Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Za obzorem jiný svět. Optimistický a čtivý manuál pro lidi na dně


za obzorem jiny svetPo ztrátě zaměstnání a úmrtí manželky přichází Robert o většinu majetku. Pak se nechá odborně zaškolit do tajů hracích automatů, což sledujeme detailně. Sotva má Robert pocit, že si s dotyčnými automaty na peníze poradí, ba dokáže je ukočírovat a následně i oškubat, vrhá se do víru her a sázek. Výsledek je očekávatelný i když ne hned.
Na radách zkušeného hráče totiž něco skutečně bylo. Ale rady jsou jedna věc a praxe druhá. Rady se bohužel nedají dodržovat do nekonečna, nejsme-li stroje, a Robert tudíž skončí. Doslova ve stanu. Kolik takových lidí, jako Robert žije dnes v Evropě okolo nás? Odpověď je součástí statistiky.

Autora lze po přečtení jeho knížky "Za obzorem čeká svět" snadno nařknout z přemrštěného idealismu, pro neuvěřitelné chování jeho hrdiny. Říkáme si dokola: Proč tak jednat, proč?
Pesimismus ale není na místě. Ten naopak bortí veškeré plány předem. A proč raději nebýt idealistou a romantikem, pokud současně sebekriticky zvládneme posbírat důstojnost a síly? Pokud umíme zůstat chladnokrevní a praktičtí? A možná je nutností takovým idealistou zůstat, chceme-li ven ze „srabu“. A možná to bylo, je a bude naší jedinou šancí.

Robert se všemožně pokouší o cestu zpátky „tam nahoru“, ale ne vždy mu to vychází. Nicméně o pomoc nežadoní.
Ohmatává nosem samé dno společnosti, ale jeho víra ve vlastní lepší budoucnost musí čtenáře fascinovat. A pokud i on víru ztrácí, pak jde jen o chvilkovou slabost. Navíc... Dokáže zůstat poctivý i v momentě, kdy bychom my sami možná selhali. Vzdává se v jednu chvíli nalezených peněz, ač je zrovna „nutně“ potřebuje a ač souběžně čelí opovržení hned dvou žen.

Uvykli jsme v poslední době až příliš uvykli záporákům? Nehovořím přitom jen o „Čechii“, ale o světě.
V kinech běží toto léto (2016) film Sebevražedný oddíl, který opět dělá z padouchů hrdiny (i když prý z legrace), a taktéž Ludlumův Jason Bourne, onen srdnatý agent a „muž bez minulosti“, dnes fakticky bojuje s CIA, přičemž mladí mu v biografu fandí a tuto hrůzu prostě pokládají za normál, jak na tuto realitu nedávno upozornil Ondřej Neff.

A peníze vládnou. Kdo to nepochopil, je za idiota. Ale zaslouží snad smrt?
I na to „causa Robert“ odpoví. Autorův hrdina je rádoby idiotem, a přece jím není. Je prostý a obyčejný, je opravdu i dobrý chlap, ale není hlupák. A přestože se už sesul ke dnu a přestože se jeho dosavadní svět ocitl tak daleko za obzorem, nevzdal to.

V autorově příběhu pak nelze než uvěřit, že se hrdina ode dna odrazí.
Není totiž mužem plným defétismu, typického pro svět mnoha bezdomovců, a nepropadá ani panice. Naopak. Koná. Zná svou cenu, a to nejen tu tržní. A pokaždé racionálně uvažuje, než s realistickým jednáním začne, a nikdy, skutečně nikdy, nezrazuje vlastní morální zásady.

Podobný příběh zažívá dnes a denně dost lidí, byť právě oni nejspíš knihy nečtou. Anebo UŽ DÁVNO nečtou. Ale kdo ví, třeba zrovna tuhle někteří objeví.
Kniha jako manuál pro každého bezdomovce. Každičký hrdinův krok je zde až překvapivě ukotvován v realitě. Důležité je chtít, důležité je mít vůli, důležité je mít trpělivost, důležité je doufat. Celý příběh je pak silný a vůbec ne naivní.

Lubomír Mikisek (*1950 v Praze)
debutoval sbírkou povídek Přání (2005) a následovaly knihy Duhová kulička (2006, jako spoluautor), Když tančí vážky (2008), Přitažlivost medúzy (2011) a Dlouhá noc lásky (2012).

Lubomír Mikisek / Za obzorem jiný svět / Fotografie Stanislav Karkoška / Předmluva Ivo Fencl / Vydalo Nakladatelství LYNX (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). 500 výtisků. Brno 2016. 160 stran. ISBN 978-80-86787-94-7
Distribuce a objednávky: Lubomír Mikisek Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ukázky z knihy...

Robert pomalu žvýkal a vychutnával si každé sousto...
Kdysi rád a hodně četl, ale tady ve stanu měl poslední tři ohmatané knihy, které zachránil a k nimž se chtěl v budoucnu vracet. „Hele, Tony, na tom, co říkáš, je hodně pravdy. Ale já si myslím, že bysme to neměli tak lehce vzdávat. Chceš vědět, jak to vnímám já? Dostali jsme se do tohodle srabu vlastní vinou, to víme voba dobře, a když jsi úplně na dně, níž už jít nemůžeš. Jedině nahoru. Teď sme v situaci, kdy to vypadá na životní prohru a nevidíš řešení. Ale možná že stačí jeden dobrej nápad a všechno se začne zase lepšit...“
Tony rozkrojil svůj salám i chleba na dvě poloviny a pak si jednu z nich začal mazat margarínem...

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit