A+ A A-

Co čte spisovatelka Radka Denemarková, jaké jsou její oblíbené knihy

denemarkova portret swallow

Radka Denemarková je v české kotlině výjimečná spisovatelka, ženská, která je schopna se jasně zamyslet, nebojí se říct, co si myslí a udělat to, o čem je přesvědčena, že je správné. A to i přesto, že ji to přinese problémy a ne výhody. V jejích čtivých knihách, snad ve všech, jsem cítil na každé stránce její charisma, touhu ptát se, hledat a nacházet. Píše o tom, čemu se často vyhýbáme a nastavujeme zrcadlo nejen sobě, ale hlavně všem vnímavým.



V rozhovoru pro Babylon (3.11.2014) uvádí autory, které má ráda...
Jsou stálice jako Dostojevskij, Woolfová, Céline... V tomto věku mám ráda Ingeborg Bachmannovou. A pak samozřejmě autory, které si překládám. Kafka je myslím důležitý v pubertě, tam člověk zjistí, že může přemýšlet jinak, psát jinak, žít jinak. Na vysoké mi to lezlo na nervy, protože každý se k němu musel vztahovat a všichni o tom žvanili.

Kdy jsi se s ním setkala?
Dala mi ho číst Věra Kádnerová, v němčině. Nejvíc se mi tehdy líbily dopisy, co psal Mileně Jesenské.

 Takové věci jako Kárný tábor nebo Proměna jsi v té době taky četla?
V kárném táboře jsem četla, v roce 1964 text vyšel česky ve výboru povídek. Četla, ale nerozuměla jsem tomu, jen mě fascinovalo, že někdo může takhle psát. Myslím, že Kafku by měli číst lidé jen během dospívání a pak až ve zralém věku, protože jak se k tomu přimázne intelektuální odér a do ringu vstoupí kafkologové, tak je rázem po veškerém kouzlu.

Jasně, Kafka do toho žádný intelektuální odér nemíchal. Člověk čte Kárný tábor, snaží se tomu přijít na kloub, hledá vysvětlení, je zmatený, protože žádné vysvětlení k tomu není – je to absolutně čistý obraz, něco jako celník Rousseau. A za tím obrazem se Kafka směje.
V Německu vychází sebrané dílo Maxe Broda, požádali mě, abych napsala doslov ke dvěma románům, tak jsem si Broda musela znovu celého načíst a musím říct, že jeho vzpomínky jsou skvělé – na rozdíl od románů, které zastaraly. A Brod do své smrti 1968 umanutě připomínal Kafku, kterého měl opravdu rád, a kafkologové už nechtějí slyšet, jak Brod vzpomíná, kdy se Kafka při čtení svých věcí bavil, smál, měl milenky, nebo že vůbec měl nějaký erotický a sexuální život.

Udělali z něho tajemného idiota.
Tajemného idiota. I když ke Kunderovi mám výhrady, obdivuju jeho eseje v knize Kastrující stín svatého Garty o Kafkovi a kafkolozích, kde má třeba pěkný příměr, že kafkologové jsou přesvědčeni, že vědí všechno o Kafkově sexuálním životě, a přitom nemají nejmenší tušení o sexuálních přáních vlastních manželek.

To je přece jasný – narozdíl od svých žen totiž Kafku milují a mají s ním i svý erotický sny…
Jasně, oni jediní mu přece rozumí. Na rozdíl od Broda, který s ním prožil dlouhá léta a nezištně se o něj staral.

Co dál kromě Kafky?
Pražská německá literatura je zajímavá jako celek, jako provázaný fenomén jednoho prostoru, jednotliví autoři už tolik ne.

Meyrink se mi líbil, když jsem byl malej, ale dneska už nevím, jestli bych to ještě čet.
Já ho čtu z pracovních důvodů, čtenářskou potěchu z jeho vizí nemám.

Co Rilke?
Rilkeho můžu číst vždycky. Toho nedám. Je v tom síla vnitřní, umělecké poctivosti.

Podle mne se od něj dá číst jen Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho – všechno ostatní je poesie k uzoufání…
Zaplaťpánbů že se v něčem neshodneme. Nuda k uzoufání je pro mě třeba Lenka Reinerová, která byla výborná vypravěčka, ale ne spisovatelka. A vybujelo kolem ní takové marketinkové klišé, že to byla poslední žijící německá autorka v Čechách. Přečti si její staré věci, třeba z padesátých let, to byla komunistka… To se samozřejmě jakoby vyretušovalo, protože jako stará paní byla opravdu nesmírně šarmantní, příjemná a vtipná.

Já mám rád Klostermanna, ale to je trochu o něčem jiném.
Fakt? Klostermann má báječný styl a píše vytříbeným spisovným jazykem, který mísí s nářečím, precizně popíše, jak v kruté zimě šumavských kopců nešlo ve sněhem zasypaných vesnicích pohřbívat do země, mrtvoly byly v seknicích nebo někde u ledu, vypukl hladomor a horalé se pustili do nepohřbených nebožtíků, což Klostermann popisuje…

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Denemarková Radka oblíbené knihy

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit

Kchung-c' (Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem. Podle tradice se prý Konfucius, když se o tomto mudrci dozvěděl, vypravil do státu Čou, a zeptal se jej: "Co učíš o morálce? Co mi můžeš říci o pěstování dobrého charakteru?" Lao-c' se prý hlasitě rozesmál a řekl: "Jen pokud jsi nemorální, zrodí se v tobě otázky spojené s morálkou. A jen postrádáš-li charakter, začneš o něm přemítat. Charakterní člověk vůbec neví, že je něco jako charakter. Morální člověk neví, co znamená slovo morálka. Nebuď pošetilý! Nic nekultivuj. Prostě buď přirozený. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých přání, svých povrchních gest a ctižádostivých plánů." Konfucius se údajně k Lao-c' již nikdy nevrátil...