan Korejs, kterého musela později v době totality také "pokrýt" redaktorka Lidového nakladatelství Marie Šťastná.
Více se také dovíte ve fundovaném doslovu Jakuba Sedláčka, který najdete v posledním vydání Neználka na Měsíci. 

neznalek_v_kamennem_meste

Neználek v Kamenném městě (4. díl z pera synovce autora)
Tentokrát se neposedný Neználek i všichni jeho kamarádi – Šroubek s Vroubkem, Čiperka, Všeználek, doktor Pilulkin i malenka Knoflenka vydávají na dobrodružnou výpravu na vorech po Okurkové řece. Po dlouhé plavbě se před nimi ve vyprahlé pustině objeví Kamenné město. Jejich obyvatelé návštěvníky zprvu považují za mimozemšťany, ale když se ukáže, že to jsou prachobyčejní malíčkové, přátelsky je přivítají a pozvou je, aby strávili nějaký čas u nich. Malíčci z Kvítečkova se nestačí divit – Kamenné město je vystavěno z oceli, skla a betonu, jídla nemají jména, ale čísla, místní jsou zcela ovládáni módními návrháři a muzea jsou plná zvláštního, „pastraktního“ umění. Přesto se však zdá, že obyvatelům Kamenného města cosi chybí. Když si knížku přečtete, dozvíte se, jak jim Neználek a jeho přátelé pomohli z jejich nesnází.
Další pokračování oblíbených příběhů o dobrodružstvích malíčků z Kvítečkova z pera Nosovova synovce Igora, doplněné ilustracemi v duchu nesmrtelné tvorby Jaromíra Zápala. Těžkého úkolu ilustrace s figurkami dle Jaromíra Zápala se se ctí zhostila Marcela Walterová a zúročila tak léta práce u animovaného filmu.

neznalek_mesic

Neználek na Měsící (3. díl)
Sci-fi o cestě do vesmíru, v níž Neználek objeví uvnitř satelitu Země sobě podobné tvory, umožnila autorovi nasytit vyprávění sociálně-kritickým obsahem. Na Měsíci panují zcela odlišné poměry – jeho obyvatelé žijí v těžkých kapitalistických podmínkách; dělí se jednoduše na chudáky a boháče a tato společenská určenost je pevně daná. Ukazuje se, že žít jako chudý člověk se prostě nedá: těm, kdo nemají žádný příjem, nezbývá než spát na ulici či pod mostem, jenže to je přísně zakázáno a trestáno. Nejrůznější represivní mechanismy měsíčního společenského systému poznává čtenář společně s hlavním hrdinou, jehož „neználkovství“ doznalo značné proměny: už to není hloupý náfuka z úvodní knihy série ani naivní vesničan zírající s otevřenou pusou na zázraky městské techniky, ale příkladně čistá duše, která teprve poznenáhlu začíná chápat, co to jsou peníze nebo vězení, jak funguje burza a proč se mùžou volně prodávat zbraně... Ilustroval Jaromír Zápal.

neznalek ve slunecnim meste

Neználek ve Slunečním městě (2. díl)
Nová dobrodružství Neználka a jeho kamarádů. Neználek, Knoflenka a Strakáček se s pomocí kouzelné hůlky vydají do Slunečního města. Jak už název napovídá, ve Slunečním městě je všechno dokonalé: stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Kniha, kterou podobně jako Neználkovy příhody, doprovodil veselými ilustracemi Jaromír Zápal.

neznalkovy prihody

Neználkovy příhody (1. díl)
Neználkovy příhody patří mezi oblíbené knížky mnoha generací malých českých čtenářů a jsou vydávány pravidelně znovu a znovu. Vypravte se s námi za malíčky z města Kvítečkova a prožijte spolu s Neználkem, Buchtíkem, Sirupčíkem, Jaktíkem, Pilulkinem a jejich kamarády jedno veselé dobrodružství za druhým. Projeďte se sodovkovým autem, vypravte se do Dračína a naučte se u malenek slušnému chování! Ilustroval Jaromír Zápal.

Ukázka z knihy Neználek v Kamenném městě

Užij si vesmír!
Když se pilot v sirupoplánu přiblížil k městu, znovu se podivil, že tam nerostou žádné rostliny a stavby jsou jako vystřižené z učebnice geometrie. Mezi stavebnicovými domy pobíhali soutěskovitými uličkami sem a tam človíčkové, jezdila tu autíčka podobná tvarem hlemýžďům a nad nimi poletovali stříbřití, zjevně mechaničtí motýli, kteří měli místo tělíček kolébkovitá sedadla pro letce.

Místní piloti i chodci si brzy všimli, že v jejich vzdušném prostoru se objevil Šroubek. Pozorovali ten neidentifikovaný létající předmět s nesmírnou zvědavostí. Obyvatelé se začali shromažďovat do hloučků, ukazovat se zvrácenými hlavami na sirupoplán prstem a o čemsi se mezi sebou přít.
Šroubek si mezitím vybral místo k přistání a střemhlavým letem se snesl k náměstí, opět zastavěnému koulemi, kužely, hranoly a válci, které však byly na rozdíl od domů droboulinké, vysoké jen asi jako malíček.
Jen co jasně vybarvený sirupoplán přistál, hned se k němu rozběhli zvědavci. Z různých stran se začali slétat mechaničtí motýli s šedivými křidélky, na kterých byly napsány jakési nepochopitelné zkratky: KTV, KTRS nebo VP+. Z kolébkových sedadel vyskakovali človíčkové v neobvyklých přilbách, které měly na vršku uchycenou zřejmě videokameru, a před ústy nositele navíc mikrofon. Do těch mikrofonů jeden přes druhého spustili naprosto stejné proslovy, zhruba takovéhle: „Naše televizní společnost jako první dorazila na místo, kde přistál mimozemšťan!“
Co to žvaní, já přece nejsem žádný mimozemšťan! pomyslel si Šroubek.
„Je to neuvěřitelná, nanejvýš zajímavá událost,“ brebentili dál reportéři.
Jiní malíčci se pokoušeli sáhnout si na sirupoplán i na samotného Šroubka, jenž ve svém obleku se spoustou kapes na zip, přilbě a mohutných leteckých brýlích, které vždycky nosil, když jezdil sodovkovým autem nebo létal sirupoplánem, vskutku hodně připomínal bytost z jiné planety.
Na rozdíl od místních obyvatel mu ihned došlo, že kolem sebe nemá vůbec žádné mimozemšťany, ale docela prostě stejné malíčky jako v Kvítečkově, Zelení nebo Slunečním Městě. Všichni mluvili tou nejobyčejnější malíčtinou.
Sám mechanik ale nadále mlčel. Dosud si ani nestihl sundat přilbu a brýle, takže stále ve všech vzbouzel naději, že mají před sebou astronauta.
Vtom ti televizáci – Šroubkovi už stačilo dojít, co jsou zač – znovu začali jeden přes druhého vyslovovat ty nejpotrhlejší předpoklady, přičemž se předháněli v neznalostech a ukvapených závěrech.
„Vážení diváci,“ pištěla jedna malenka z nějaké stanice, „díky našemu televiznímu a rozhlasovému vysílání jste v Kamenném Městě první, kdo může sledovat vesmírného hosta.“
„Milí přátelé,“ pokoušel se ji překřičet jiný mistr televizních zpráv a zároveň se ji snažil odstrčit a Šroubka jí zakrýt, aby diváci jiné než jeho stanice neviděli pokud možno nic, „pouze náš kanál Kamenná televize vysílá unikátní záběry z příletu zázračného malíčka z jiné planety. Vidíte robota, který má místo hlavy zařízení s fantastickými průzory, jež vypadají jako oči.“
Šroubka sledování celého toho poprasku bavilo, a tak nespěchal se zklamáním, které svým pozemským původem obyvatelům Kamenného Města způsobí. Pozorně naslouchal a přihlížel všemu, co se odehrávalo.
Všichni místní obyvatelé byli oblečeni velmi podobně. Nejenže oděvy těch malíčků a malenek vyhlížely téměř totožně, ale byly navíc podivuhodně nenápadité. Všichni na sobě měli širokánské kalhoty se spoustou kapes na zadku, na kolenou, pod koleny a dokonce až u samých botek.

 

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Walterová Marcela Zápal Jaromír Nosov Igor

Komentáře  

# Martel 2016-09-08
V porovnání s předchozími díly je to propadák. Slohová obratnost na úrovni absolventa základní školy. Děj je značně plochý, naprosto nelze srovnávat např. s Neználkem na Měsíci, kde autor rozvíjí děj ve třech dějových linkách (osudy Neználka, Buchtíka a události na Zemi).

Autor prakticky pouze vykrádá nápady z předchozích dílů - "sirupoplán...". CO TO MÁ BÝT? Nikolaj Nosov si s nápady hrál, když se objevil v prvním díle automobil s pohonem na sodovku, tak bylo zřejmé, jak si pohrává s vysvětlováním činnosti. To pokračovalo i v následujících dílech, hlavně ve Slunečním městě - autonomní zemědělské stroje, výroba vláken z pampelišky, pohon auta na bioplazmu...

Naštěstí jsem "dílo" nejdříve sehnal v elektronické podobě, takže líto mi může být pouze času, který jsem s Kameňákem strávi.
Citovat
# Franta 2016-08-11
Velmin prodětská knížka!!! Opravdu nemíním vnukovi číst ultramoderní slátaninu ,,kterak chlupatý svetr sežral mikinu,, ;-) Nebo mu mám snad pustit toho ukecaného ,,umělce,, Donutila s kakaovými dětičkami !!! To rači Neználka a Mášu s medvědem
Citovat
# JAn 2012-01-18
Je velmi zajímavé, že kniha byla vlastně propagací sovětského režimu u dětí, ale dnes po mnoha letech, se zdá, že je stále aktuální, jen svět socialismu vyměníme za dnešní demokratické pachtěni. Neználek je právě tou podivuhodnou knihou, která popisuje svět jenž ve své podstatě se nemění, jen se jinak obléká.
Citovat
# Janička 2010-11-22
Je samozřejmě známé, že slovensky je Neználek Nevedko, ale věděli jste, jak se jmenuje maďarsky? Nemtudomka Fakt skvělýýý!
Citovat
# Petra 2010-10-28
je škoda, že se kniha nejmenuje Neználek v Kameníně, jak by správně mělo být. Kamenín je totiž ten správný název k tak milé knížce na kterou si vzpomene každý i po mnoha letech. I já ve svých 33 letech :o)
Citovat
# Rudolf 2010-10-24
Kniha je oproti ruskému vydání naprosto jedinečná svými ilustracemi. Zápala dal knize tu správnou duši a mně se zdá, že nebýt jeho, nebyla by kniha u nás tak populární. Spousta lidí si třeba nepamatuje o kniha vlastně je, ale ilustrace si vybaví vždycky.
Citovat