Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Jak jsme se stali kolonií. Ilona Švihlíková rozebírá katastrofální důsledky české politiky

Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme? Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem Jak jsme se stali kolonií, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje.

jak jsme se stali kolonii svihlikova


Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni.
Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně: Česká republika se po roce 1989 začlenila do světové ekonomiky na bázi kolo¬nie a v koloniálním postavení zůstává dodnes. Octili jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak i politického a myšlenkového.
Otázka, jestli to byla souhra okolností, záměr nebo důsledek naší naivity, politické hlouposti nebude asi nikdy jednoznačně zodpovězena.

Ilona Švihlíková naši výchozí situaci zasazuje do kontextu proměn ve světové ekonomice, která na konci osmdesátých let minulého století již procházela prohlubující se globalizací spojenou s nárůstem moci velkých nadnárodních korporací, vznikem tzv. globálních hodnotových řetězců a byla již poznamenána sílící financializací.
Do světové ekonomiky jsme se začali integrovat za situace, kdy se kapitalismus nalézal ve vážných problémech. Rozpad východního bloku přišel jako „záchrana“– kapitalismu umožnil, aby Velkou recesi odložil o dvacet let. Česko¬slovensko, respektive později Česká republika, si vytvářelo svou transformační strategii v prostředí, které opanoval neoliberalismus, vtělený v tzv. Washingtonský konsenzus, jenž prosazoval liberalizaci coby lék na veškeré neduhy světa. Jak ovšem věděli již Němci v devatenáctém stoletím, liberalizace je nástrojem vítězů a je v rozporu s bytostnými zájmy zaostávajících zemí, které potřebují dohnat země ekonomicky silnější a vyspělejší.

Někdejší socialistické země se staly nejen novým vítaným odbytištěm, nýbrž i živou laboratoří, v níž se, za podpory místních elit, testovaly účinky receptů tržního fundamentalismu, jako je deregulace, samoúčelná privatizace, sázka na „láci“, tedy konkurenci cenou (která u nás byla navíc hned na počátku transformačního procesu povzbuzena masivními devalvacemi koruny), fiskální restrikce, nízké mzdy a nízká přidaná hodnota. Pozdější příliv zahraničního kapitálu celkové nastavení nijak výrazně nezměnil, jedním ze zákonitých důsledků působení zahraničních korporací je totiž nejen masivní odliv zisků, ale i celkové prohlubování koloniálního postavení země, která se stává laciným sloužícím.
Koloniální postavení má bohužel i své politické a mezinárodní důsledky. Projevuje se v neschopnosti a neochotě elit vnímat, v jakém prostředí se Česko nachází a jaké jsou jeho strategické zájmy, jakož i neschopnosti klást si skutečně důležité otázky.

„Stali jsme se politickou periferií, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. Náš myšlenkový obzor se redukuje na mechanické přebírání vzorů ze Západu… Energie se věnuje margináliím, protože Česká republika je mimo dění, mimo hlavní intelektuální debaty. Hlubší otázky se ani nekladou, protože v podtextu se tuší, že u nás se stejně řešit nebudou, respektive že k nám dojdou jako poslední. Politika se omezuje na nastavení dobré „operativy“, protože strategii už jsme dávno přenechali někomu jinému.“

Ilona Švihlíková ovšem nezůstává u popisu stavu a konstatování faktů a, jak sama uvádí, smyslem její knihy není „plakat nad rozlitým mlékem“. Nastiňuje vizi do budoucna, jakož i strategii, která nám může pomoci, abychom se z postavení kolonie vymanili.

Jak jsme se stali kolonií / Ilona Švihlíková / vydal Rybka Publisher, 2015 / http://www.rybkapub.cz

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... ekonomika Švihlíková Ilona

Komentáře  

# JAn 2017-04-26
Švihlíková, rozhovor PL26-4-2017: Podle informací z řady renomovaných českých médií měly zahraniční firmy vyvést loni z ČR díky svým dceřiným společnostem rekordní miliardové zisky. Já se tomuto problému věnuji už řadu let a je to také jedno z důležitých témat, kterým se zabývám ve své knížce Jak jsme se stali kolonií. Tam ty odlivy peněz velice důkladně rozebírám. Je zajímavé, že si toho politici i média začínají všímat až teď, když už to ve velké míře funguje od roku 2006. A ten trend bude samozřejmě sílit, protože model práce v nízké mzdě se vyčerpává, a tak ty korporace si budou schraňovat všechno, co se dá. Pro běžného občana to znamená, že to, co se tady vytvoří, nemůže být v ČR spotřebováno, nevytvářejí se lokální investice, případně zisk z toho se nerozděluje na mzdách tady u nás. No a jestli z toho existuje cesta ven? Musí existovat a je nutné, abychom se o to snažili, jinak tou kolonií zůstaneme napořád a nějaká ekonomická transformace v 90. letech by pak byla celkem zbytečná. Konkrétní opatření k tomu rozebírám ve své knížce, ale je především nutné, aby se tato záležitost stala zásadním politickým tématem blížících se voleb a strany by měly ve svých programech nabízet konkrétní řešení.
Citovat
# Paul 2016-07-17
ČR, která je počtem obyvatelstva 48 x menší než celá EU, má 6 x více heren a kasin než zbytek EU dohromady! Zahraniční kapitál vlastní cca 80 % klíčových firem a je kontrolován ze 40 % z daňových rájů! 56 tun českého zlata bylo po roce 1989 vyměněno za dluhopisy. Německo má stav zlatých rezerv 3 396 tun, ČR pouhých 12 tun a dále “tak zvané zlaté žíly u obyvatelstva”. Hospodářské škody vzniklé na území ČSR PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč. Zmizelé národní jmění od r. 1989 představuje téměř 4 násobek hospodářské ztráty ČSR za druhé svět. války!
Citovat
# Janek 2016-02-06
Zpráva ze dne 4.2.2016 to jen potvrzuje.
Česká republika nebude dál uplatňovat českou výjimku z Listiny základních práv EU v tzv. lisabonské smlouvě, kterou prosadil exprezident Václav Klaus, řekl po jednání vlády premiér Bohuslav Sobotka. Podle něj další uplatňování výjimky nemá odůvodnění. Podle premiéra se tím mění vztah ČR k dohodám, které na úrovni EU vznikají. Výjimku má ČR od roku 2009. Vláda podle Sobotky uložilo ministerstvu zahraničních věcí, aby nepokračovalo ve sjednávání výjimky, kterou ČR má. "Vláda je přesvědčena, že listina by měla být plně uplatňována vůči občanům ČR," řekl Sobotka. Správně to řekl premiér! „Vůči občanům ČR.“ „Vůči“ = předložka se 3. pádem s významem „proti“.
Citovat
# John 2015-12-10
Václav Bělohradský:

Čtenářským zážitkem roku byla pro mě kniha Jak jsme se stali kolonií Ilony Švihlíkové. Autorka tu pokračuje v sérii studií (Globalizace a krize, Přelom), v kterých nás učí vidět souvislosti - správně rámovat fakta se tomu říká. Uvědomil jsem si při četbě, jak málo jsme schopni číst lokální děje jako příznaky globální krize a tak jim porozumět i jako příležitosti vyhnout se katastrofě racionální změnou politiky. Dovídáme se například, že ČR se „nachází až na 23. místě v zaměstnání ve vědomostních službách, což poukazuje na slabou propustnost přímých zahraničních investic do obecného výzkumu a koncentraci ČR na části výrobního procesu se slabou přidanou hodnotou“. Je to situace typická pro kolonii, mnoho faktů týkajících se vývoje naší země patří do tohoto „rámu“. Dovídáme se také, že od roku 2006 neustále roste odliv zisků ze země a klesá podíl reinvestovaných zisků - za rok 2014 je to 219,3 mld dividend proti 94,2 mld reinvestovaných zisků. I to je příznak statusu kolonie.
Citovat
# Emil 2015-11-14
Přesná pasáž: Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni.
Citovat
# Patrik 2015-11-14
Paní Švihlíková je v obraze. Jako vždy. Objektivní a přesná. Jaká radost číst její analýzy bez starosti o tom, co je za tím, jako vždy ba České vaší televizi.
Citovat