A+ A A-

Bohumil Hrabal a záhada jeho dobrovolného odchodu do nebytí

hrabal bohumil spisovatel

V revue Třistatřicettři věnované 100. výročí narození Bohumila Hrabala (*28. 3. 1914 – †3. 2. 1997) se vyslovil editor Václav Kadlec, aby zůstala jeho smrt zahalena tajemstvím. Mnoho lidí se domnívá, že sám autor dal odpověď v konkrétní vzpomínkové knížce. Mohlo by to být také reakcí na větu, kterou v Literárních novinách napsala z Itálie lékařka Zuzana Schnoblingova v otevřeném dopisu M. Kunderovi: „…vzpomínka na pana Bohumila Hrabala, kterého v Praze nechali vyskočit z okna.“.


Dovětek Bohumila Hrabala k vydání Městečka, kde se zastavil čas v Odeonu roku 1991.

… Stavím si laťku tak vysoko, až mi mizí v třpytivém azuru, protože to, oč budu usilovat, abych spojil vědomí a nevědomí, vitalitu a existencialitu, abych zrušil předmět jako vnější a vnitřní model, k tomu je zapotřebí skoku, a jedině ta moje nemoc, ta moje univerzita, kterou jsem absolvoval na Karlově náměstí, jedině ta snad bude schopna mi připravit odrazový můstek, ze kterého po hlavě skočím do gravitačního pole emocionality. Vzhůru tedy vstříc tomu, co ještě není.

Závěr Městečka, kde se zastavil čas.

A sundal čepici námořnickou, slavnou čepici strýce Pepina, a jako by ta námořnická čepice symbolizovala staré zlaté časy, a nejen strýce Pepina, ale i tatínka. Tatínek čepici nastavil větru a pak ji hodil do vzduchu do slunce a čepice plachtila a padla na vodu a proud ji unášel, až do poslední chvíle se tatínek díval za čepicí, kterou nesl labský proud, a námořnická čepice se nepotápěla a tatínek měl dojem, že se nikdy nepotopí, ale ani potopit nemůže, a i kdyby, tak ta čepice bude v jeho mysli zářit jako světlá vzpomínka. A když přišel tatínek domů, řekla maminka: „Právě přišla zpráva, že strýc Pepin umřel.“ A tatínek se radostně zasmál a přitakal: „Ano,“ řekl, „vím to.“

Věříme, že to byla jeho volba a měl na ni právo.

Photo: By Hana Hamplova (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Hrabal Bohumil

Komentáře  

# Vlasta 2016-09-28
MONOLOG
Bohumil Hrabal

Proč tady jsem?
Proč raději nejsem?
Proč jen a jen
ten krásný sen?

A co mne poutá sem
na tuhle smutnou zem?
Za jakou cenu cen
proč raději nejsem
tím snem?

Proč teprve jsem
když už nejsem?
Proč teprve sen
když už to není sen?

Proč provázen provazem
visím cenou cen
a proč jen a jen
provazem provázen
jsem?

Opouštím smutnou zem
protože snem
teprve krásný jsem.
Citovat
# Rudolf 2014-08-23
Motiv sebevražedné smrti se v Hrabalově tvorbě objevoval mnohokrát, zvláště v posledních letech. Také však už v prvním prozaickém textu Kain (předloze Ostře sledovaných vlaků) z roku 1949. O sebevražedném skoku z pátého patra napsal přímo v Kouzelné flétně:"Tolikrát jsem chtěl skočit z okna pátého patra, kde bydlím, ne pro tohle, ale proto, že jsem dlouho viděl umírat moji Pipsi, moji ženu (...), ale když jsem se dočetl, že Kafka chtěl skočit z pátého patra tam, kde bydlel, Maison Oppelt, velkoobchod s vínem, který skladoval pod Staromákem na sedumset tisíc lahví vzácných vín, když jsem se dočetl, že Malt Laurids Brigg taky bydlel v Paříži v pátém patře, když jsem se o těch pátých patrech dozvěděl, odložil jsem ten svůj skok z okna, a kdybych měl sílu, tak bych si koupil kanystr benzínu a podpálil se taky, ale já se bojím, já nejsem statečný, já nejsem jako Macius Scaevola, ten mladík, který si upálil levici před zděšenýma očima svých nepřátel, s poznámkou, takových jako jsem já je v Římě na tisíc, ale já mám strach a konec konců, já se rád bojím, jsa pln konečného neklidu tak, jako Kierkegaard, tak jako Nietzsche, já, který mám plné oči slz a jsem zmáčený, tak jako ti, kteří vlastníma očima ochutnali slzný plyn, vlastním tělem náraz proudu vodního děla, dík fantazii a vlastnímu hmatovému prožitku, který tělem i duší okusili jiní...
Citovat