A+ A A-

Proč pořád bojujeme o literární ceny jako tupí válečníci bez mozku

mozek mysleni brain

Spisovatelé budou v soutěži čelit tvrdé konkurenci... cenu si vybojovala... autorka definitivně porazila a zvítězila... porota svádí nelítostný boj o vítěze literární soutěže... Určitě jste četli podobné paranoidní výkřiky novinářů, kteří, ať svou nedovzdělaností nebo záměrně, mění význam slov a pletou si války, boje, zabíjení s literaturou, která má lidi sbližovat, které má předávat moudrost generací a učit toleranci.


Po destiletích sledování různých literárních cen si myslím, že vyhodnocování nejlepší knihy či autora je velmi často pochybené a poplatné falešné morálce ve společnosti.
U jakéhokoliv hodnocení vždy závisí na subjektivním názoru, na lobismu poroty a na korupci, protože kniha je pro mnoho výrobců jen zboží. A o to jde především. Proto jsou soutěže příliš často nástrojem reklamy, PR a marketingu, lobismu. Mnohokrát nejsou výsledky důkazem kvality textu, ilustrací nebo  designu samotné knihy, ale otiskem morální kvality porotců, jejich ega či jejich materiálních zájmů. V poslední době jsou aféry v soutěži Magnesia Litera či ceny Škvoreckého nejsmutnějším důkazem.

Už samotný akt vyhlašovat jednotlivé vítěze , určovat jednotlivé pořadí se mi jeví jako naprostý nesmysl.
Místo toho bych přivítal, aby se ročně a v široké diskusi zhodnotilo několik stovek knih a autorů, kteří lidem přinesli skutečné hodnoty a veřejnost, jak odborná tak čtenářská, takové počiny ohodnotila společenskou prestiží, ale také finanční odměnou, protože i psaní knih je řemeslo a z něčeho autor musí žít.
Rozhodně by takto vydané prostředky z Ministerstva kultury dopadly na úrodnou půdu mnohem cíleněji, jak vržené milióny do českého filmového průmyslu, který produkuje každoročně neuvěřitelné kýče a kde o umění se dá hovořit jen stěží. Nebo milióny nasměrované do zkorumpovaných projektů, jako je zjišťování stavu šlechtických rodů v českých zemích, kde v konečném dúsledku jde jen o přesměrování státních peněz do kapes soukromých.

Celoroční a celonárodní diskuse čtenářů i odborníků by měla na samotnou propagaci knih a čtenářství mnohem větší vliv než vyhlašovaní zkorumpovaných cen. Každý rok by se mohlo kolem padesáti knih chlubit celonárodním prestižním ohodnocením KNIHA ROKU. Stačí jen aby se nakladatelé domluvili s neziskovými organizacemi a do roka je vymalováno... no dobře, já vím, český píseček, na kterém si každý hrabe svoje kuřince, je ještě hodně zamořený egem mnoha lidí. Ale věřte, technicky to není žádný problém.

Pro každého soudného člověka je zřejmé, že na tomto světě nejsme abychom bojovali a vítězili, abychom byli úspěšní za každou cenu, abychom pokořovali jeden druhého, jak jsme houfně přesvědčováni, ale abychom se dorozumněli a naučili se žít jako inteligentní bytosti, jak kdysi poznamenal G.B.Shaw.

Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.

Pokud tedy chce někdo bojovat, pokud chce někdo svádět lítý boj, tak ať bojuje sám se sebou, se svým vlastním egem. K tomu je totiž mnohem víc odvahy a trpělivosti než k psaní válečných výkřiků, které svede každý nedovzdělaný primitiv.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... literární cena Kniha roku

Komentáře  

# JAn 2014-11-01
Problém není s literárními cenami, ty jsou velmi potřebné, ale problém je s komercializací knih, která za socialismu skoro nebyla. Liberalizmus je největší jed pro vzdělávání a u knih je to vidět hned.
Citovat