A+ A A-

Don Quijote de la Mancha zajímavě převyprávěný Jaromírem Johnem

don quijote cerventes tichy

Cervantesovo dílo Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha obsahuje sedmdesát čtyři kapitol. Vystupuje v něm velké množství osob, děje jsou proloženy ději, tak jak se psaly renesanční romány.


Proč se Jaromír John  vlastně podjal tak odpovědného, těžkého úkolu převypravovat tak objemný a slavný román?
Jaromír John ve svém převyprávění shrnul všechen podstatný děj, aniž vynechal cokoli důležitého, do čtyřiceti čtyř kapitol. Dona Quijota měl od svého mládí rád; byla to kniha, k níž se neustále vracel. Domníval se, že mládež se dnes sotva dostane k přečtení originálu pro jeho obsáhlost, ale neznat tak významné dílo, tak významnou postavu, považoval za velké ochuzení pro mladé lidi. Rozhodl se tedy převést román ve velmi hutné zkratce.

Než se pustil do práce, prostudoval nejznámější práce o donu Quijotovi, které byly napsány. Ponořil se do obou postav dona Quijota a Sancho Panzy, aby se s nimi ztotožnil jako jejich autor. Protože byl Jaromír John spisovatel osobitý, neuvaroval se ve svém převyprávění leckde vlastního přínosu. Někde dopoví jen naznačený děj. Někde rozvine Cervantesovu myšlenku naším českým příslovím. Tím velmi přiblížil ty dvě slavné postavy našemu čtenáři. Skoro se zdá, že don Quijote a Sancho Panza se toulají po našem českém venkově a nikoli po vzdálené, cizí zemi…

tichy don quijote
Ilustrace František Tichý

To vše v doslovu Heleny Šmahelové v prvním vydání v SNDK v roce 1962 a dále:
Jaromír John se domníval, že převypravovat dílo jiného spisovatele, byť tak slavného, vpravit do cizího díla vlastní myšlenky, to že je zahozená hřivna. Mrzíval se, kolik času ztratil, a měl své „Příběhy dona Quijota“ za nešťastný nápad. Helena Šmahelová s ním zde ale nesouhlasí.

V roce 2016 uběhlo čtyři sta let let od smrti autora světově proslulé knihy Důmyslný (též  vyšlo pod Duchaplný) rytíř Don Quijote de la Mancha.
Slavný příběh španělského prozaika, dramatika a básníka Miquela de Cervantes Saavedry spatřil světlo světa poprvé v roce 1605. Už tehdy zaznamenal okamžitý úspěch u čtenářů, dokonce jakýsi smělý falzifikátor vydal údajný druhý díl této knihy. A tím vlastně autora donutil k jeho vlastnímu pokračování.

V češtině vyšel poprvé v roce 1866 v překladu J. B. Pichly. Toto proslulé dílo Miguela de Cervantes y Saavedra (1547-1616) se dosud dočkalo 14 vydání (  do r. 2016), nejvíce s překladem Václava Černého, ještě vznikly 4 adaptace, z nichž stojí za zmínku pouze úprava pro děti od 11 let od Jaromíra Johna s použitím španělského překladu Hugo Kosterky a myšlenek z díla Miguela de Unamuno. Johnovy Příběhy Dona Quijota vyšly poprvé v roce 1941, od té doby celkem 11x, z toho 10x s mimořádnými ilustracemi Františka Tichého.

tichy don quijote 2
Ilustrace František Tichý

Na závěr stručný výtah děje pro ty, kteří netuší...
Chudého zemana dona Quijana pobláznila četba rytířských románů. Pod jménem Don Quijote de la Mancha se proto vydává na pouť za ideály bludného rytířství a za vysněnou dámou svého srdce Dulcineou. Se vznešeným posláním ale ostře kontrastuje jeho vytáhlá postava stárnoucího muže, improvizované rezavé brnění, ubohá herka Rosinanta i jeho přízemní, ale upřímný panoš, sedlák Sancho Panza. Během cesty překonávají oba hrdinové množství překážek a protivenství, jimž se srdečně zasmějeme, zároveň však pocítíme smutek nad jejich marností a uvědomíme si rozpor mezi šlechetnými ideály a mnohdy nelítostnou realitou.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit