A+ A A-

Spisovatelky a Erós – Utajené životy velkých českých žen

spisovatelky erosPrvotina Martiny Bittnerové pod názvem Spisovatelky a Erós – Utajené životy českých žen je kniha, která  navazuje na seriál, který vycházel na webmagazínu Rozhledna, nicméně nabízí mnohem propracovanější a rozšířenější verzi původních textů. Jednotícím prvkem všech příběhů se stala vášeň. Nejedná se však pouze o vášeň milostnou, ale o vášeň v mnoha podobách představenou prostřednictvím dvanácti portrétů výjimečných osobností – M. D. Rettigové, Boženy Němcové, Antonie Reissové, Karolíny Světlé, Sofie Podlipské, Věnceslavy Lužické, Eleonory Šomkové, Růženy Svobodové, Marie Majerové, Hany Kvapilové a Marie Bittnerové.

Vypráví o ženách, které nějakým způsobem předstihly svou dobu, nebo se alespoň určitým postojem, partnerským vztahem, či svou prací, lišily od svých vrstevnic.  V žádném případě však publikace nekopíruje učebnice, ale naopak se snaží ukázat, co tyto ženy v životě inspirovalo, vedlo, či trápilo, kde tkví kořeny jejich životních i uměleckých postojů.

Součástí knihy jsou i obrázkové portréty zmíněných žen a v některých případech i jejich osudových mužů. Nechybí proto ani herec Jiří Bittner, manžel herečky Marie Bittnerové, jehož  jméno většina Čechů zná  díky proslulému výroku ze hry  Járy Cimrmana Záskok: „Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat.“
Navíc se jedná, podle rodinné legendy, o příbuzného autorčina pradědečka Emanuela Bittnera.

Martina Bittnerová (nar. 1975 v Novém Městě na Moravě)
Publikovala v řadě internetových i neinternetových periodik.  Spoluzaložila kulturně-společenský magazín webmagazín Rozhledna, který vedla zhruba šest let. Zúčastnila se několika literárních soutěží pro neprofesionály, kde obdržela ocenění. Byla členkou Klubu mladých autorů při Západočeském středisku spisovatelů. Věnovala se i  pořádání literárně-hudebních akcí.
V současné době žije na Slánsku a věnuje se literární tvorbě, publicistice, přednáškové činnosti a volnočasové pedagogice. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s výraznou orientací na české osobnosti 19. století.

Prvotina Martiny Bittnerové pod názvem Spisovatelky a Erós – Utajené životy českých žen v  nakladatelství Daranus. Kniha bude pokřtěna v úterý 25. října 2011 od 17h v Literární kavárně knihkupectví Academia na Václavském nám. v Praze za přítomnosti spisovatelky Ivony Březinové a moderátorky Evy Jurinové.

Ukázka z knihy: Spisovatelky a Erós

Pokud Němcová nosí nechtěně a nespravedlivě nálepku nymfomanky, Majerová byla podle slov pamětníků nymfomankou skutečnou a v mládí přímo patologickou.

Ve svých vzpomínkách druhá manželka Stanislava Kostky Neumanna Božena, za svobodna Hodačová, Majerovou rozhodně nešetří a sama s bolestí vypráví, že Majerová prakticky po celou dobu soužití Boženy s Neumannem patřila k ženám, s nimiž celkem bez okolků spával. Majerová k nim domů jezdívala na přátelské návštěvy a při té příležitosti se oddávala sexuálním hrátkám s Neumannem, ačkoli Božena i s dcerou Sofií seděly ve vedlejším pokoji. Neumanna ale nelze nazvat světcem, když kapavku vnímal asi tím způsobem jako my dnes běžnou chřipku.

Marie se s Neumannem znala z Prahy, kde pracovala jako písařka. Pobývala tehdy spolu s dalšími autory v jeho vile a v rámci anarchistického kroužku si mohla užívat dosyta přízně Karla Tomana, Antonína Boučka a jiných. Ostatně se prý chlubívala, že odcházela často domů se zasychajícím spermatem na kalhotkách.

Ovšem prožívala i citové bouře, o jedné vypráví své sestře Milce:

„Sympatický učitel vznešeného umění řečnického zaujal jí tou měrou, že zapomněla na vážnou práci a všecky myšlénky a duševní hnutí obracela jen k němu... A na to přišlo sblížení... Mám ti vypisovat ony milostné scény — ony dlouhé, nespočetné polibky... Pak přišlo uspokojení, za ním v patách únava a omrzení. A na konec hnus.“

Toto rozčarování se dostavilo po pouhých třech měsících „milkování“, jak to sama Marie trefně pojmenovala.

Nakonec se od Neumannových anarchistů odvrátila, ale pouto s Neumannem přetrvalo. Mezitím stihla ulovit i Františka Kellnera, jehož velmi milovala během pařížského pobytu. Snad i on stejně vášnivě miloval ji, ale jeho život bohužel skončil záhadně v zákopech první světové války. Omámila prý i Vladimira Vladimiroviče Majakovského, ruského prozaika, básníka a dramatika.
Výčet mužů by dosáhl jistě vysokého čísla, nicméně se o nich spíše špitalo, než že by se o nich hovořilo otevřeně.

Marii stihl v podstatě Fučíkův úděl. Stala se jeho symbolickým protipólem, a tudíž zbožňovaná komunistická strana učinila vše pro to, aby se o jejích erotických poklescích příliš nehovořilo. Cenným svědectvím proto zůstávají zmínky v jejích dopisech, kde mluví o mužích trochu otevřeněji.
Odpověď na otázku, v čem tkvěl úspěch Marie Majerové u opačného pohlaví, když na ní plebejské prostředí zanechalo stopy a vzdělání získávala částečně samostudiem, které později doplnila přednáškami na Sorbonně, je jednoduchá. Jednak by ani tenkrát pánové tvorstva na čistou výzvu k sexuálnímu sblížení neodpověděli ne, a především pak revolucionářka Marie vynikala osobitým půvabem.

Božena Neumannová vzpomínala na její sličnou tvář a tělo, jen nohy snad neměla Marie příliš výstavní.

Paradoxně dnes začínají z hlediska emancipačního hnutí někteří teoretici spojovat osobnost Němcové s Majerovou. Němcová přitom také zářila krásou a uchvacovala muže, ovšem Majerová se na rozdíl od ní někdy se srdečními záležitostmi příliš nezdržovala.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit