A+ A A-

Rozzlobený Aloys Skoumal píše do svého deníku Spiritus iratus

spiritus-skoumalPo knize korespondence mezi Aloysem Skoumalem (1904-1988) a Františkem Halasem a Janem Čepem, nazvané Spiritus agens Aloys Skoumal (2015), vyšel asi po roce ještě svazek Spiritus iratus Aloys Skoumal. Je dalším výborem z překladatelova díla a má dvě části: Aloys Skoumal o literatuře, kultuře a tvůrcích a – od strany 141 - Aloys Skoumal a jeho doba.

Za těžiště svazku považuji Skoumalův Deník (str. 141-288), zahajující část druhou a skutečně dokládající, že byl tento muž „rozzlobený duch“.
Škoda jen, že se nejedná o víc, než o záznamy mezi srpny jediného roku 1955-1956.
I tak hned pochopíme Skoumalovo lidské nastavení. V některých ohledech si – podobně jako jím obdivovaný nakladatel Florian – vytvářel vlastní pravidla a z nich svůj svět. Nebyl tvárný - jako mnozí. Byl osobností konfliktní a skrz až nutkavé invektivy si dělal nepřátele, jako by to ani nedokázal jinak. Někdy lidi urážel a nebýval loajální dokonce ani k institucím, do kterých náležel. Když ovšem jeho očima spatříme situaci české literatury let padesátých i včetně postavení zámku Dobříš, kde chtěli všichni být na Vánoce, ač se tam ani nemohli vejít, přestaneme se možná divit a začneme Skoumalovi fandit.

Přesto naráží jeho nemilosrdná kritika do konkrétních osobností tak nehledaně, až zaváháme, není-li původce záznamů (výsostný to intelektuál) přece jenom náročný a přísný až příliš.
Ale myslím, že není; nebo s naprostými výjimkami. Co zkoumal a viděl, je ovšem nutno zasazovat do kontextu doby. Příklad? Takový Aškenazy. Odsud věru nevychází jako kdovíjaký mistr. „Vycucané z prstu – jsou tam místa, kde se přímo prozrazuje – je to žurnalistická kurva,“ zaznamenává si Skoumal. „Horší případ než naivní, nekultivovaný, tlučhubovský Honza Otčenášek, než krasopisný, ješitný, čapkovsky klábosivý Jiří Marek, než usmrkaný Putík,“ pokračuje. Ale současně se i ptá: „Vidím všechno moc černě?“

Viděl Skoumal skutečně vše moc černě? A mýlil se třeba v případě Indiánského Aškenazyho léta? Je ta reportáž - z cesty po Americe - hodna až takového odsudku a není třeba si spíše uvědomit, že taky tehdy nemusela v Literárních novinách vůbec vyjít? Nechávám otázku otevřenou a lze jen dodat, že tu Skoumalovi bohužel k vítězství tak úplně nepřispívá jeho strohé konstatování o pár stránek dál: „Aškenazyovi jsou snad mezi literáty nejbohatší rodina – fantastické částky, které plynou paní Aškenazyové z Německa – honoráře za knihy Heinricha Manna – bez srážek a daní.“

Nehrává tedy roli i podvědomá závist? lze si říct. Nu, je to možné, ale každopádně Skoumala víc charakterizuje faktická (a jistěže obdivuhodná) neschopnost se sklonit v těch momentech, kdy neskloněním se ohrozil vlastní existenci a svou rodinu, přičemž teprve roku 1958 jej do jisté míry „zachránil“ invalidní důchod.

Zbytek druhé části svazku tvoří dosud nikdy nevydaná knížka Budiždán, sestavená v letech padesátých z epigramů a aforismů, a následuje oddíl dalších satir a ještě kapitola Poezie pro děti a přírodní lyrika. Ta prvá část svazku disponuje navíc dalším triem tematických okruhů a jsou tu:
1. Texty související s Irskem.
2. Pojednání o tvůrcích anglicky a německy psané literatury včetně dosud jediného vyčerpávajícího českého uchopení Karla Krause (tento okruh je kromě toho uveden zajímavou statí o typologii předmluv a doslovů).
3. Texty o našich tvůrcích včetně nezveřejněných doposud lektorských posudků (i zamítavých) a nezveřejněného Zamyšlení nad Jakubem Demlem.

Celek Spiritus iratus Aloys Skoumal je výbor textů za víc než půlstoletí, přesněji řečeno čtyřiapadesát let (1928-1982), a jelikož je edice zaměřena na Skoumalovu prezentaci především v literárních kontextech, nezahrnuje „časovou“ žurnalistiku, divadelní recenze a práce o teorii překladu.
Absence těchto prvků díla ovšem je ospravedlnitelná i z dalšího důvodu: s ohledem na už existující soubor Pěšinka pro podivíny (2011), který některé z brilantních Skoumalových doslovů připomněl před pěti lety v nakladatelství Plus. Sice přitom je pravda, že Blümlová považovala za nutné znovu sáhnout i po měkolika z nich, ale měla naštěstí šanci nic nedublovat. Jak to? Vždy máme k disposici i ještě jinou modifikaci jeho textu (například u Josepha Conrada) či nějaké méně známé formální uchopení tématu (Joyce, Schulz).

Ale ještě ke klíčovému Deníku z poloviny let padesátých, s jehož publikováním Skoumal asi nepočítal (ač, kdo ví). Vraťme se!

„Podivná (je) ctižádost některých žen,“ píše 30. 5. 1956. „Místo aby se spokojily tím, že jsou notorické prostitutky, touží ještě po tom, aby vynikly v literatuře (Marie Majerová, Marie Pujmanová, Alena Brnášková a jiné a jiné).“

„Absolutně blbá, naivní a pompézní Pujmanová,“ zapsal si 22. 10. 1955. „Taková Nána. Snad vycítila, jak jí opovrhuji – podal jsem jí ruku poslední ze všech.“
„Mentalita Jiřího Hájka stěží dosahuje mentality průměrného žáka poslední třídy osmiletky,“ byl přesvědčen a Říhu označil za „ne dost skromného prosťáčka“.

Na rozdílu dvou raných básní Karla Šiktance a Ivana Skály ilustroval pak obě krajnosti, mezi nimiž se někdejší tvorba mladých potácela:
1. Přestylizovanost až do rokokově sterilní titěrnosti. 2. Siláctví bez jakéhokoli stylu a míry v prostředcích, výrazech a tónech.

Dokonce i (tehdy studujícímu) Aleši Hamanovi stačil Skoumal vytknout formalismus a nemohou nás nefascinovat pořízené jím výčty klišé, jak tato registroval v projevech některých umělců. Tak např. A. M. Brousil uvykl v padesátých rocích následujícím třem šablonám: 1. Já to neříkám jako výtku, to byste mi špatně rozuměli. 2. Přitom se domnívám, že to není jediný způsob. 3. Ale tady jde o to, že.

Dodejme však v těchto souvislostech, že v původním deníku jsou některé osoby označeny jen iniciálami, přičemž ani s pomocí Skoumalovy dcery Ludmily Hanzlíkové se nepodařilo všechny rozšifrovat.

Aloys Skoumal: Spiritus iratus Aloys Skoumal.
Vybrala, uspořádala, k vydání připravila a doslov a ediční poznámku napsala Dagmar Blümlová. Jmenný rejstřík sestavila Milena Vojtková. Torst. Praha 2016. 464 stran. ISBN 978-80-7215-521-7

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Skoumal Aloys

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit