Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Moje oblíbené knihy

Známí i neznámí čtenáři doporučují své oblíbené knihy.

Zobrazit 
Titulek
Spisovatel Ivo Fencl doporučuje knihy Chestertona, Flauberta i Teslovu biografii
Co čtou na Vánoce známí autoři knížek? Nechte se inspirovat
Spisovatelka a malířka Věra Provazníková. Nečtu příliš, ale když už, tak vášnivě...
Antonín Přidal doporučuje vynikající překlady Jarmily Emmerové
Co čte spisovatelka Radka Denemarková, jaké jsou její oblíbené knihy
Oblíbené knížky dětství Žáčka, Březinové, Zinnerové, Vydrové, Černíka, Hrnčíře
Proč si spisovatelka Hermína Franková oblíbila knížky od Daniela Pennaca
Co čte Tomáš Jurkovič, dvorní překladatel Murakamiho
Tipy na dobré knihy výtvarníka a spisovatele Martina Patřičného, autora Čítanky
Co skutečně čtou mladí, ví olíbená knihovnice Ilona Kroupová z Rožnova pod Radhoštěm
Proč je spisovatelka Renata Štulcová posedlá rytířskými příběhy
Spisovatel Jiří Žáček – v dětství mě okouzlila Erbenova Kytice aneb co čte nejoblíbenější český básník
Miloš Kratochvíl – když je ti nejhůř, čti knihu Tři muže ve člunu
Jan Vladislav. Jaké knihy doporučuje číst o Číně spisovatel a překladatel
Ilustrátorka Markéta Laštuvková má na nočním stolku stálice i Murakamiho
Povídky k poctě Asimova, biografie Roth zbavený pout a co napsal, vyryl Josef Váchal... knihy spisovatele Ivo Fencla
Spisovatelka Ivona Březinová doporučuje pět fascinujících knih o přežití
Daniela Krolupperová vybrala knihy s vynikajícím překladem
Odložené a nepřečtené knihy aneb co s nimi
Rumburak Jiří Lábus čte strašidelné pohádky i knihy Stephena Kinga
Miroslav a Hana Bláhovi – knihy nás doprovázejí celý život
Ilustrátorka a spisovatelka Petra Hilbert – Alenka v krajine zázrakov
Andrea Dubravsky – nejoblíbenější knihy mého života
Renáta Fučíková má jasno – kdo čte, vždy vyniká
Stanislava Zábrodská a její oblíbené knihy Smetanové, Fischla...
Naše vlídná krajina se nám obtiskla do duše. Čeština je založená na slovese, to znamená, že je ohromně ohebná a akční. Má otevřené slabiky, žádné shluky souhlásek, je zpěvná. Písničku jsme nakonec povýšili na hymnu. A co se tam zpívá? Že je u nás hezky, nic víc a nic míň...odtud byly vypuzeny desítky šlechtických rodů. Desetitisíce měšťanských rodin, byla vypuzena intelekutální elita, universitní učenci, kneží. Tady prakticky zůstali jen nevolníci, připoutaní k feudálnímu panství.. my, co se dá dělat, jsme v podstatě plebejského původu. Jsme z vesnických chalup a se šlechtou jsme byli zbaveni i jejich vlastností. To plebejství je na jedné straně přikrčenost, často i nízkost, lstivost, nesebevědomí, sklon neustále si stěžovat, pěstování závisti, tedy vlastnosti, které vůbec nejsou oslnivé. Ale na druhé straně právě díky plebejcům jsme nakonec všechno přežili...
Zdeněk Mahler