A+ A A-

Co čte Tomáš Jurkovič, dvorní překladatel Murakamiho

jurkovic tomas knihy

V tomhle krátkém rozpomínání na knihy, u kterých jsem měl to štěstí, že mne dokázaly (leckdy velmi silně) oslovit, chci být trochu osobní. Rád bych si v něm totiž zavzpomínal take na paní Marii Marvanovou, středoškolskou profesorku českého jazyka a literatury, na kterou jsem měl – vinou různých okolností bohužel jen krátce – to štěstí coby novopečený student gymnázia v malostranské Hellichově ulici.


Dlužno říci, že paní profesorka to s námi neměla vůbec lehké – neustále nás totiž jako pedagog provokovala nad míru, kterou jsme považovali coby všeznalí náctiletí studující elitního ústavu za důstojnou naší velikosti. Například po nás – hrůza – vyžadovala místo slepého biflování, abychom o věcech přemýšleli, a pokud šlo o slohová cvičení, z nepochopitelných důvodů po nás chtěla, abychom ve svých textech projevili, že “umíme psát”, tj aby vždycky měly obsah, náboj, šťávu a duši. Je zajímavé, že nečetné práce, které ocenila výbornou, si od jejich hlasitého přečtení ve třídě pamatuji téměř všechny ještě dnes.

Nejpodivnější seznamy knih na rozloučenou
V poslední den úspěšně zakončeného prvního ročníku jsme od ní – na rozloučenou – dostali seznam četby. Nikoli snad nějaké četby povinné. “Klasické” tituly povinné četby obsahoval spíš výjimečně. Tohle byl seznam osobní a osobitý, a na rozdíl od mnohých výčtů povinné četby za něj autorka ručila. Vlastním přečtením a prožitím jedné každé jeho knihy. Toto je “jen” seznam děl, která mi v životě řekla něco, co jsem zatím nevěděla, nebo to jen tušila”, psala paní profesorka v jeho úvodu.
Mám ten seznam někde uložený dodnes. A jsem za něj vděčný. Skoro nikdy jsem nelitoval, když jsem do něj sáhnul pro inspiraci. A některé z jeho knih jsem nejdřív nic netuše přečetl a až pak je, už jako staré dobré známé, na seznamu ke svému milému překvapení našel. Četl jsem a setkával se s knihami a sahal po dalších. A začal jsem si, jako hru a podnět pro uvažování, vytvářet seznamy vlastní. Kupodivu neobsahovaly jen knihy: podobně mi vznikly i sáhodlouhé seznamy filmů, i mnohem kratší seznamy divadelních her.

Seznamy lidí, kteří mě přivedli ke knihám
A nakonec i seznamy nejcennější: seznamy lidí, kteří na mne zapůsobili tak, jako působí jen dobré dílo a já měl to štěstí, že jsem je potkal. Dole uvádím pokus o stručný nástin “svého” knižního seznamu. Není třeba ho brát nijak závazně – stejně se postupem času měnil a pořád mění – a ne každý bude na dané knihy přísahat. Knihy a povídky v něm zařazené beru prostě jako kamarády, a někteří mne provází už hodně dlouho.  

Momentální výběr toho “nej”:

Miloslav Nevrlý: Karpatské hry (pan Nevrlý má velice vzácný dar probouzet v lidech to lepší, co v nich je)
Osamu Dazai: Lidské selhání (pan Dazai se nebojí nahlédnout rovnou do jámy, kterou na Západě obcházíme jako jedno z největších tabu vůbec)
Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice
Abe Kóbó: Písečná žena
Hermann Melville: Bílá velryba
Futabatei Šimei: Všednost
Franz Kafka: Proměna
Ivan Bunin: Úžeh a další povídky (pane Bunine, jak jste to věděl?)
Jasunari Kawabata: Spící krasavice
Džuničiró Tanizaki: Tajná historie pána z Musaši
Jack London: Volání divočiny, povídky z Aljašky
Mori Ógai: Tanečnice
Sóseki Nacume: Boččan, Kokoro

Knihy pro zasmání:

Josef Škvorecký: Ze života lepší společnosti
Zdeněk Jirotka: Saturnin
Stephen Leacock: Literární poklesky

Knihy, překlady, které mne nadchly:

Vladimir Sorokin: Fronta
Mark Twain: Dobrodružství Huckleberryho Fina (nedostižný František Gel, jež znal své Arkansaské…)
Thomas Berger: Malý velký muž (jazyk, který překladatel vložil do úst Lidským Bytostem, je mistrovské dílo)
Zápisky z volných chvil (sborník starojaponských literárních zápisků)
Frans Gunar Bengtson: Zrzavý Orm
Osamu Dazai: Lidské selhání (máloco mne kdy tak zasáhlo, jako tento překlad paní Zdenky Švarcové, ještě v rukopise)
Gustav Meyrink: Golem

Co mám nejradši z českých knih:

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (lidi, kteří jsou proti tomuto Velkému kódu české prózy zaujatí, prostě nemůžu pochopit)
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (celý přečtený nahlas – pro babičku, když už nemohla číst sama. Skvělé setkání jak s panem Hrabalem, tak s babičkou samotnou. Občas se i neuvěřitelné stane skutkem)
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota (rozpoznat krásu zániku je těžké a tahle kniha to dokáže měrou vrchovatou)
Josef Škvorecký: Ze života české společnosti (kdo se u Lepší společnosti smál, zde jej zamrazí…)
Karel Čapek: Válka s mloky (je to možné, že to bylo napsáno už před TOLIKA lety???)
Vladislav Vančura: Konec starých časů
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
Jan Procházka: Kočár do Vídně (strhující a na jeden dech)
Josef Váchal: Krvavý román
Ludvík Aškenazy: Vajíčko
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak

Poezie:  

Karel Jaromír Erben: Kytice (trvalo dlouho se k ní dostat, jelikož byla povinná, ale stálo to za to)
Karel Hynek Mácha: Máj
Vítězslav Nezval: Edison, Manon Lescaut
Jaroslav Seifert: Chlapec a hvězdy, Maminka
Bohuslav Reynek: Básnické spisy
Jan Skácel: Básně
František Gelner: celé básnické dílo
T. R. Field: Kosočtverce na ohradách
Jaromír Hořec: Testamenty
Bohumil Mathesius: Zpěvy stare číny, Verše psané na vodu
Edgar Lee Masters: Spoonriverská antologie
David Wagoner: Píseň pro odcházející duši (vynikající překlad Václava Cílka)

Knihy odjinud:


Antoine de Saint-Exupéry: Citadela
William Saroyan: Dobrodružství Wesleye Jacksona. Léto na krásném bílém koni
Robert Pirsig: Zen a umění údržby motocyklu
Ladislav Mňačko: Jak chutná moc
Wiliam Golding: Pán much
Horacio Quiroga: Návrat anakondy
Mika Waltari: Cizinec přichází, Dohra
Charles Bukowski: Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali vedení, Faktotum

Co právě čtu

Kniha o cintoríne

Co bych si rád někdy pořádně přečetl:

Bible – překlad pro 21. století
Odysseia (na to, že jde o základní dílo světové literatury, je to pěkný krvák, který si nezadá s americkým akčním filmem)
Ílias (jakbysmet)
Příběh prince Gendžiho (jako studentík jsem ho chtěl překládat pro krásné oči jedné spolužačky, ale “předběhl” mne naštěstí pan professor Fiala)
Sen v červeném domě
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Nový překlad Božské komedie

Eseje od následujících autorů:

Václav Cílek
Stanislav Komárek
Antonín Líman

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Murakami Haruki Jurkovič Tomáš oblíbené knihy

Komentáře  

# Lenka 2012-05-04
Také bych chtěla poděkovat za tipy na další čtení, a rozhodně doporučuji přečíst Sen v červeném domě.
Citovat
# redakce 2011-12-20
Cchao Süe-čchin
Citovat
# Jaroslava 2010-06-22
Spoustu knížek znám, ale obejvila jsem tady další perly, aspoň tomu věřím. Například se těším na Hořce a jeho Testamenty nebo určitě dobré knihy budou Edgar Lee Masters: Spoonriverská antologie, David Wagoner: Píseň pro odcházející duši nebo Frans Gunar Bengtson: Zrzavý Orm Osamu Dazai: Lidské selhání. Na to se opravdu těším. a díky za tipy
Citovat
Člověk se stal soudcem. --- „Ještě slovo,“ zavolal na něho majestátní lev, „než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?“ --- „Podle jakého pravidla? Bezpochyby,“ odpověděl člověk, „podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční.“ --- „Znamenitě!“ odpověděl uražený lev. „Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!“
Gotthold Ephraim Lessing, Bajky