Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Nezapomenutelný ilustrátor a animátor Jiří Trnka

trnka jiri animace

Jiří Trnka (1912–1969) by se 24. února 2012 dožil 100 let, a tak rád bych se u této výjimečné osobnosti české kultury zastavil, abych třeba za pět let nezapomněl.


Shrnu nejprve některé významné události jeho umělecké kariéry:
v roce 1937 se poprvé setkal s loutkovým filmem a pro reklamní účely vytváří slavnou postavu Hurvínka; po dvou letech působí už jako scénograf v Osvobozeném divadle a posléze i v Národním divadle, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše; na konci války (1945) založil proslulé studio kresleného filmu Bratři v triku; o tři roky později natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík, mezi jeho nejvýznamnější filmy se počítají Staré pověsti české (1952), Osudy dobrého vojáka Švejka (1954) nebo Sen noci svatojánské (1958). Trnka byl také výrazným malířem a knižním ilustrátorem (ilustroval např. Pohádky tisíce a jedné noci, Andersenovy Pohádky, Werichovo Fimfárum).

7 karafiat trnka broucci
Ilustrace: Jiří Trnka. Broučci.

Jako dítě jsem dával přednost hraným pohádkám a filmům před loutkovými, ty mne a priori znechucovaly, čili z dětství si Trnku pamatuji především jako podmanivého ilustrátora vzbuzujícího zvědavost, úžas, zmatek, otázky.
Dnes je mi jeho svět stále bližší, obdivuji jeho svéráz, účin jeho barev a tvarů, magickou sílu čehosi zemitého, pradávného – ne nadarmo se Trnka také nejlépe realizuje ve fantastickém světě, ba proměňuje samu banální realitu příběhů vojáka Švejka v něco nadreálného, v něco plného magie a uměleckého prožitku.
Do jisté míry je Trnka podobný O. Wildeovi, který je oproti Trnkovi ovšem poživačný, estétský a povrchní. Často se mi nechce ani věřit, že v Česku, tak střízlivém a přízemním a zároveň tak nacionálně romantickém (nemluvě už o nacistickém a komunistickém příkoří), mohl přežít a do plnosti plodů vyrůst génius výtvarného příběhu s univerzalistickým, k lidské bytosti jako takové vždy obráceným zřetelem, génius barvitosti a magie, svébytný jednotlivec s nekonečnou vizí. Vše, co kdy bylo vyprávěno, by se dalo převést do světa Trnkova, nikoli však podle nějakého stále opakovaného algoritmu, nýbrž vždy překvapivě, vždy jinak podle svobodné podstaty génia.

07 zlaty vek trnka nezval
Ilustrace: Jiří Trnka. Zlatý věk

Hlavní charakteristikou Trnkova umění, které jde za člověkem, je pochopitelně tvář (a to nikoli jen lidská, nýbrž i zvířecí!),
tvář nikoli jednoznačná, nikoli tvář letory, nýbrž tvář, která mluví, oživuje, vtiskává jedinečnou osobnost celé postavě v průběhu děje. Život těchto tváří, plný mnohoznačnosti a individualizujícího údělu, zapadá do celkové kompozice barev a tvarů, do světa, který podtrhává rozmanitou možnost a výraznost tajemství individuality, totiž do světa překypující fantazie, kde se snivost nutná ke vcítění do života postav, cítí jako doma. Trnkovo umění je zkazka, čarokrásná, nádherná zkazka plná barev, plná tepla a přítulná ke každému, kdo do ní vstoupí.

trnka andersen pohadky 2
Ilustrace: Jiří Trnka. Andersenovy pohádky

Zde vidíš umělce, říkám si. To je ten, který se i přes těžký život, přes alkoholismus a přes nepřízeň historických okolností dokázal prosadit ve světovém měřítku, i když pocházel z malého nárůdku kdesi  ve východní zóně. Žádný ufňukaný ňouma, žádný tuctový nýmand, žádný pozér, který neví, odkud brát, a proto je dotčený, nafoukaný, prázdný – ne, Trnka byl obrovskou řekou, valícím se tvůrčím elánem, člověkem přebohatým, plýtvajícím, mohutným svědectvím o možnostech, prostotě a pravdivosti génia. Takoví lidé jsou darem z nebes.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Trnka Jiří

Komentáře  

# John 2012-02-27
"Nejsem režisér, jsem jen výtvarník," říká Trnka. Jako kdyby dar času, který jen Trnka umí předat kresbě, malbě, obrazům nebyl kinematografickou mocí prvého řádu. Když čas vystřihuje ze znečištěného tisku, z náčrtků, daruje nám tím na dvě hodiny život exemplární, očištěný. Dovršený tedy tím, co se životu nedostává: stylem. Kresbě, malbě, obrazům, jež jsou čirým stylem, se naopak nedostávalo času. Teď už společným jmenovatelem není kontemplace, ale participace.
Divadlo anebo film, malířství anebo film - s nepropustností takových falešných vymezení tady každopádně skoncujeme. I s filmem jako s "uměním pohybu". Dokumenty Alaina Resnaise o malířích také nejsou kinematografické proto, že se v nich hýbe kamera (naopak: čím míň se hýbe, tím líp), nýbrž proto, že restituují konečně čas, který malířství přináleží. Proto, že trvání akce se už nepodřizuje napětí divákova času, ale je vedeno skrze čas na plátně. Resnais i Trnka okouzlují tou měrou, jíž vytvářejí pro malíře, pro dílo a pro diváka poprvé, díky filmu, jeden společný bod. Malíř, dílo a divák v něm zakusí dynamický vztah, jsou provizorně "všiti" do stejné kůže.
Trnkovo tak řečené výtvarno žije stejným půvabem. A prostota příběhu a jeho trvání očividně dobře potvrzují, že kinematografie je zde záležitostí přírody a ne prostředků. Vlastně se zdá, že dar svobodně se procházet pohádkovou říší obrazů, dar moci projít jiným světem si stačí sám o sobě a že si zakazuje vychytraloou stupnici efektů a "suspensů" na způsob Walta Disneye. (Pokud je pan Disney přesvědčen, že v jeho kresleném světě by k okouzlení nestačilo, aby jím zákazník jen tak prošel, má ovšem pravdu.)
Být srovnáván s Disneyem by ale byla pro Trnku dost chabá čest, zatímco pro Disneye by naopak bylo takové srovnání příliš tíživé. Stavět například Trnkova Bajaju, jeho šedou a tmavomodrou barvu, hnědou v jejím bohatství, rudou v její hloubce, proti lyrickým modřinám Disneyovy Fantazie, by nestačilo k vykoupení všeho, co bylo obětováno. Ten Trnkův luxus, jeho řád, všechny jeho rozkoše, nádechy barev. Stavět lidovou melodii proti hitu, hudbu Václava Trojana proti hudbě Franka Churchilla by nám neřeklo dost o Trojanově vznešenosti (ty ostré hlasy, jež se, jako andělé katedrál, nesou nad důmyslnou orchestrací). Snaživá vynalézavost a silácké triky, s nimiž nás chce Disney donutit, abychom uvěřili v to, co vypráví, v protikladu k prostotě záměrů Jiřího Trnky, jenž s limity svého "výtvarna" nakládá stejně lehce jako s obrazem uvnitř rámu, činí evidentním přinejmenším jeden paradox. Totiž, že zatímco Disneyův svět zůstává uzavřený sám do sebe, Trnkův svět se vlévá do našeho.
Chris Marker
Citovat
# John 2012-09-05
To byl text Chrise Markera, kterým budoucí slavný dokumentarista vzdal hold Trnkovým filmům v 8. čísle Cahiers du cinéma z ledna 1952.
Citovat
# John 2012-02-27
Ke 100. výročí narození Jiřího Trnky (1912–1969) připravil Národní filmový archiv retrospektivu kompletního Trnkova díla, která bude probíhat v archivním kině Ponrepo od středy 1. února do pátku 16. března 2012. Program je následující (detaily budou jistě k nalezení na webu Ponrepa):
Citovat