A+ A A-

Capotův světový bestseller Snídaně u Tiffanyho. Kniha, audiokniha, film

  • Kategorie: Audioknihy

snidane u tiffanyho capote
Novela Snídaně u Tiffaniho je příběhem o hledání identity a hlubokého citu, kterému říkáme láska. Napsal ji Truman Capote. Jeho příběh nespoutané a pošetilé Holly Golightlyová oslovil nejen čtenáře, ale i filmaře. Kdo by neznal legendární film s Andrey Hepburnovou v hlavní roli a ústřední hudební melodií Moon River (Stříbrná řeka).


Příběh dívky, která se rozhodla, že se jí bude dařit dobře a za svým snem jde hlava nehlava,  začíná v okamžiku, kdy jeho vypravěči majitel baru Joe Bell ukáže novinový výstřižek s fotografií, na níž je Holly vyfocena někde v Africe.
Oba muži jsou tím překvapeni, dívka jim zmizela ze zorného úhlu dávno a jim se tak nějak po ní stýská, proto okamžitě začnou vzpomínat na čas s ní prožitý. Vypravěč ji poznal nedlouho poté, co se přistěhoval do New Yorku.

Říkala mu Fredy, připomínal jí milovaného bratra. Stal se jejím důvěrníkem, trochu i ochráncem, milencem. Jeho láska, ale nebyla opětována tak, jak by si představoval. Holly hledala štěstí u movitějších a naprosto bezelstně žila z prostředků, které jí poskytovali. Díky tomu se dostala i do maléru s policií a musela se vzdát snu posnídat jednou u Tiffanyho. Opustila svého milovaného bezejmenného kocoura i New York a divoké večírky, a s tím vším opustila i vypravěče, svého možná jediného přítele, který ji opravdu miloval.

Ukázka z audioknihy
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/tiffany.mp3

Příběh o lidských ambicích, osobní svobodě a hledání identity samozřejmě oslovil i vydavatele audioknih. Je košatý, plný zvratů, dramatický.  Pro audionahrávku jako stvořený.
Čtenář i posluchač má dojem, že je vyprávěn jen jemu, je plný intimity a vyzařuje z něho světlo neopakovatelné atmosféry. Posluchač jako kdyby se stal součástí děje. Během chvilky se ocitne v dívčím pokoji plném zvuků a vůní, v pokoji, kde snít je dovoleno.  

Snídaně u Tiffanyho je nabita humornými i tragickými okamžiky, které nám v audionahrávce z roku 1992 zprostředkovali jedinečně a neopakovatelně Hana Maciuchová a Jiří Adamíra. Jejich hlasy posluchače přikovají do křesel a nepustí od přehrávačů. A není to jen skvostným textem, je to také barevností a sílou mistrného herectví obou protagonistů. Hana Maciuchová dokáže být mazlivá, hřejivá, rozpustilá, břitká, odsuzující – svým hlasem hladí i bičuje. Přesně modeluje postavu své hrdinky do kýžených tvarů. Jiří Adamíra jí odpovídá klidným, rozvážným hlasem – on je ten, kdo ve dvojici tvoří uzemnění, je ten, kdo stojí pevně nohama na zemi a touží nespoutanou Holly sevřít v náručí, ochránit ji a probudit ze sna. Jedinečně!

Herecký koncert pro dva hlasy režíroval v roce 1992, kdy byla nahrávka pořízena, Jan Berger.

Název: Snídaně u Tiffanyho
Autor: Truman Capote
Protagonisté: Hana Maciuchová, Jiří Adamíra
Režie: Jan Berger

a bonus...ústřední melodie z filmu. No kterej chlap by ji nemiloval, že? )) myslím jedinečnou Audrey Hepburn

