A+ A A-

Konec starých časů. Vančurův výsměch lidské chamtivosti a vulgární novinářské mluvě

vancura konec starych casu

Nedávno studentka filosofické fakulty zveřejnila hlubokomyslnou úvahu o tom, jak se Vančura zoufale, ale zoufale nedá číst. To mě opravdu rozesmálo. Vančura se číst dá a je to mimořádně krásná čeština, ale co naplat, když někdo namáhá jen míchu a papouškuje kdejakého nevzdělaného novináře v českých médiích. Přesně podobnou situaci vystihl Werich, když se ptal Horníčka: A vy jste od novin? Načež Horníček s úlekem vykřikl: "A proboha, kde?"


Jsou směšné názory, že Vančura už nemá dnes co říct a proto je neoblíben.
Údajně pro svou avangardnost, složitou češtinu a další nesmysly, takže se musí krátit, přepisovat a upravovat, aby ho čtenář pochopil. Není to ale tím, že často záměrně kritizujeme formu jen proto, abychom nemuseli mluvit o nepříjemném obsahu? I to je druh propagandy.

Vančura má i po letech co sdělovat dnešnímu čtenáři. Navíc umí kultivovat čtenáře libozvučnou a bohatou češtinou jako málokdo.
Každý, kdo knihu skutečně četl ví, že v knize jde o jediné: "O instinktivní chamtivost, která vede ke zvrhlosti častěji než pohlavní pud." Jako by to Huxley napsal o této knize:

"Mně se alespoň zdají podivínštější lidé, kterým jde o peníze, než ti, jimž běží o sexuální ukájení. Ta úžasná lakota, s níž se člověk pořád setkává! A zároveň s tak fantastickou marnotratností! Často se obě ty vlastnosti sdružují v jedné a téže osobě."

Konec starých časů je poutavé a moudré dílo Vladislava Vančury (23. 6. 1891 - 1. 6. 1942).
Přesah příběhu je natolik aktuální, že ho můžete zařadit kamkoliv do české historie. Už samotný vypravěč, knihovník zámku Kratochvíle Bernard Spera, který, jak sám úvodem zdůrazňuje, nemá čas ani prostředky psát roky teoretický román, který by oslnil zástupy kritiků, ale potřebuje jen peníze. A sám se stává symbolem toho, co se na zámku odehrává, když neváhá lézt svým pánům do zadku, krade, lže, pomlouvá a na straně druhé občas zazáří svou ctností, která je ale podmíněna spíše jeho zbabělostí než charakterem.
Zámecký pán Stoklasa by zase rád získal zámek Kratochvíli do svého vlastnictví, a proto je ochoten podlézat okolním sedlákům tím, že je nechává krást přátelství i s těmi, kteří ho nepokrytě využívají k vlastnímu prospěchu.
A postava podvodníka, rádoby ruského knížete Alexandra Nikolajeviče Megalrogova? To je hlásná trouba, která naplno říká, jak směšná a prázdná je prvorepubliková společnost zbohatlíků, kterou sám dokonale využívá jen díky jejich nezměrné tuposti a nevzdělanosti.

Vančura rozehrává svůj příběh jako parodii na touhu po symbolech moci, po pomyslném knížecím majestátu, jenž údajně představuje všechnu ctnost tohoto světa, ale které se musí odpustit.
Ne nadarmo nás napadají pravděpodobná slova Platónova:

"Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. Přístup k moci by měl být proto zakázán těm, kteří jí milují, nejen proto že taková láska je duševní porucha, ale protože moudří lidé mluví jen když mají co říci."

Vladislav Vančura, Konec starých časů, Euromedia, 2006

Kniha byla zfilmována a díky velmi slušným hereckým výkonům patří k těm nejzdařilejším českým filmům. Jaká škoda, že režisér filmu Menzel o mnoho let později veřejně chválil to, co ve svém filmu tak úspěšně kritizoval. Lidskou hloupost a nesoudnost. Sám řekl:
"Proč chci volít Karla Swarzenberga? protože je to šlechtic, ne proto, že má erb, ale protože má ducha. Ti ostatní vedle něj nejsou nic jiného než potomci nevolníků, lidí, kteří mají zbabělou povahu."

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Vančura Vladislav Menzel Jiří

Komentáře  

# Jana Kopečná 2016-04-04
Skvělé postřehy a velmi dobře napsáno. Plně souhlasím. Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.
Citovat
# JosefK 2014-12-01
Jsou okamžiky v lidském životě, že i vůl pláče, zvláště pak když čte Lidovky či další bulvarní plátky. Vančurův překrásný jazyk a jedno z jeho nejlepších děl o lidské poslečnosti. Film je rovněž parádní, ale velikosti knihy nedosahuje. Při vší úctě k Menzlovi.
Citovat
# Robert 2014-02-03
Co se týče knihy, není co dodat, jedna z nejlepších a co se filmu týče, není to sice Menzelův majstrštyk, ale dokázal vcelku věrně přepsat literární dílo Vladislava Vančury do filmové pdooby tak, že se nejednou budete klátit smíchy.
Citovat
# Andrea 2014-02-03
Kniha je o tom, že nie peniaze z nás robia zaujímavých ľudí, ale naše vystupovanie. Peniaze možno budia rešpekt, naše správanie budí emócie. Nedalo sa nezamilovať sa do "kniežaťa" Alexeja, v ktorom som videla Casanovu a Baróna Prášila namixovaného do jedného mňam koktailu.
Citovat
# jarek 2014-02-03
Od Vladislava Vančury jsem přečetl pouze "Pole orná a válečná" a i přestože to dílo bylo místy až nechutné, jeho jazyk je tak složitý (ale krásný), že více jsem nezvládl.
Citovat
# Rudolf 2014-02-02
Četl jsem, viděl jsem. Skvělá adaptace jedné z nejlepších knih české literatury.
Citovat
# John 2014-02-02
Kdykoliv se chrapou oblékne do vévodských spodků, vždy je prodře. Otázkou je kdo je chrapoun a kdo vévoda.
Citovat
# Maria 2014-02-02
Vančuru jsem nabyla schopná číst pořádně ani ve škole,leč filmy podle jeho knih jsou takové malé perličky s krásnou koncovkou,kterou lze jen doporučit.
Citovat
# Milan Machala 2014-02-02
Čeština je vskutku nádherný jadrný jazyk. Děkuji mistře.
Citovat