A+ A A-

Vyhořelá společnost. Pět pronikavých diagnóz naší chaotické doby

Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han, jehož knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků, přináší pronikavou diagnózu doby. Každé historické období má své typické choroby. Jestliže charakteristickými onemocněními dneška jsou deprese, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření, nejedná se o nahodilý, pomíjivý či dočasný fenomén, nýbrž o jev vypovídající o zásadní a zřejmě nevratné proměně, kterou západní společnosti od konce studené války prošly a kterou ještě neumíme správně pojmenovat. Proč tomu tak je?

vyhorela spolecnost

Uplynulé století bylo věkem, který Han nazývá imunologickým.
Byla to epocha, pro niž byly ještě příznačné hranice, ploty, prahy, přechody a zdi, v níž se striktně rozlišovalo mezi vnitřkem a vnějškem, mezi přítelem a nepřítelem, mezi vlastním a cizím. Lidé se mobilizovali proti vnějšímu vetřelci, ať už jím byl cizinec, virus nebo nepřátelská ideologie. Člověk se obával jinakosti a cizosti, na něž reagoval aktivizací imunitního systému. V dnešním čím dál více transparentním, zasíťovaném a globalizovaném světě, založeném na univerzálním procesu směny a výměny, „bezbariérovém“ sdílení a permanentní informační přesycenosti, v němž je vše obnažováno a vystavováno, veškerá jinakost postupně vymizela.

Vymizení jinakosti, jejíž místo zaujala pouhá odlišnost, znamená, že žijeme v éře, která odbourává veškerou plodnou negativitu.
Tak jsme se paradoxně ocitli v situaci, kdy příčinou patologických jevů, s nimiž se dnes potýkáme, není negativita, nýbrž naopak teror pozitivity, která plodí nové podoby násilí a proti níž se nedokážeme bránit. Deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita, chorobná těkavost a neschopnost udržet pozornost se tak endemicky nešíří proto, že jedinci čelí překážkám, zákazům nebo omezujícím příkazům či represi, nýbrž proto, že žijí ve společnosti, která jim vštěpuje, že člověk náleží pouze sobě, má se sám utvářet a seberealizovat, sám sebe navrhnout jako nějaký projekt. Kdo této výzvě k seberealizaci nedostojí, propadne depresi. Povzdech depresivního jedince, že nic není možné, je možný jen ve společnosti, která věří, že nic není nemožné.

Deprese je symptomem vyčerpání z přemíry možností a také z přemíry tolik velebené činorodosti. Psychická onemocnění dnešní společnosti nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody.

Disciplinární společnost, tak jak ji popsal Michel Foucault, je minulostí. Svět špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není světem dneška. Jeho místo už dávno zaujala společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří.
Dnes žijeme ve společnosti výkonnosti. Subjekt výkonnosti není podroben žádné instanci vnější nadvlády, je sám sobě pánem a suverénem. Není tedy podřízen nikomu, respektive je podřízen jen sám sobě. Tím se odlišuje od subjektu poslušnosti.
Zhroucení instance vnější nadvlády nevede ke svobodě, jejím důsledkem je spíše splynutí svobody a nátlaku. Subjekt výkonnosti se tak odevzdává do náručí nutkavé svobody nebo svobodného nutkání maximalizovat výkon. To je efektivnější než vykořisťování cizí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Jakožto podnikatel svého vlastního já je člověk pánem i rabem zároveň.

Kniha obsahuje pět esejů, které autor původně publikoval jakožto samostatné knihy. Společnost únavy, Vyhořelá společnost, Společnost transparence, V digitálním roji, Agonie Erótu.
Han analyzuje celou řadu jevů a procesů, které nelze uspokojivě objasnit nástroji tradiční psychologie a psychoanalýzy. Jestliže se v textech Společnost únavy a Vyhořelá společnost zabývá vyčerpaností z přemíry pozitivity, v eseji Společnost transparence se zaměřuje na neblahé, devastující důsledky všudypřítomného tlaku na transparentnost, kterou mylně považujeme za žádoucí společenský jev.
V textu V digitálním roji analyzuje civilizační regres spjatý s příchodem homo digitalis a nástupem digitální kultury.
V Agonii Eróta se soustřeďuje na téma vymizení erotického prožitku ve světě ovládaném narcismem, jemuž za oběť nepadá pouze láska, nýbrž samotné myšlení.

Byung-Chul Han (nar. 1959 v Soulu)
 se v osmdesátých letech 20. století přestěhoval do Německa, kde absolvoval studia německé literatury a katolické teologie. Na Freiburské univerzitě obhájil dizertační práci o Martinu Heideggerovi. Od roku 2000 působil na filozofické fakultě při Basilejské univerzitě, kde získal habilitaci.
V letech 2010 až 2012 přednášel na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe, kde působil jako profesor filozofie a mediálních studií. Od roku 2012 vyučuje filozofii a kulturální studia na Univerzitě umění v Berlíně. Je autorem šestnácti knih a desítek článků a statí.
K jeho nejznámějším dílům patří: Todesarten. Philosophische Untersuchungen zum Tod, 1999; Duft der Zeit: Ein philosophischer Essay zur Kunst des Verweilens, 2009; Müdigkeitsgesellschaft, 2010 (Společnost únavy); Transparenzgesellschaft, 2012 (Společnost transparence); Agonie des Eros, 2012 (Agonie Eróta); Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, 2013 (V digitálním roji) a Psychopolitik: Neoliberalismus und die neuen Machttechniken, 2014.

Ukázka z knihy...

ZA HORIZONTEM DISCIPLINÁRNÍ SPOLEČNOSTI
Foucaultova disciplinární společnost špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není společností dneška. Její místo už dávno zaujala docela jiná společnost, totiž společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří. Společnost jednadvacátého století již není disciplinární společností, ale společností výkonu. A jejími obyvateli už ne jsou „subjekty poslušnosti“, nýbrž subjekty výkonnosti. Jsou podnikateli sebe samých. Zdi oněch discipli nár ních ústavů, které oddělovaly prostory určené nor málním jedincům od prostorů, jež jsou vyhrazeny těm, co se nějak odchylují, dnes již působí jako anachronismus. Foucaultova analytika moci není s to popsat psychické a to pologické proměny, které s sebou přinesla transformace disciplinární společnosti na společnost orien tovanou na výkon. Ani tak často skloňovaný termín „společnost kontroly“ tuto změnu odpovídajícím způsobem nepostihuje.
Stále ještě totiž zahrnuje příliš mnoho negativity. Disciplinární společnost je společností negativity. Je charakterizována negativitou zákazů. Negativní modální sloveso, které je pro ni určující, je sloveso nesmět. Také slovesu muset přináleží ještě určitý typ negativity, negativity záhodnosti. Společnost výkonu se stále více oprošťuje.

Přemíra práce a výkonu vede k sebevykořisťování. To je efektivnější než vykořisťování cízí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Pachatele a oběť již od sebe nelze odlišit. Psychická onemocnění společnosti výkonu nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody.

Společnost práce a výkonu není svobodnou společností. Generuje nová omezení. V této společnosti nátlaku si každý nosí svůj pracovní tábor s sebou.Člověk tak vykořisťuje sám sebe. Vykořisťování je tudíž možné i bez nadvlády. Excesivní stupňování výkonnosti vede k infarktu duše.

Vyhoření je patologickým důsledkem dobrovolného sebevykořisťování.....

Dochází k totalizaci pracovní doby. Přestávka je jenom etapou pracovní doby. Dnes neznáme jiný čas, nežli čas věnovaný práci.

Totalizace přítomnosti ničí časově podmíněné druhy jednání, jako jsou zodpovědnost nebo slib.

Cílem estetické chirurgie je maximalizace výstavní hodnoty. Dnešní vzory neodkazují k žádným vnitřním hodnotám, nýbrž k vnějším mírám, jimž se člověk pokouší dostát dokonce i za použití násilných prostředků.

Společnost transparence je společností nedůvěry a podezřívavosti, která kvůli mizející důvěře sází na kontrolu. Všeobecný úpadek hodnot vede k erozi kultury respektu. Dnešní vzory jsou prosty vnitřních hodnot.


Byung-Chul Han / VYHOŘELÁ SPOLEČNOST / Z německých originálů Müdigkeitsgesellschaft (2010), Burnout gesellschaft (2014), Transparenzgesellschaft (2012), Im Schwarm (2013), Agonie des Eros (2012), vydaných v letech 2010 až 2014 nakladatelstvím Matthes & Seitz Berlin, přeložil Radovan Baroš.
Rybka Publishers, 2016.
www.rybkapub.cz

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit