A+ A A-

Co čte Tomáš Jurkovič, dvorní překladatel Murakamiho

jurkovic tomas knihy

V tomhle krátkém rozpomínání na knihy, u kterých jsem měl to štěstí, že mne dokázaly (leckdy velmi silně) oslovit, chci být trochu osobní. Rád bych si v něm totiž zavzpomínal take na paní Marii Marvanovou, středoškolskou profesorku českého jazyka a literatury, na kterou jsem měl – vinou různých okolností bohužel jen krátce – to štěstí coby novopečený student gymnázia v malostranské Hellichově ulici.


Dlužno říci, že paní profesorka to s námi neměla vůbec lehké – neustále nás totiž jako pedagog provokovala nad míru, kterou jsme považovali coby všeznalí náctiletí studující elitního ústavu za důstojnou naší velikosti. Například po nás – hrůza – vyžadovala místo slepého biflování, abychom o věcech přemýšleli, a pokud šlo o slohová cvičení, z nepochopitelných důvodů po nás chtěla, abychom ve svých textech projevili, že “umíme psát”, tj aby vždycky měly obsah, náboj, šťávu a duši. Je zajímavé, že nečetné práce, které ocenila výbornou, si od jejich hlasitého přečtení ve třídě pamatuji téměř všechny ještě dnes.

Nejpodivnější seznamy knih na rozloučenou
V poslední den úspěšně zakončeného prvního ročníku jsme od ní – na rozloučenou – dostali seznam četby. Nikoli snad nějaké četby povinné. “Klasické” tituly povinné četby obsahoval spíš výjimečně. Tohle byl seznam osobní a osobitý, a na rozdíl od mnohých výčtů povinné četby za něj autorka ručila. Vlastním přečtením a prožitím jedné každé jeho knihy. Toto je “jen” seznam děl, která mi v životě řekla něco, co jsem zatím nevěděla, nebo to jen tušila”, psala paní profesorka v jeho úvodu.
Mám ten seznam někde uložený dodnes. A jsem za něj vděčný. Skoro nikdy jsem nelitoval, když jsem do něj sáhnul pro inspiraci. A některé z jeho knih jsem nejdřív nic netuše přečetl a až pak je, už jako staré dobré známé, na seznamu ke svému milému překvapení našel. Četl jsem a setkával se s knihami a sahal po dalších. A začal jsem si, jako hru a podnět pro uvažování, vytvářet seznamy vlastní. Kupodivu neobsahovaly jen knihy: podobně mi vznikly i sáhodlouhé seznamy filmů, i mnohem kratší seznamy divadelních her.

Seznamy lidí, kteří mě přivedli ke knihám
A nakonec i seznamy nejcennější: seznamy lidí, kteří na mne zapůsobili tak, jako působí jen dobré dílo a já měl to štěstí, že jsem je potkal. Dole uvádím pokus o stručný nástin “svého” knižního seznamu. Není třeba ho brát nijak závazně – stejně se postupem času měnil a pořád mění – a ne každý bude na dané knihy přísahat. Knihy a povídky v něm zařazené beru prostě jako kamarády, a někteří mne provází už hodně dlouho.  

Momentální výběr toho “nej”:

Miloslav Nevrlý: Karpatské hry (pan Nevrlý má velice vzácný dar probouzet v lidech to lepší, co v nich je)
Osamu Dazai: Lidské selhání (pan Dazai se nebojí nahlédnout rovnou do jámy, kterou na Západě obcházíme jako jedno z největších tabu vůbec)
Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice
Abe Kóbó: Písečná žena
Hermann Melville: Bílá velryba
Futabatei Šimei: Všednost
Franz Kafka: Proměna
Ivan Bunin: Úžeh a další povídky (pane Bunine, jak jste to věděl?)
Jasunari Kawabata: Spící krasavice
Džuničiró Tanizaki: Tajná historie pána z Musaši
Jack London: Volání divočiny, povídky z Aljašky
Mori Ógai: Tanečnice
Sóseki Nacume: Boččan, Kokoro

Knihy pro zasmání:

Josef Škvorecký: Ze života lepší společnosti
Zdeněk Jirotka: Saturnin
Stephen Leacock: Literární poklesky

Knihy, překlady, které mne nadchly:

Vladimir Sorokin: Fronta
Mark Twain: Dobrodružství Huckleberryho Fina (nedostižný František Gel, jež znal své Arkansaské…)
Thomas Berger: Malý velký muž (jazyk, který překladatel vložil do úst Lidským Bytostem, je mistrovské dílo)
Zápisky z volných chvil (sborník starojaponských literárních zápisků)
Frans Gunar Bengtson: Zrzavý Orm
Osamu Dazai: Lidské selhání (máloco mne kdy tak zasáhlo, jako tento překlad paní Zdenky Švarcové, ještě v rukopise)
Gustav Meyrink: Golem

Co mám nejradši z českých knih:

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (lidi, kteří jsou proti tomuto Velkému kódu české prózy zaujatí, prostě nemůžu pochopit)
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (celý přečtený nahlas – pro babičku, když už nemohla číst sama. Skvělé setkání jak s panem Hrabalem, tak s babičkou samotnou. Občas se i neuvěřitelné stane skutkem)
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota (rozpoznat krásu zániku je těžké a tahle kniha to dokáže měrou vrchovatou)
Josef Škvorecký: Ze života české společnosti (kdo se u Lepší společnosti smál, zde jej zamrazí…)
Karel Čapek: Válka s mloky (je to možné, že to bylo napsáno už před TOLIKA lety???)
Vladislav Vančura: Konec starých časů
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
Jan Procházka: Kočár do Vídně (strhující a na jeden dech)
Josef Váchal: Krvavý román
Ludvík Aškenazy: Vajíčko
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak

Poezie:  

Karel Jaromír Erben: Kytice (trvalo dlouho se k ní dostat, jelikož byla povinná, ale stálo to za to)
Karel Hynek Mácha: Máj
Vítězslav Nezval: Edison, Manon Lescaut
Jaroslav Seifert: Chlapec a hvězdy, Maminka
Bohuslav Reynek: Básnické spisy
Jan Skácel: Básně
František Gelner: celé básnické dílo
T. R. Field: Kosočtverce na ohradách
Jaromír Hořec: Testamenty
Bohumil Mathesius: Zpěvy stare číny, Verše psané na vodu
Edgar Lee Masters: Spoonriverská antologie
David Wagoner: Píseň pro odcházející duši (vynikající překlad Václava Cílka)

Knihy odjinud:


Antoine de Saint-Exupéry: Citadela
William Saroyan: Dobrodružství Wesleye Jacksona. Léto na krásném bílém koni
Robert Pirsig: Zen a umění údržby motocyklu
Ladislav Mňačko: Jak chutná moc
Wiliam Golding: Pán much
Horacio Quiroga: Návrat anakondy
Mika Waltari: Cizinec přichází, Dohra
Charles Bukowski: Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali vedení, Faktotum

Co právě čtu

Kniha o cintoríne

Co bych si rád někdy pořádně přečetl:

Bible – překlad pro 21. století
Odysseia (na to, že jde o základní dílo světové literatury, je to pěkný krvák, který si nezadá s americkým akčním filmem)
Ílias (jakbysmet)
Příběh prince Gendžiho (jako studentík jsem ho chtěl překládat pro krásné oči jedné spolužačky, ale “předběhl” mne naštěstí pan professor Fiala)
Sen v červeném domě
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Nový překlad Božské komedie

Eseje od následujících autorů:

Václav Cílek
Stanislav Komárek
Antonín Líman

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Murakami Haruki Jurkovič Tomáš oblíbené knihy

Komentáře  

# Lenka 2012-05-04
Také bych chtěla poděkovat za tipy na další čtení, a rozhodně doporučuji přečíst Sen v červeném domě.
Citovat
# redakce 2011-12-20
Cchao Süe-čchin
Citovat
# Jaroslava 2010-06-22
Spoustu knížek znám, ale obejvila jsem tady další perly, aspoň tomu věřím. Například se těším na Hořce a jeho Testamenty nebo určitě dobré knihy budou Edgar Lee Masters: Spoonriverská antologie, David Wagoner: Píseň pro odcházející duši nebo Frans Gunar Bengtson: Zrzavý Orm Osamu Dazai: Lidské selhání. Na to se opravdu těším. a díky za tipy
Citovat
Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Např.: Zastánci potratů vám budou tvrdit, že jít na potrat je levnější, než kupovat výbavu pro dítě. To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž třeba započítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluvě o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální příspěvky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné důvody, proč potraty povolovat.
Koukolík