Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Šamanský epos Oloncho o Ňurgunu Booturovi

olonchoŠamanský epos Oloncho o Ňurgunu Booturovi je jistě pro mnohé z nás (včetně odborníků na sibiřské národy), velkým objevem, nejen svým kouzelným překladem z ruštiny i z jakutštiny.  A to v obou významech slova kouzelný!  Současně je i přínosem k poznání původní kultury a historie sibiřských Jakutů.

Předmluva knihy Mnislava Zeleného-Atapany

Šamanismus, byť zejména jihoamerických indiánů, a mytologie přírodních národů vůbec, mne uchvátily již dávno, bez souvislosti s módními trendy posledních let. Duchovně vyprázdnění lidé v celém euroatlantickém prostoru dnes hledají všemožné podoby duchovna, pokud možno co nejexotičtější, aby se v jejich rámci mohli profilovat. A šamanismus patří k nejoblíbenějším. Bohužel, pro většinu z nich je šamanismus, či lépe řečeno neošamanismus, jen jakási povrchní, módní póza. Nemají vesměs zájem o hlubší poznání, protože, jednoduše řečeno, na to ani nemají. Zajímá je jen vnější dojem. Povrchnost je nedílnou součástí naší kultury, je nám přímo každodenně vnucována. Není proto divu, že je šamanismus v naší kultuře vnímán právě takto. O jeho hlubší význam, přesah do běžného života, nemá většina z nás zájem. Snaha o studium šamanismu je intelektuálně i časově náročná − a času ani klidu k přemýšlení dnes nemá nikdo nazbyt.

Naše interpretace šamanismu jsou vždy poplatné vědecké terminologii, logice, racionálnímu uvažování a především našemu vědeckému, ale často povrchnímu poznání přírody.
A to je zavádějící. Právě z přírody základní praktiky i sama „filosofie“ šamanismu doslova tryskají. Ano, naše znalost Matky přírody, i přes využití možností moderní vědy, pokulhává za poznáním přírodních národů. Původní obyvatelé Ameriky, Austrálie či Sibiře jsou na přírodu zcela odkázáni a právě proto ji rozumí, musí rozumět, mnohem lépe než my. Šamanismus tak stále ukrývá nepoznané poklady. A ty můžeme alespoň částečně objevovat i my. Ale jen když nikam nespěcháme a nic nás neruší, když jsme schopni se na ně soustředit. Musíme se pokusit alespoň částečně vcítit do role přírodních etnik. To je však pochopitelně obtížné, a to i z čistě praktických důvodů. Ano, existují mezi námi osobnosti, které zasvětily svůj život poznání a pochopení duše a myšlení přírodních národů. Patří k nim především nedávno zemřelý Claude Lévi-Strauss, jehož Myšlení přírodních národů a rozsáhlá čtyřdílná Mythologica ukazují tuto navýsost těžkou cestu do hlubin duše a myšlení přírodních národů, do spleti jejich mytologie i praktických znalostí, z nichž vyrůstá šamanismus.

Nemohu při této příležitosti nevzpomenout svých osobních setkání se šamany.
Nikdy mne však ani nenapadlo „vědecky studovat“ jejich činnost: ať již požívání drog pro získání stavu transu, nebo jejich tance a zpěvy, vysávání zlých duchů z těl pacientů, pohřební rituály či malování právě narozených dětí vzorem jaguářích skvrn. Bylo to pro mě příliš posvátné, nedotknutelné a neměl jsem odvahu a drzost „hrabat se v tom“ metodami antropologického studia. Rovněž jsem se necítil dost odborně vybaven, neměl jsem potřebné možnosti. Má pokora však byla odměněna, i když to trvalo desítky let. Nenápadná spoluúčast na obřadech a rituálních i každodenních činnostech mne postupně vtáhla „dovnitř“ domorodé kultury, aniž mi to zpočátku docházelo. Tak jsem začal nenásilně chápat souvislosti, ačkoliv jsem ani tak šamanismus rozhodně nepochopil v celé šíři, snad jen jeho některé drobné aspekty.

Šamanismus − to není jen léčení, které je na první pohled ze všech činností šamana pro našince asi nejnápadnější a nejvíce fascinující.
Jedná se o celý komplex činností a představ − světonázor zasahující doslova všechny aspekty života. Nejstarší světonázor lidstva, který vznikal někdy na samém úsvitu lidských dějin. Každá činnost přírodního člověka je šamanismem doslova prostoupena: stavba domu stejně jako narození dítěte, lov, pohřeb nebo dlabání člunu. Šamanismus je cesta, na níž splývají počátek a konec. Všechny tyto aspekty lidské existence tvoří obsah šamanských mýtů a zpěvů. Při jejich čtení je třeba soustředit se na každé slovo, metaforu, citoslovce, a s každým detailem objevovat neobjevené. Teprve pak snad pochopíme jejich sílu a cíl. Je to opět „jen“ cesta k poznání lidského života, světa a a jeho odvěkých zákonů.

Šamanismus a sami šamani se nám zdají záhadní, tajemní, jejich činy vnímáme buď jako skutečné zázraky nebo jako obratnou iluzi, podvod. Z pohledu přírodních etnik to však jsou zcela samozřejmé a pochopitelné jevy, tak jako pro nás například moderní lékařství či elektronika. Právě tak jako lékař či počítačový technik není ani šaman všemocný, má své hranice a podléhá zákonům přírody.

A kdo vlastně šaman je?
Na tuto otázku není možné odpovědět jednou větou. Je to vlastně učitel, který ukazuje, předvádí své komunitě určité cíle, správný směr života. Je také ekolog, který uvádí do chodu pravidla pro soužití zvířat, rostlin, půdy, skal i lidí, tvoří cestu vzájemné harmonie a rovnováhy nejen v prostoru Země, ale vlastně celého kosmu. Je i léčitel, pomocník, spíš psycholog nebo psychiatr než lékař, který léčí nejprve duši a teprve potom i tělo. Je to válečník, který chrání členy své komunity před nepřáteli, které může i zabíjet. Chrání i před hladem a chorobami. Je to vizionář, prognostik, který předvídá počasí, chování zvířat, rostlin i lidí. Je básník a zpěvák, který slovem přináší informace z jiných světů, kam se dostává cestou změněného stavu vědomí ASC. Je asketou, protože vzdálení se světu je jednou z cest k poznání. Jedna z teorií spojuje slovo šaman se sanskrtským kořenem „śaman“ který lze přeložit jako „na cestě pryč“. A může být i mnohým jiným – lovcem, zemědělcem, řezbářem... Vším, čeho je v jeho komunitě potřeba.

Sibiř byla odedávna jedním z velkých center šamanismu, i když nesouhlasím s názory, že šamanismus vznikl právě zde a odtud se rozšířil do celého světa.
Nemám k tomu žádné důkazy, ty by se v šeru dávných staletí či spíš tisíciletí hledaly jen obtížně. Nejedná se o petroglyfy, keramiku ani nic podobného, hledat kolébky a migrační cesty duchovních fenoménů ostatně není téměř možné. Domnívám se, že šamanismus musel nutně vzniknout nezávisle na sobě v různých částech světa jako odpověď a reakce na přírodní a kosmické procesy. Vznikla tak celá řada různých typů a druhů šamanismu, kdy má svůj vlastní šamanismus nejen každé etnikum, ale i každý šaman. Šamanismus velmi úzce vychází z životního prostředí dotyčného etnika, i když hlavní zásady jsou všude stejné. Jde především o schopnost dosáhnout změněných stavů vědomí šamana (altered state of consciousness, ASC). Tím se šaman odlišuje od čarodějů a léčitelů. Ti mají také zvláštní schopnosti, ale nejsou s to opustit svou tělesnou schránku a nevěnují se výhradně prospěchu své komunity, k čemuž je posvátně vázán každý „skutečný“ šaman. Současná obnova šamanismu na Sibiři i jinde, například v Jižní Americe, sice může být pozitivní, ale téměř vždy se jedná o umělou aktivitu, o nové nastolení starých tradic, i v souvislosti s folklorními zvyklostmi a turistickým ruchem. Jisté však je, že zdejší kořeny šamanismu dodnes existují. Obrovskou výhodou je pro oblast Sibiře existence šamanských zpěvů a mýtů, zaznamenaných ruskými etnografy ve 20. a 30. letech 20. století. Je to slovesný poklad, na němž se „dá stavět“.

Právě šamanský epos Oloncho o Ňurgunu Booturovi je jistě pro mnohé z nás, i pro odborníky na sibiřské národy, velkým objevem, nejen svým kouzelným překladem z ruštiny i z jakutštiny.
A to v obou významech slova kouzelný. Současně je i přínosem k poznání původní kultury a historie sibiřských Jakutů. Sibiřské národy a jejich kultura byly v minulosti záměrně potlačovány a mnozí odborníci- etnografové, byli v době stalinismu fyzicky likvidováni, aby světu nepřinesli důkazy o pravé etnické identitě těchto národů, tolik odlišné od těch oficiálních, přizpůsobených marxistické politice. Sibiřští šamani byli přirozeně proti rusifikaci a komunistickému třídnímu boji a mnozí za to zaplatili svým životem.

Šamanismus je nedílnou součástí kultury těchto národů a přímo, stejně jako Oloncho, vyvěrá z jejich duší. V tomto eposu je totiž obsažen nejen duchovní svět, názory, filosofie, víra, ale i celá příroda, životní prostředí Sibiře. V Olonchu můžeme potkat mnohá zdejší zvířata dozvědět se víc o jejich chování, které je velmi důkladně, do hloubky pochopeno a předvedeno v řadě nádherných metafor. Nesmíme zapomínat ani na samotnou formu písní, jež mohou připomínat nejedno slovesné dílo „velkých“ národů.

Oloncho můžeme v jistém ohledu přirovnat k islandské Eddě nebo mayskému Popol Vuh a nádherné verše vzbuzují sílu samotné Písně Šalamounovy nebo Žalmů ze Starého zákona.
Nenechme se mýlit, že jsou Jakuti pouhými pastevci a lovci tajgy − vždyť i staří Izraelité či Indové byli původně „jen“ pastevci, a přece o jejich vysoké kultuře nikoho z nás nenapadne pochybovat. Šamanismus vyrostl u dávných etnik, která žily podobným způsobem života jako jejich dnešní zbytky, přežívající v Amazonii, Oceánii, Africe či právě na Sibiři. Právě život lovců, sběračů či pastevců je vedl k blízkosti přírodě a k pochopení přírodních zákonů, na nichž závisela sama jejich existence a v nichž má šamanismus své kořeny. Vždyť i dnes můžeme vidět rozdíl mezi rolníkem-zemědělcem, který se celý život plahočí na rodné hroudě a pokračuje v tradici desítek generací a dělníkem, úředníkem či obecně městským člověkem. Zemědělec mnohem více rozumí přírodě i přírodním zákonům.

Můžete namítat, že neznalost písma musela být na překážku rozsáhlé a kvalitní slovesné činnosti, ale nenechme se mýlit. Těmto dávným etnikům nedostatek znalosti písma a neexistence písemných záznamů nijak nevadily. Jejich pěvci byli schopni zapamatovat si i desítky tisíc veršů, což už částečně souvisí se zvláštními schopnostmi šamanů. Zpěv vždy patřil k cestě získání stavu transu a v případě sibiřských národů byl navíc mnohem významnější než například u indiánů, jimž napomáhaly různé rostlinné drogy. Ty Jakuti nepoužívali.

Oloncho nás uvádí do života starých Jakutů, do jejich zvyků, názorů, do jejich schopností i každodenních činností.
Naznačuje nám i pilíře jejich mytologie, protože zpívající bard či šaman je ten, kdo v sobě nese základy své kultury, udržuje a pěstuje ji a předává dalším generacím jako „orální štafetu“. Sibiřské národy bez šamanismu, bez své mytologie, ztrácejí svou identitu a sílu, tak jako se dělo a děje s přírodními národy na celém světě. A právě proto rudý stalinismus ničil tyto duchovní znaky, aby domorodým Sibiřanům vymazal tisíce let existující identitu a změnil je v poslušné členy marxistické společnosti. Podobně se v rámci prospěchu jiných idejí a politických cílů ostatně ničil šamanismus i v ostatních částech světa.

Oloncho je jako zázrak, který nás vtáhne do svého světa, světa šamanismu bez prizmat našich představ a zásad naší kultury.
Vtáhne nás tam svoji terminologii, metaforami, idiomy, citoslovci. Z jeho písní je cítit obrovská síla, autenticita myšlení sibiřských národů, která si na nic nehraje a nic nepředstírá. Není mu však jednoduché porozumět. Je to však cesta, která někam skutečně vede, stojí za to ponořit se do jejích nádherných souvětí, která jsou i jen tak, na první pohled, neuvěřitelně krásnou literaturou. Obyčejnému čtenáři se proto nejprve zdá být kouzelnou pohádkou. Pochopitelně, chybí mu náležité „vzdělání“ k pochopení pro nás neskutečných slovních obratů a obrazů skrývajících moudrost a cestu šamanů. Stačí poznat a pochopit jen několik procent této výzvy, této cesty. Nemusí tu přece jít o to, stát se šamanem.

Na cestu šamana se přece jen nemůže vydat každý člověk. Je to cesta pro člověka, kterého nezajímá náš materiální svět, pro člověka, jenž chce chápat duchovní svět, tu druhou část rovnováhy naší existence.
Cesta, pro níž jsou zajisté potřeba i výjimečné schopnosti, mezi něž zřejmě patří i schopnosti využití mnohem větší částí mozku, než dokážeme my ostatní. Celá mozková hmota tu musí být k nějakému účelu, nemáme ji přece jen tak k nošení, že? Například indiáni Amazonie mají jasnou představu o mozku. Dovedou jeho dvě hemisféry perfektně nakreslit do písku, což zachytila a dokumentovala další velká osobnost v oblasti porozumění šamanismu, jíž si také hluboce vážím, kulturní antropolog a archeolog Gerardo Reichel-Dolmatoff.

Domorodci, kteří podle nás nemají žádné vzdělání, zcela běžně chápou nejen samotnou existenci dvou mozkových hemisfér, ale také jejich komplementární funkce. Podle nich ta levá, dominantní, představuje mužský princip, ta pravá ženský princip. Levá hemisféra je sídlem šamanské moudrosti, učenosti a božských, chceme-li přírodních zákonů. Zde je i místo pro šamanské schopnosti, zpěvy, hudbu, sny, vize a tedy i pro jeho trans, extázi, zkrátka ASC. Je tam i sídlo síly osobnosti, morální autority, zákonů a pořádku. Naopak pravá ženská hemisféra je ta ýkonná, převádějící vše do každodenní praxe s praktickým způsobem života, zvyky, slavnostmi, zvířaty, rostlinami. Takže, co je intuicí vlevo, je obratností a zručností vpravo. Šamani umí vyvolat abstraktní rozměry levé hemisféry pomocí rituálních zpěvů nebo halucinogenních drog, zastavit každodenní provoz s pravou hemisférou a oddat se té levé, jak přímo říkají „jinému rozměru“.

Vědomí u šamana je vázáno úkoly levé hemisféry. A ta je vystavena stimulacím a poselstvím z jiných světů, jenž musí správně interpretovat. Právě tyto interpretace, které jsou obsaženy v šamanských zpěvech, popěvcích, zaklínadlech i v sibiřských eposech Oloncho jsou pro náš svět tak cizí, vzdálené a nepochopitelné, že se podobají podivným pohádkám. „Nadpozemské“ zkušenosti, jež jsou i výzvou na cestu k vyššímu poznání, nelze vyjádřit běžnými slovy. Proto jsou zpěvy a eposy plné složitých, neznámých metafor, přirovnání a záhadných kombinací slov. Jak třeba normálně vyjádřit šamanské zkušenosti ze synestézie, která je zcela abnormální? Není obvyklé, aby běžní lidé vnímali svět křížením více smyslů.

Angelika Gebhart-Sayerová při studiu šamanských zpěvů ícaro v Peru zjistila, že se šaman těmito zpěvy dostává do synestézie. Může tak například své zpěvy sledovat i vizuálně, nejen je slyšet, ale i vidět. Šaman v transu může jisté obrazce, tvary vidět vizuálně i akusticky, může je i „chutnat“, může se dotýkat tónů zpěvu, vidět je a cítit čichem. Jak má potom šaman podobnou zkušenost popsat? Jedině vhodnou metaforou nebo zvláštní skladbou slov, jež se nám zdá být zmatená. Přesto pro mnoho vědců z písní a příběhů většinou plyne plytký závěr,  že jde o pouhé pohádky,  pouhou orální literaturu z dávných dob,  která nemá žádnou jinou hodnotu a smysl,  než sám příběh. Je zajímavé, že jedna z interpretací etymologie slova šaman je právě „Pěvec“ nebo „Píseň“.

Avšak opakuji, ani sám šaman není všemocný. Je to „pouhý“ učitel, který vede svou komunitu ke správným cílům života, je to „pouhý“ ekolog, který uvádí do chodu pravidla přežití zvířat, rostlin, půdy i lidí, jenž vede k vzájemné harmonii a rovnováze.
Je to „pouhý“ pomocník, spíš psychiatr než lékař, který léčí, ale především duši, je to „pouhý“ válečník, který chrání členy své komunity před nepřáteli, které může i zabíjet, před chudobou. Je to „pouhý“ vizionář, prognostik, který předvídá okolnosti či počasí, je to „pouhý“ básník a zpěvák, který slovem přináší informace a z„jiných světů“, kam se dostává cestou změněného stavu vědomí ASC.

Ano, každý z nás nemá na to, plně se vnořit do těchto písní a příběhů. Jsou pro nás záhadné a tajemné. Pro šamana to však nejsou žádné záhady ani zázraky, ale „jen“ skutečnost posunutá v časoprostoru či způsob, jak o ní hovořit. Zatímco šamanské zpěvy ícaro amazonských indiánů jsou, bohužel, jen z malé části zachycené a dochované, písně a příběhy sibiřských šamanů, jako je i toto Oloncho, etnografové zachytili a zapsali v poměrně ucelené podobě.

Rozsáhlost těchto eposů a jejich průzračná nádhera nám široce prezentují svět sibiřských národů, v tomto případě Jakutů. Není to jednoduché čtení a má logicky několik úrovní. Můžeme jej číst bez hlubšího přemýšlení jako pohádku, legendu, zkrátka jako dílo dávné kultury. Již samotná představa, že desítky tisíc veršů jakutský šaman či bard recituje zpaměti, nás uvádí do úžasu. To je jedna z jeho mnoha výjimečných schopností.

Čtenář si může za pomoci úvodní studie a poznámek k této publikaci hledat cestu k niternějšímu významu příběhů. Není to cesta lehká a jsem si téměř jistý, že ji nikdo z vás v úplné šíři neporozumí. Stojí však za to se o to alespoň zčásti pokusit. Je to cesta, která někam vede a vlastně nikdy nekončí, protože ani nemůže být ukončena. Není to cesta k nehybnému stavu, ale k stále se vyvíjející, dynamické rovnováze. Právě tato cesta je ukázkou dynamičnosti šamanismu, která souzní s přírodou v různých částech světa. Proto šamanismus ani nemůže být v rozličném prostředí jednotný. Je to stav mysli, pohled na určitou část světa, kde konkrétní etnikum žije, se snahou ovlivňovat tamější přírodní síly ve svůj prospěch a to pomocí styků se světem duchů, se světem zvířat a rostlin, s celým kosmem.

Čtení Oloncha je značně náročné a vyžaduje od čtenáře především čas, aby se mohl plně věnovat jednotlivým veršům, ale nenechte se odradit. Ta trocha námahy skutečně stojí za to. Přinese vám nezvyklé a mimořádné zážitky. Oloncho nelze číst rychle, jinak se v něm člověk ztratí. Ve verších najde čtenář cestu k harmonii světů, lásku a laskavý vztah k přírodě, setká se s dávnými či neznámými zvířecími obyvateli Sibiře, pozná třeba i zásnubní tance jeřábů či říji losů. Čtenář zde najde dramatické boje s démony, kteří ztělesňují lidské chyby a neřesti, ale i nutný životní optimismus, který každý z nás hledá, i když mnohdy velmi těžce, zatímco jej „démoni“ naší civilizace válcují a pohlcují.

Ano, Oloncho je těžké čtení, ale může se pro každého z nás stát inspirací, jak svůj život nově naplnit a osvěžit, inspirací, která není nasládle líbivá a podbízivá, ale pravdivá, často drsná, ale krásná jako život sám. Oloncho nemá vedlejší zájmy, jaké naše civilizace nyní stále více zohledňuje. Není v něm obsažena demagogie trhu, nekonečného pokroku s cílem stále více bohatnout.

Zbavme se na chvíli „zlatých telat“ naší doby a kultury. Uvědomme si konečně, že se nám krásný svět za posledních dvacet let „smrskl“ na finanční otázky, nákupy, prodeje, na nesmyslnou nadvýrobu vlastně úplně čehokoliv, každodenní štvaní za účelem vyniknout po materiální stránce nad ostatními... A zatím nám sám život rychle protéká mezi prsty.
Zastavme se, zalistujme verši starých Jakutů, jež nám snad právě proto mají i dnes co říct.

Šamanský epos Oloncho o Ňurgunu Booturovi
Translation, Introduction & Notes Ondřej Pivoda, 2012. Illustrations akad. malíř Jan Hošek.
Odborná revize textu: PhDr. František Bahenský; Doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc.; PhDr. Tomáš Boukal, Ph.D.; PhDr. Luděk Brož;
Mgr. Pavlína Brzáková-Kleinová, Ph.D.; Mgr. Beáta ČIERNIKOVÁ, PhD.; Prom. biol. Helena Kholová CSc. a Ing. Mnislav Zelený-Atapana.

Vydává CADPpress – http://www.cadpress.sk/oloncho.htm

Objednávka knih: http://www.cadpress.cz/


OBSAH:

Předmluva Mnislava Zeleného-Atapany
Jakuti, tvůrci Oloncha
Oloncho jako žánr jakutské orální tradice
Jakutští šamani a rituální praxe   
Atributy a rituály jakutských šamanů     21
Oběti a svátky životního a ročního cyklu     25
Vývoj jakutského šamanismu ve 20. století a současný stav     27
Tři světy jakutské kosmologie     28
Odraz kosmologických mýtů v každodenním životě Jakutů     41
Děti ajyy ajmagu – postavení člověka ve světě jakutského náboženství     41
Oloncho jako typizovaný obraz jakutské společnosti     44
Zvířata a příroda v Olonchu     52
Oloncho o Ňurgunu Booturovi a jeho místo v světové literatuře     60
Oloncho o Ňurgunu Booturovi  65-416
Poznámky a vysvětlivky
Použitá a doporučená literatura

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... šamanismus epos sibiř Zelený Mnislav

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit