Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Benjamin Kuras. Češi na vlásku vlastní pohodlnosti a hlouposti

Kdo pravidelně sleduje některá média ví s naprostou jistotou, že prezentovaná historie je velmi často a účelově degradována na snůšku lží, polopravd a že není tvořena ani tak k obrazu minulosti,  jako k obrazu budoucnosti. Jinými slovy. Minulost je vždy taková, jakou někdo chce vidět budoucnost.

cesi na vlasku kuras

Benjamin Kuras velmi čtivě a často s překvapivým pohledem komentuje celou českou historii a pohodlnost, jako dominantní českou povahu. Bezesporu kniha, která by měla být povinnou učebnicí na všech středních školách.

Důvod je nasnadě. Osobně neznám nikoho, kdo by řekl: Měli jsme na střední škole vynikajícího učitele historie. Kuras by jim určitě byl. Nejen, že píše s lehkým anglickým humorem, ale často zdůrazňuje historické souvislosti, které vám nikdo neřekne. A v ČTV či jiných Jejich médiích už vůbec ne.

O jakých historických momentech je v knize řeč...
Můžete se dozvědět, kdo byl první strůjce Evropské Unie, jak je to s našimi svatými a Bruncvíkovým mečem, kdo vymyslel československé legie, které byly možná hlavním důvodem vzniku nového Československa.
Bez zajímavosti nejsou ani kritické poznámky k husitství či krátký rozbor toho, proč Češi byli v historii zrazeni těmi, kterým nejvíc důvěřovali. A samozřejmě Bílá hora. Nejtragičtější mezník české historie, který nás neopouští dodnes. A nad tím vším visí jak Damoklův meč pohodlnost - typická česká vlastnost.

Druhé vydání, po 15 letech, je doplněné poznáním, co se v české společnosti mezitím změnilo. "Po téměř dvaceti letech ideového tápání Češi konečně našli ideu nejstátotvornější. Peníze."  Ty jsou novým Bohem i modlou pro naprostou většinu, bez ohledu na vzdělání.

Kuras ale historii nepřekrucuje k určitému ideovému obrazu, ale hledá a často i nachází humorné souvislosti mezi lidskými pošetilými vlastnostmi a historickými fakty. Koneckonců Benjamin Kuras o své útlé knížce říká:

"Ani v nejmenším se tato knížka nesnaží předstírat, že předkládá přesný, a dokonce ani jakž takž přibližný záznam dějinných událostí. ... Jediným záměrem této knížky je vyždímat trochu dramatu a zábavy z toho, co se samotným Čechům vždycky prezentovalo jako cosi tak nudného a nezáživného, že je nepřekvapí ani nezostudí, když o vlastních dějinách vědí méně než angličtí podnikatelé a inženýři, kteří se snaží odčinit Mnichov pokusy o přímé a poctivé podnikání s českými firmami a českými činiteli v konkurenci s mazanějšími Němci, kteří už dávno vědí, kde a koho podmáznout."

Češi na vlásku. Příručka národního přežívání | Benjamin Kuras | Baronet 2008

 Ukázka z knihy:

V kostce - národ je tím, čím je rozhodující většina jeho členů odhodlaná být. Absence jasného odhodlání být něčím, co je jasně rozpoznatelné a co stojí za to bránit, a také absence dějinných mýtů, které by takovému odhodlání poskytly psychologickou podporu, je zaručeným receptem na odchod národa z dějin, receptem na jeho vstřebání do národa sousedního a  odhodlanějšího, a na jeho kulturní a politický, ne-li už fyzický zánik.

Na předním místě mezi flagelanty jsou čeští novináři, kteří nacházejí obzvláštní potěchu ve vyhledávání všelijakých nechutných národních nešvarů za každou chybou či přečinem, kterých se dopouští téměř kdokoli, od vládních činitelů, poslanců a zástupců všech úrovní oficiálna, po členy opozice, bývalé komunisty (kajícníky i nepoučitelné), bývalé disidenty (povýšené do oficiálna či odsunuté k zapomnění), bývalé nekomunistické nedisidenty, řidiče, chodce, hudebníky filharmonie, bývalé návštěvníky divadel přeměněné v  televizní čumitele, čtenáře určitých novin, nečtenáře určitých novin, a především - ostatní novináře. Nelze se pak divit, když český premiér veřejně spílá novinářům nejhnusnějších patvorů, jací kdy chodili po této planetě.

Charakteristiku každého národa - ať už vlastnoručně vymýšlenou nebo viděnou zvenčí - tvoří vždy směsice kladných a záporných vlastností. Jedinou výjimkou jsou Američané, kteří nemají naprosto žádné vlastnoručně vymýšlené záporné vlastnosti. Proto je taky mají všude tolik rádi.
Co vlastnoručně vyrobený image vnímá jako kladné, může se jevit jako záporné při pohledu zvenčí - a naopak. Národy se mohou dokonce i rozštěpit na nesmiřitelné tábory těch, kdo pokládají tentýž charakterový znak jeden jako kladný, druhý jako záporný. I kdyby se Češi neshodli v ničem jiném, jsou podivuhodně jednotní v tom, že se pokládají za tu nejneschopnější a nejzaostalejší bandu na této planetě - jednoho dne - a mimořádně osvícené nositele nejmodernější moudrosti, jen kdyby si svět dal tu práci je vyslechnout - dne druhého. Této půvabné směsi přijdeme víc na chuť, jakmile si všimneme, že ta neschopná banda jsou vždycky všichni ostatní Češi kromě nás, zatímco nositeli moudrosti jsme vždycky my, spíš než všichni ostatní Češi.
Pokud ovšem ti ostatní Češi nejsou neschopní nositelé moudrosti a jako takoví jsou pak trapností a ostudou národa, bez ohledu na to, jak jsou třeba populární v zahraničí.

Francouzovi, Angličanovi a Čechovi se zjeví pohádkový dědeček s nabídkou, že jim splní každému jedno velké tajné přání. Francouz si vzpomene, jak se nedávno setkal s krásnou ženou, která je zasnoubená s jeho bývalým spolužákem. Přeje si s ní strávit jednu jedinou noc, než se stane spolužákovou manželkou. Angličan požádá o přesnou napodobeninu slonovinové dýmky Lorda Brondesburyho, s tím, že Jeho Lordstvu musí původní dýmka zůstat, aby si každý všiml obou. Čech se zmíní nesměle o krásné zdravé dojné koze, kterou vlastní jeho soused. „Chceš mít stejnou?“ ptá se kouzelný dědeček. „To ne, prosím,“ odpoví Čech, „já bych chtěl, aby mu zdechla.“
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... společnost, Kuras Benjamin

Komentáře  

# O Češích vtipně 2013-01-15
Francouzovi, Angličanovi a Čechovi se zjeví pohádkový dědeček s nabídkou, že jim splní každému jedno velké tajné přání.
Francouz si vzpomene, jak se nedávno setkals krásnou ženou, která je zasnoubená s jeho bývalým spolužákem. Přeje si s ní strávit jednu jedinou noc, než se stane spolužákovou manželkou.
Angličan požádá o přesnou napodobeninu slonovinové dýmky Lorda Brondesburyho, s tím, že Jeho Lordstvu musí původní dýmka zůstat, aby si každý všiml obou.
Čech se zmíní nesměle o krásné zdravé dojné koze, kterou vlastní jeho soused. „Chceš mít stejnou?“ ptá se kouzelný dědeček. „To ne, prosím,“ odpoví Čech, „já bych chtěl, aby mu zdechla.“
Citovat
# Rudolf 2013-01-15
Vzhledem k tomu, že ji nikdo nezná, rád bych ji na černo kopíroval a dával před volbami číst všem voličům. Je také dobře, že kniha byla bačtena a opravdu skvěle. Takže ji může poslouchat i naše mládež, pokud vůbec pochopí o čem se v knize píše.
Citovat
# Karolina 2012-12-05
Knihu Češi na vlásku jsem si půjčila vlastně omylem. Neměla jsem zkrátka co číst a tak jsem zašmátrala v jednom regálu u písme K. Knížka mě zaujmula svým názvem. Samozřejmě, kdo by se nechtěl něco dozvědět o své národní mentalitě. Začala jsem tedy knihu číst a už po prvních třech stránkách jsem jí začala NESNÁŠET!!! Ano, beru ironii, nadsázku apod., ale stejně mi tato kniha nepříjde ani nijak vtipná a už vůbec ne, že v sobě ukrývá onen úžasný britský humor.
Beru v potaz, že česká společnost má své zápory, ale vše co má zápory má i klady a Kurasova knížka moc českých kladů neukazuje. Nejvíce mě "překvapila" kapitola legendy, která z čechů dělá partu hovad, která tvrdě a 100% věří v to že praotec Čech nikdy v životě neublížil ani mouše. České legendy samozřejmě postrádají smysl a spousta z nich je nepravděpodobný ch, ale to i legendy jiných národů.
Kniha se mi zkrátka nelíbila, ale to je zcela můj názor a ano, bylo by velice hezké jí mít jako učebnici dějepisu na středních školách ale pouze v případě, že chcete u další genertace Čechů vyvolat pohrdání vlastními dějinami a vysmívání se všem činům, které ta vlastenštější část národa považuje za hrdinské.
Citovat
# Jan Moučka, Příbram 2010-09-30
Kniha je moderní učebnící dějepisu. S tím souhlasím a navíc je psána s humorem a nadhledem, který je pro výklad historie tolik potřebný, pokud ho chceme příblížit většině dětí.
Citovat
# Guest 2010-08-26
Vzdá­vat se odpověd­nosti je pop­ulární český sport a většina Čechů prochází životem s tím, že viní téměř všechny kolem sebe za téměř všechny ze svých neúspěchů a za kaž­dou ze svých katas­trof, osob­ních i národ­ních. Když nemo­hou ukázat prstem na nikoho konkrét­ního, viní počasí, vládu, stranu, mez­inárodní poli­tiku a samozře­jmě dějinné události nebo dokonce dějin­nou nevy­h­nutel­nost, za jejíž oběti se pok­lá­dají, aniž by to mohli ovlivnit
Citovat
# Bohumil Korálek 2010-07-01
Přesně tak, Češi milují pohodu a proto je u nás takový bordel. Proto není skoro žádný rozdíl mezi socialismem a dneškem. Je to nejpřesnější popis české společnosti co jsem četl a přimlouvám se také za povinnou četbu na středních školách.
Citovat
# Luděk 2010-05-08
Naprosto jedinečná učebnice historie.
Citovat
# Ladislavvv 2010-04-26
Benjamin Kuras (4. dubna 1944 ve Zlíně), původním jménem Miloslav Kuraš, je český, ve Velké Británii žijící, spisovatel, dramatik, překladatel a publicista židovského vyznání.
Do Velké Británie emigroval v roce 1968, po Sametové revoluci začal publikovat v řadě českých periodik a vyšlo mu i několik knih v češtině.
Citovat
# Guest 2010-04-23
Češi milují pohodu. Tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy, jako je idealismus, hrdinství, čest, statečnost, někdy i nad méně prázdnými jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost, což neznamená, že by byli nespolehliví, nepoctiví nebo neetičtí, ale každý, kdo by o od nich žádal loajalitu, by jim nejprve musel zaručit svobodu. České touze po pohodě nejlíp rozuměl komunistický režim, který Čechům sice připravil život nudný a idiotský, ale pohodlný. Nebylo téměř rodiny, která by si nepostavila chalupu nebo chatu, kam utíkala každý víkend. Když se rozsypala železná opona a čeští vystěhovalci začali poprvé po mnoha letech navštěvovat svou starou vlast, užasli nad tím, oč pohodlnější život jejich domácí přátele měli. Ne bohatší, ale pohodlnější a brali to jako samozřejmost. A táží se, co je ještě kdo ze západu může naučit, když už to dávno neumějí líp – pokud jde o vytváření pohodlí. Copak vytvářet pohodlí není jediným smyslem všeho lidského snažení? To z Čechů nedělá národ velkých dobrodruhů. Dělá to z nich lidi vynalézavé a účelně tvořivé, kteří se pomalu,ale jistě propracovávají z nepohody k té největší možné dosažitelné pohodě, přičemž se na cestě k ní vyhýbají veškerým nepohodám. Ale právě svým milovaným Čechům Bruce Lockhart z Londýna v roce 1948 vysílal: „Země, která dává přednost pohodlí a klidu před svobodou, svoji svobodu ztratí a s ní ironicky i pohodu a klid.“ Čech se snaží za každou cenu vyhnout fyzické bolesti, proto se nedá snadno motivovat k tomu, aby působil fyzickou bolest druhým. Duševní muka, často maskována jako pohoda se vždy pokládají za lepší alternativu v arzenálu českých zbraní.
Citovat
# K2 2010-04-23
Nemělo by se zapomenout, že Kuras napsal knihu o Janu Amosi Komenském - Slepování střepů, rozhlasovou hru o Giordanu Brunovi - Popeleční středa. Rabi Löw je pro změnu hlavní postava knihy Nebýt Golema.
Citovat
# Dana 2010-04-22
Tuhle knižku by si měl přečíst každý. Skvěle odlehčeně a trefně se trefuje do nás. Neuráží, právě naopak - člověk se tomu všemu nakonec musí smát. A ono by to tady bez vtipu ani nešlo.
Citovat
# libuše 2015-09-22
Proboha,co vám na tom přijde k zasmání. Je to knížka dobře napsaná, ale už dlouho jsem nečetla takové pohrdání vlastnostmi země, ve které se narodil. Proč tedy emigroval když se mu "pohodářství" Čechů tolik nelibí? Proč tu nezůstal a nesnažil se něco zlepšit? Protože on sám hledal vlastní pohodu a v této jeho nabyté "pohodě" teď kydá pohrdlivé glosy na Česko a jeho minulost. Naprosto souhlasím s názorem Karolíny (viz nahoře).Nelíbí se mi ta kniha a pan Kuras by se měl nad sebou zamyslet.
Citovat
# Milena 2015-09-30
Mnoho komentářů Kurase jsou hloupé, ale hovořit o pohrdání zemí, mi připadá ještě hloupější. Jak někdo může pohrdat zemí, stačí se nad tím výrokem zamyslet. Všeobecně rozšířený názorový blábol, stejný jako třeba říct, že jsem hrdý na své děti. Hrdý může být člověk jen na to, co sám vykoná. Ach jo
Citovat