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Capote Truman audioknihy

Komentáře  

# Karla 2013-09-05
Jedinečná kniha i film. Nemá chybu. Capote byl génius.
Citovat
# Kamil 2013-08-04
Gončarev ještě před Capotem vymyslel postavičku Oblomova, kterému se dnes říká Lišnyj čelověk (zbytečný člověk) Oblomov byl možná předobrazem pro Holly, která je jeho přesnou kopii, i když v jiném prostředí a čase.
Citovat
# Karel 2013-04-16
No jako přepis Capotovy povídky nic moc. Holly si ho vybrala za důvěrníka pro jeho sexuální orientaci a Capote ji na oplátku chladně pozoroval jako zvířátko v kleci.
Citovat
# Petra 2013-03-17
Holly je přesný prototyp většiny dnešních českých hereček. Je neuvěřitelné jak se chování a tupost přenáší v dokonalé formě z generaci na generaci. Ale jak mě tady kolega upozornil, problém Holly je problém většiny společnosti. Herečky z ní jen vyčnívají, nic víc. Asi to tak bude, že lenost je vlastní sestra tuposti.
Citovat
# JosefK 2013-03-12
Svým způsobem geniálně popsaný kýčovitý a zbytečný život. Zatímco povídka je surovým pohledem na realitu, film je hollywoodská slátanina, nasládla omáčka, která v knize vůbec není.
Citovat
# Semelka 2013-03-19
Tak si poslechněte ono audio - je výtečné a podle novely - Hana Maciuchová je neodolatelná! Jana
Citovat
# Palko 2013-03-12
No ono to moc romatika není, že? Holly mluví jako dlaždič, protože je to typická americká vesnická holka, a o nějakém prohlédnutí tu nenajdete ani slovo. V době vydání, ale musela kniha spustit lavinu. V té době slovo sex bylo ve slušné společnosti tabu, neboť americká žena ji měla jen pro rození malých Američanů a nikoliv pro potěchu a Holly je v podstatě call-girl neboli prostitutka. Capotova povídka je syrová, geniální, zatímco film, o kterém je tady zmínka díky oskarové melodii Moon River, je hollywoodská slatanina, ovšem geniální díky Hupburnové. Bez ní by film už nikdo neznal.
Citovat
# Milan 2013-03-12
Typov ako Holly stretávam každý deň tucty a niekedy mám chuť takýmto pipinkám zakázať mať deti, aby ľudstvo napredovalo k vyššiemu priemernému IQ. Ale nicim vyjimecny, zadnej extra originalni pribeh nebo nic, co bych vylozene vyzdvih. Hovorí sa, že „poslušné ženské sa dostanú do neba, zlobivé tam kam chcú“
Citovat
# Jarka 2013-03-12
Kritici vyčítali Capotovi, že napsal knihu o ničem, ale naprosto geniálně. Tak to je přesný. Jedna z nejlíp napsaných knih, co jsem četla.
Citovat
# Robert 2013-03-12
Film je skvělý jen díky Hepburnové, jinak tam hrál kompars, ale kniha je úplně něco jiného. Skvělá ukázka mistrovského psaní. Lahůdka to číst. Capot byl geniální.
Citovat
# Radka 2013-03-12
Uzavřít se do svých snů umí každý, ale Holly, (neboli Capot) to uměla geniálně. Proto je absolutní jednička a ještě dlouho bude symbolem zbytečného života. Zcela souhlasím s Janem, vystihl to přesně. Myslím ale, že násladlost toho příběhu je dána ani ne Capotovou knihou, ale úctyhodným výkonem Audrey Hepburnové, která do velké míry ovlivnila pohled na knihu. Určitě by se film dal zpracovat i jinak, nemluvě o přepracovaném a nepochopitelném happyendu.
Citovat
# Helena 2013-03-12
Díky, krááása
Citovat
# John 2013-03-12
Capote byl geniální:... Všímal jsem si koše na odpadky u dveří jejího bytu, a tak jsem zjistil, že pravidelně čte obrázkové magazíny, cestovní prospekty a horoskopy; že kouří exkluzívní cigarety Picayunes; že se živí hlavně tvarohem a dohněda upraženými krajíčky okoralého chleba; že jí vlasy tak zestrakatěly trochu jejím přičiněním. Z téhož pramene jsem poznal, že dostává žoky psaníček od vojáků na různých frontách. Vždycky byla roztrhána jakoby na záložky do knih. Někdy jsem si z toho koše jednu vytáhl. Nejčastěji se v nich vyskytovala slova jako nezapomeň a stejská se mi po tobě a prší a piš, prosím tě a sakra a vem to ďas, a také opuštěnost a láska.
Citovat
# z doslovu knihy 2013-03-11
Pokaždé, když beru do rukou tuhle knížku — a četl jsem ji už mnohokrát — musím znovu přemýšlet, čím mě pořád tolik vábí a okouzluje. Obdivuji její stavbu — jak ten příběh sám ze sebe vyráží, zprvu nepojmenovatelný zelený výhonek, jak samozřejmě a nepozorovatelně roste, rozprostírá se, rozvíjí listy a nabývájkonečné podoby. Žasnu nad přesností a jistotou autorových nástrojů — jak dovede skládat slova jako kamínky jiligránské mozaiky, jak jedinou prostou větou postihne klikatou a chvějivě proměnlivou situaci, jak mu pár řádek stačí k charakteristice, která popsanou postavu zachytí stejně dejinitivně jako kamera Yusufa Karshe. Trnu nad odvahou, s níž dovoluje vlastní skutečné osobě procházet se stránkami zaplněnými fantazií, baví mě jeho potutelná sebeironie, ve které se zhlíží jako v dráždivě nelítostném zrcadle. Jakým zázrakem skládají tyto jednotlivosti celek?
Citovat