Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Zápisky z malého ostrova. Skvělý cestopis třeba o tom, proč by v Británii mohl být komunismus

zapisky_z_maleho_ostrovaŘíká Vám něco veleúspěšná knižní série Merde? Pokud ano, rád bych Vám někoho představil: Jmenuje se Bill Bryson a je autorem knihy Zápisky z malého ostrova. Proč právě jeho? Protože – jak Stephen Clarke otevřeně přiznal – to byl právě Brysonův humorný cestopis po „malém ostrově“ jménem Anglie, který jej inspiroval k napsání prvního svazku Merde! Nyní ale opusťme břehy Francie a spolu s novou publikací nakladatelství PLUS přeplujme přes La Manche k „bílým útesům doverským“.

V Zápiscích z malého ostrova  Bryson popisuje svoje putování po Anglii,
které podnikl na rozloučení, po desetiletém pobytu, předtím než se vrátil do USA. V knize mistrně vystihuje „svéráz anglického způsobu života“, jeho starosvětskost, „nemodernost“, která je občas půvabná, občas rozčilující, vtipně komentuje svízelné situace, nesnáze s dopravou, znešvaření historických měst obludnými dostavbami, lpění na některých nepochopitelných zvycích, ale zároveň pozvolný rozpad tradiční anglické městské i venkovské krajiny.

Kniha má skvělý potenciál zaujmout jakéhokoli čtenáře, ale pro „anglofily“ je doslova povinnou četbou!
Skrze poutavé líčení nejrůznějších drobných příhod či postřehů z běžného života totiž Bill Bryson čtenáři nabízí obrázek daleko celistvější, než by se mohlo na první pohled zdát. Ukazuje, proč Británie už celá staletí fascinuje zbytek světa. Pro stručný a zároveň výstižný popis knihy by se možná nejlépe hodila drobná parafráze názvu slavného filmu Woodyho Allena – Zápisky z malého ostrova je kniha, z níž se konečně dozvíte všechno, co jste kdy chtěli vědět o Angličanech, ale báli jste se na to zeptat.

Nečekejte tedy žádné suché „mudrování“. Zápisky z malého ostrova útočí především na bránice čtenářů! Bill Bryson veškeré své postřehy podává s příslovečným anglickým humorem, jako by snad ani nebyl Američan.

Zápisky z malého ostrova | Bill Bryson | Nakladatelství: Plus, 2010 | Počet stran: 368

Ukázka z knihy:

Železniční trať z města Settle do města Carlisle (na severozápadě Anglie) je snad nejslavnější obskurní trať na světě. Britské železnice (British Rail) ji chtějí zlikvidovat už dlouhá léta, na základě argumentu, že je prodělečná. Tato absurdní myšlenka, že věci musejí vydělávat, anebo je nutno je zlikvidovat, je snad nejúpornějším dědictvím éry Thatcherové, natolik, že ji přijalo i mnoho levicově orientovaných osob. Ale když se nad tím zamyslíte třeba jen na nanosekundu, je naprosto zřejmé, že nejcennější věci v životě vůbec na sebe nevydělávají.
Pokud byste chtěli následovat tuto absurdní logiku, museli byste zrušit všechny semafory na křižovatkách, školy, kanalizaci, přírodní rezervace, muzea, univerzity, staré lidi a ještě mnoho dalšího. Takže proč proboha by něco tak užitečného, jako je železniční trať, která je většinou mnohem příjemnější než staří lidé, daleko méně se hašteří a daleko méně se věnuje drbům, měla vydělávat zisk, aby směla dál existovat? Je to způsob myšlení, který musí společnost okamžitě opustit...
---------------------------------
Obchodní dům Daniel mi vždycky připomíná, jak by vypadala Británie za komunismu.

Dlouho mi už připadá škoda - a pohlížím na věc nyní z globálního hlediska - že takový důležitý experiment reorganizace společnosti byl ponechán na starosti Rusům, když je zjevné, že Britové by to provedli daleko lépe. Všechny ty skutečnosti, které jsou nutné pro úspěšné zavedení tvrdého socialistického systému jsou, koneckonců, pro Brity naprosto typické.
Zaprvé, Britové si rádi věci odpírají. Jsou velmi dobří v tom dávat se dohromady, zejména v nepříznivých časech, v zájmu toho, co považují za společný prospěch. Jsou schopni trpělivě donekonečna stát ve frontách a přijímat s pozoruhodnou odhodlaností, když jim někdo vnutí prodej zboží na lístky, nechutné potraviny i náhlý nepříjemný nedostatek základního zboží, jako o tom může svědčit každý, kdo se pokoušel koupit si v supermarketu chleba v sobotu odpoledne.
Nevadí jim anonymní byrokracie, a jak dokázala Margaret Thatcherová, tolerují i diktaturu. Jsou schopni, aniž by si stěžovali, čekat doma dlouhé hodiny na dodávku pračky nebo ledničky. Mají přirozené nadání dělat vynikající, dobromyslné vtipy proti vládnoucí moci, ale nikdy proti ní skutečně nebojují, a mají velké všeobecné potěšení z toho, když bohatí a mocní ztroskotají. Většina Britů starších pětadvaceti let se už dnes obléká jako východní Němci. Jedním slovem, podmínky v Británii na zavedení komunismu, jsou přesně ono.

Prosím, rozumějte, že neříkám, že by Británie byla šťastnějším a lepším místem, kdyby tam byl zaveden komunismus, říkám jenom, že Britové by to udělali pořádně. Vyrovnali by se s tím dobromyslně a optimisticky a bez přílišného podvádění. Je nutno dodat, že tak do roku 1970 by se zavedením komunismu do Británie ve většině životů Britů nezměnilo vůbec nic.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Cestopisy, cestování Bryson Bill

Komentáře  

# John 2016-08-17
Bohužel, překlad není z těch povedených, přičemž autor by si za svůj vynikající humor zaslouží mnohem lepší přístup redakce. Ale to by bylo o stále klesající úrovní českých překladů. Vypadá to, že Albatros se vydal stejným směrem a jde z kopce dolů ((
Citovat
# Milka 2015-05-12
V originále je kniha mnohem lepší a humornější. Situační humor těží z rozdílů mezi americkou a britskou angličtinou, celá řada vtipů se ne zcela povedeným překladem ztrácí. A to je škoda.
Citovat
# Karla 2010-07-06
nebyla by ukázka? My to má me ke knihám dost daleko, bydlíme na vesnici.
Citovat