A+ A A-

Spisovatelka Ivona Březinová doporučuje pět fascinujících knih o přežití

brezinova ivona foto hejna

IVONA BŘEZINOVÁ - SPISOVATELKA
www.brezinova.cz

Fascinuje mě téma přežití

Když se zpětně dívám na knihy, které mě výrazným způsobem zasáhly a ovlivnily, jsem překvapená, že skoro ve všech se dá vysledovat více či méně výrazný motiv přežití. Ale nebudu tu dnes psát o Panu Theodoru Mundstockovi Ladislava Fukse nebo o Sophiině volbě Williama Styrona, i když to jsou právě ty knihy, které mám navždycky pod kůží. Ale pod kůží mám i jiné.

Jules Verne: Dvacet tisíc mil pod mořem
Verne, to je nejméně jeden rok mého dětství. Mohlo mi být tak deset jedenáct, když jsem objevila svou první verneovku. Jmenovala se Tajuplný ostrov a naprosto mě nadchla. Mělo to dva konkrétní dopady. K nejbližším narozeninám jsem si kromě další verneovky vyškemrala velkého plyšového opičáka, kterého jsem pojmenovala Jup. Druhý následek znamenal systematické hltání knih Julese Verna a první zadrábkování mé záliby pro sci-fi. Utopie mě uchvátily a v antiutopiích jsem začala vnímat, že může existovat i nebezpečí, kdy jde o přežití nejen člověka jako jedince, ale i člověka jako druhu. 
Od té doby, co jezdím na besedy se čtenáři, se zajímám i o to, co dnešní děti čtou. Verneovky to nebyly. Prý jsou pro ně zdlouhavé, psané zastaralým jazykem. Mrzelo mě to. Opravdu moc. Řešení jsem viděla v převyprávění. A když jsem zjistila, že Ondřej Neff a nakladatelství Albatros připravují projekt na vzkříšení verneovek, nemohla jsem se dočkat. Ano, to je cesta, jak úžasného autora, který už v některých ohledech zastaral, ale v jiných je naopak daleko vpředu, vrátit dětem. Neznám nikoho, kdo by byl k této práci povolanější než Ondřej Neff . Je velkým znalcem díla Julese Verna a sám je také úspěšným autorem vědeckofantastické literatury. Co si přát víc? Nová verneovka, skoro mám chuť říct verneneffka, kterou právě držím v ruce, mě nezklamala. Péčí nakladatelství Albatros se zrodila kniha obsahem, Burianovými ilustracemi i celkovou výpravou opravdu fantastická. Fantastická v základním, ale i přeneseném smyslu slova.

Ray Bradbury: Marťanská kronika
Občas jsem si při četbě sci-fi počítala, kolik mi bude let, až se podle předpovědí v příbězích, které někdy působily tak věrohodně, něco vyplní. Marťanská kronika začíná, mám pocit, v roce 1999, kdy právě startuje první lidská expedice na Mars. Jenže... my už máme rok 2008 a na Mars pořád létají jen nepilotované sondy. Dětská dušička ve mně je zklamaná. Ale sotva si vzpomenu na Bradburyho knihu 451 stupňů Fahrenheita (to je teplota, při které hoří papír, a tedy i knihy...), naopak okamžitě pocítím úlevu. Nechtěla bych se učit zpaměti dlouhé pasáže knih, abych je svou pamětí zachránila před zkázou. Ani knihy, co jsem sama napsala, ne. A to má každý autor ke svým knihám vztah téměř mateřský. A tak jsem vlastně ráda, že si mohu přečíst jednu z nejúžasnějších Bradburyho povídek, Přijdou vlahé deště, a nemuset se ji učit nazpaměť. Zatím je to v pohodě. Pořád ještě žijí lidé a žijí i knihy.

Iva Procházková: Tanec trosečníků.
Pro příběhy Ivy Procházkové mám slabost od okamžiku, kdy jsem se kdysi v krátkém sledu seznámila s jejími knihami Středa nám chutná, Červenec má oslí uši a Pět minut před večeří. A následovaly další. Román Soví zpěv z nedaleké budoucnosti mě uhranul, protože jsem definitivně pochopila, že Iva Procházková je autorka, která uvažuje v rovině, jež je mi autorsky i lidsky velmi blízká. Proto jsem s netrpělivostí očekávala vydání jejího Tance trosečníků. A opět to byla pecka. V té knize je tolik pocitů, vizí, obav a nadějí, jimž tak dobře rozumím, až mi to při čtení bralo dech. Antiutopie odehrávající se ve světě zasaženém smrtící pandemií je nahlížena očima osmnáctiletého romského chlapce. Ale jakoby z pozadí, z prostředí horské chalupy, kam Mojmír odešel navštívit ženu, která se ho kdysi ujala a vychovala ho a nyní umírá na rakovinu. Právě její smrti je čtenář spolu s Mojmírem nablízku, zdá se přirozená a pochopitelná, na rozdíl od nesmyslně zmrtvělého světa kolem. A přesto je třeba se do toho světa vrátit a pokusit se žít.

brezinova zacarovana trida bestseller
Spisovatelka Ivona Březinoví a její velký bestseller Začarovaná třída

Renata Štulcová: Nemetonburk
Kvůli historickým románům Ludmily Vaňkové jsem se kdysi dostala až ke studiu dějepisu. A věřím, že zastihnout mě v dobách rozhodování Nemetonburk Renaty Štulcové, byla by situace obdobná. Její trilogie v sobě spojuje skutečné dějiny a promyšlenou fantastiku, navíc vše v rámci čtivého příběhu s živoucími hrdiny. Mýty tu prorůstají do všech stran, větví se a dotýkají tak, že vše, včetně historických reálií, do sebe logicky zapadá. Hra se slovy a jejich významy nás vtahuje do dalších a dalších představ. Mýtus a příběh v něm je nám díky prolnutí časových rovin neuvěřitelně blízký. (Určitě i proto, že vychází z prostředí našich vlastních kořenů.) Napětí střídá napětí. Musíme bojovat, abychom přežili. A musíme bojovat, abychom přežili takoví, jakými si přejeme být. Nejen dvojčata Áňa a Tom. My všichni.

Jostein Gaarder: Dívka s pomeranči
Gaarder to má u mě stejné jako Iva Procházková. Co napíše, to přečtu s obdivem. Ale nejradši mám jeho Dívku s pomeranči. A víte co? O ní už psát nebudu. Oloupejte pomeranč a pusťte se do čtení té knížky s oranžovým obalem. Znovu. Nebo poprvé. Jen při tom neseďte na nějakém potápějícím se voru, protože když se člověk opravdu zažere do čtení, tak nevnímá nic, co se kolem děje. A i při čtení se musí přežít. Tak hezké prázdniny!

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Březinová Ivona oblíbené knihy

Komentáře  

# Věra 2015-03-22
Nemetonburk jsem ještě nečetla, ale ostaní jsou skvělé knížky.
Citovat
Ve světě, který nám ukázal Darwin, není nic, co by se dalo nazvat pokrokem, a to je nesnesitelné pro každého, kdo byl vychován v duchu humanistických nadějí. Proto bylo Darwinovo učení postaveno na hlavu a kardinálnímu omylu křesťanství – víře, že člověk se liší od ostatních zvířat – tak byl prodloužen život.
John Gray, Slamění psi