A+ A A-

Pavel Renčín – píšu novodobé legendy a eposy

rencin pavel portrait"Psaní je dialog," napsal Pavel Renčín a pokračuje: "Jsem přesvědčený, že psaní je vlastně rozhovor – jak to nazval Stephen King – prokázaná telepatie. Ještě to doplním: je to navíc i cestování v čase. Právě teď se pročítáte mými myšlenkami, zmrazenými v momentu, kdy jsem je přeměnil na text. Já přemýšlím nad tím, co si budete myslet, až je budete číst za měsíc, za rok... Nejspíš si teď myslíte, že už začínám být dlouhý, a tak končím a jdu psát pro změnu něco smysluplného. :)


Pavel Renčím rozhovor

O čem zrovna přemýšlí Pavel Renčín a jaké bude téma další knihy?
Přemýšlím nad závěrečným dílem trilogie Městských válek, který už brzo začnu psát. A hlavně se těším, až dostanu do ruky Runový meč, který vychází v těchto dnech. Je to výsledek roční práce na příběhu o oživlých českých a moravských městech a bankovním úředníkovi, který se pomalu a bolestně stává hrdinou. Přichází totiž doba nejistá, kdy se může stát cokoli a mnohé tajemné skutečnosti vycházejí na povrch. Praha je na pokraji smrti, blíží se zasedání tajné vlády měst a Brno musí vyvrátit podezření, které na něj padá. Teď mě napadá, že to připomíná pátrání po tom, kdo je vrah...

Temnota, mystika, zjevování, boj, smrt, apoklapsy jedinců i společnosti... zdá se mi že i tak by se dala vystihnout vaše témata, které se objevují i ve vaší poslední knize Runový meč. Proč se ubíráte tímto směrem? Souvisí to z vašimi pohledy a vizemi na vývoj tohoto světa?
Já to vnímám spíš jako vytváření novodobé legendy nebo eposu. Svět Městských válek není tak krvavý, jak naznačujete. Určitá apokalypsa společnosti, ke které možná směřuje, není cílem jako spíš prostředím, ve kterém se ukáže, za co ten který člověk stojí. Není podstatné, jestli je obyčejný úředník nebo mýtická postava, ale to jak se staví k událostem. Nechá se jimi zmítat, nebo dokáže vyrazit vlastní cestou? Román je také o konfliktu uspěchané a do sebe zahleděné moderní doby s polozapomenutými ideály.

Máte pocit, že je to jen dnešní doba, která je uspěchaná ve svém myšlení? Nebylo to takové vždy v historii, kdy zmatenost, nejistota, ješitnost a neláska byla hlavními projevy lidského chování. Vždyť krutost mongolských národů pod vedením Attily se klidně dá srovnat s krvavou cestou katolické církve nebo americkým šílenstvím vietnamské války či projevy lidského šílenství dvou světových válek. Zdá se, že lidi podvědomě přitahuje temnota jejich konečnosti a strach ze smrti, a to je svým způsobem častou náplní knih fantasy.

Já ve fantastické literatuře nacházím spíš fantazii a naději, navzdory příběhům, které bývají často chmurné. Tohle je podobné i v pohádkách. Abyste mohl dát čtenářovi naději, musíte mu ji nejdřív vzít.
Dnešní společnost je mnohem složitější, než předchozí historické společnosti. Tím, že roste její blahobyt, se lidé snaží uspokojovat stále komplikovanější a náročnější potřeby. Plyne z toho, že často potřebují stokrát víc než dřív, aby byli šťastní. Přemýšlím nad tím, kam až to může dospět a jak se tyto potřeby změní, když např. vypukne válka. A také nad tím, jak moc lpíme na našem vnímání reality.

runovy_mecMyslíte si, že všechny populární příběhy, ať už zfilmované nebo knižní, jsou úspěšné jenom tehdy, když kopírují tzv. pohádkový efekt, to znamená že dobro zvítězí nad zlem a strachem a pak se k příběhu přišpendlí hollywoodský konec?
To si nemyslím. Napadá mě spousta veskrze depresivních děl se špatným koncem, která se hluboce zapsala do světové literatury. U populárních filmů si schematičnosti všímám víc, ale i zde naštěstí existuje spousta výjimek. Byla by škoda, kdyby byl jen jeden fungující recept na úspěšnou knihu nebo film.

Pokud se podíváme na úspěšná díla poslední doby, pak jednoznačně jsou oblíbené romantizující příběhy. Sladké telenovely pro dospělé, pohádky pro děti. A to jak ve filmu tak v knihách. Nezdá se vám, že lidé kteří dospějí jsou vlastně pořád děti a dospělost je jen jakási iluze stavu, který vlastně není? Vždyť skoro každý, ať už je ředitel banky, umělec, politik  nebo alkoholik, si na něco hraje. Jako malé nezodpovědné dítě, které postrádá jakýkoliv pozitivní vztah k společenské zodpovědnosti a budoucnosti.
Dítě je přítomné v každém z nás. Úplně v každém a nelze to popírat. V pohádkách jsou obsažená příběhová schémata, která vychází z tisíce let dlouhé tradice lidského vyprávění - už od dob, kdy byl vynalezen jazyk a možná ještě déle. Skrývají se v nich zrnka lidské moudrosti a poučení servírované v chutném a dobře stravitelném obalu... Podobné příběhy byly vždy populární a vždy budou.

Když se podíváte zpětně na svoje psaní, vydané knihy a reakce čtenářů, čeho si nejvíc považujete?
Z hlediska reakcí čtenářů byl největším zážitkem a dobrodružstvím on-line román, který jsem psal po jeden rok na svém webu. Nechal jsem čtenáře ovlivňovat děj komentáři a občas anketami, některé z nápadů jsem v příběhu využil, zároveň jsem se ho snažil kočírovat, aby celek jako román fungoval. Ta zpětná vazba byla neuvěřitelná.  Příběh o pětici různorodých lidí, kteří se ocitnou uprostřed labyrintu kanalizace pod Prahou, by měl v první polovině příštího roku (2010) vyjít u nakladatelství Argo i jako kniha. Je určitou předehrou k Městským válkám.

Jaké knihy a autoři vás nejvíc přitahují a čím?
Mám rád dobré knihy všech žánrů. A nejradši mám knihy a autory, kteří nejsou předvídatelní. To jsou věci, kterých si cením.

Nemáte strach, že se profilujete jako autor fantasy? Chtěl byste u toho zůstat nebo máte ambice i na jiný žánr?
Píšu pro radost, zatím mě to neživí. Mohu si tedy dovolit psát to, co mě baví. S fantastikou jsem začal proto, že jsem ji zvlášť dříve hodně četl. Nevylučuji ale, že se jednou přikloním i k jiným žánrům. Například u Jména korábu jsem se pohyboval po hranicích fantastiky. Konkrétní plány mám jen na jeden až dva příští roky, pak se může stát téměř cokoli.

Rozhovor připravil Mik Herman

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit