A+ A A-

Existují české knihy mnohem kvalitnější než průměrný Harry Potter

kocka citarny knihyDěti jsou nároční čtenáři, ale musejí mít z čeho vybírat. Knihkupci jim bohužel nedokážou nabídnout víc než Rowlingovou, Krtečka nebo disneyovky. Existuje vůbec nějaká současná česká literatura?

Psát, ilustrovat a vydávat opravdu slušné dětské knihy je v našich krajích poslání. Kdo si chce masírovat ego a vydělat kupu peněz, nechť se obrátí jinam.

Dobrá zpráva je, že kvalitní české knížky pro děti existují.
Ta špatná, že nabídka na pultech zhusta odráží nedostatečný vkus knihkupců nebo prostě jejich rozhodnutí nabízet jen sázky na jistotu – nejčastěji knížky související s filmy nebo počítačovými hrami.

„Když se zajdu podívat do knihkupectví v malém městě, často jsem překvapená, jaký brak se tam prodává. Kvalitu nenabízejí ani obchody s knihami v nákupních centrech,“ říká PhDr. Jana Čeňková, která přednáší českou literaturu na Fakultě sociálních věd UK a je předsedkyní české pobočky Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu IBBY. „Přesto v dnešní době stoupá prodejnost dětských knih obecně, včetně těch kvalitnějších. Zatímco do roku 2000 nakladatelé sahali hlavně po překladech, reedicích a oddychové literatuře, v novém tisíciletí začaly vycházet i knihy nových autorů.“

tlukot_a_bubnovani    babocky

Albatrosu a Euromedii přibyla "konkurence". Baobab a Meander jsou malá vydavatelství, jež pečují o textovou i výtvarnou kvalitu knih a nevyhýbají se ani prvotinám. Dobrý zvuk má také českofrancouzské Brio, specializující se na klasické tituly typu La Fontainových bajek nebo Andersenových pohádek.

Dvě tři dětské knížky ročně vydávají Havran a Labyrint, občas si na ty nejmenší vzpomenou i Paseka a Host. Vydávání dětské literatury rozhodně není byznys, který by přinášel velké peníze. Právě naopak.

„Zatímco v zahraničí nakladatelství produkují kvalitní dětské knihy, a přitom prosperují, já žiju ve věčné finanční nejistotě,“ říká Ivana Pecháčková, majitelka Meanderu. Ve Vídni se na vydání osmi dětských knih ročně podílí tříčlenná redakce, ona je na stejný objem práce sama. „Kdo v Rakousku vydává dětské knihy, automaticky získává podporu od státu, a to i na poměrně komerční literaturu. U nás žije nakladatel ve věčné nejistotě, zda dostane alespoň některý z pracně sepsaných grantů,“ dodává.

Znáte Elišku Horelovou, Eduarda Štorcha, Markétu Zinnerovou, případně Křemílka s Vochomůrkou (dětská literatura u nás je hodně spojena s animovaným filmem), ale jména Magdalena Wágnerová, Ivona Březinová, Petr Nikl, František Skála, Michal Černík, Věra Provazníková nebo Iva Procházková vám mnoho neříkají?

both1frantisek_z_kastanu

Pokud si rodiče dají práci, kvalitní českou dětskou knihu určitě objeví. a to i v době, kdy v nakladatelské branži panuje nechuť k jakýmkoliv experimentům, například k vydávání prvotin, reedice jsou ekonomicky jistější.

Kvalitní knihy sbírají jednu cenu za druhou.
Přitom jsou to právě oni, kdo dnes sbírají za své knihy literární ceny. Například Iva Procházková získala v roce 2007 za své podobenství o smrti a znovuzrození Myši patří do nebe ocenění Magnesia Litera. Viola Fischerová tutéž cenu za knihu Co vyprávěla dlouhá chvíle obdržela loni. Lingvistické pohádky zase přinesly svému autorovi Petru Niklovi Zlatou stuhu 2006, cenu vyhlašovanou IBBY.
Možná zapochybujete, jestli ocenění dospělých automaticky odráží popularitu mezi dětmi. Samozřejmě jsou děti, které nečtou vůbec (zamyšlení pro rodiče – viděly vás někdy číst?) nebo louskají oddychovou literaturu.

bibiana piska na prsty  zluti lvi nikl

„Ať čtou třeba i brak, jakákoli četba podpoří jejich vyjadřování a fantazii,“ míní Jana Čeňková. Oceňuje i dívčí románky. Ačkoli jejich literární přínos je nulový, poslouží dívkám jako rádce. „Mluvíme-li o dětech, které jsou zvyklé číst, divili bychom se, jak jsou vyhraněné. Přesně dokážou popsat, co je zajímá. Kupodivu je netáhne folklorní pohádka, tedy Němcová, Erben nebo Grimmové, na tu se spíš podívají jako na filmovou adaptaci. Víc je zajímají moderní pohádky a fantasy příběhy, horory nebo komiksy. Asi proto, že tam vystupují dětští hrdinové, kteří – i když putují cestou kouzel – umožňují ztotožnit se s nimi,“ říká doktorka Čeňková. Děti mají úžasnou fantazii, nestojí o pitvoření ani o hloupá říkadla. Takže jde jen o to vybrat tu správnou knížku.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit