A+ A A-

O kaktech a jejich narkotických účincích Vojtěcha Alberta Friče

Nové vydání jedinečné knihy V.A. Friče O kaktech a jejich narkotických účincích se vrací k původní textové verzi z roku 1924, přizpůsobené jazykově, obohacené o dva dosud nepublikované Fričovy texty nalezené v jeho pozůstalost.
Nalezneme zde další fotografie z mexické cesty, a rozšířené o upřesňující poznámkový aparát. Významným příspěvkem je přehled aktuální taxonomické klasifikace zmiňovaných rostlin od Jaroslava Bohaty, který působí v týmu předních světových znalců rodu Lophophora spolu s Vojtěchem Myšákem a Jaroslavem Šnicerem.

o kaktech a jejich ucincich fric

V Česku existuje jediná velká monografie, která byla V.A. Fričovi věnována (Karel Crkal: Lovec kaktusů, Academia, 1983). Ta se zabývá téměř výhradně jeho botanickou činností. Teprve nové edice Fričových textů, které od roku 1993 vycházejí vesměs péčí Yvonny Fričové (manželky cestovatelova vnuka), naznačují, že o českém legendárním cestovateli a etnografovi toho ještě spoustu nevíme.

Knihu O kaktech a jejich narkotických účincích prvně publikovalo nakladatelství Sfinx v listopadu 1924 v redakci Miloše Maixnera jako 61. svazek „Knihovny Sfingy“ a 140. svazek knižnice „Nové cíle“. Kromě Fričovy studie o cestě do Mexika obsahovala i jeho výběr z tehdy dostupné odborné literatury, který je téměř úplně (v revidované verzi) citován i v tomto vydání, a jeden arch křídového papíru s fotografickou přílohou; jednotlivé snímky jsou zde reprodukovány. Přepracovaný text původní knížky vyšel znova v roce 1995 v kapesním vydání v nakladatelství DharmaGaia a Maťa s předmluvou vydavatele Lumíra Kolíbala a doslovem kaktusáře Jaroslava Ullmanna.

Výjimečný Vojěch Albetro Frič byl jedním z prvních, který dokázal spojit prvky vědeckého bádání s mimosmyslovým vnímáním světa.
A to díky své zkušenosti z pobytu v Jižní Americe, díky své svérazné povaze a touze se vzdělávat. Se svými poznatky ale přišel příliš brzy, abychom pochopili, jaké dveře nám tím otevírá. Teprve naše generace je ve větší míře schopna ocenit jeho odkaz, stejně jako Fričův nekompromisní životní postoj „říkat věcem pravým jménem: že sníh je bílý a vrána černá“.

O kaktech a jejich narkotických účincích / Vojtěch Frič / vydalo nakladatelství Titanic, 2015 / http://www.titanic.n.cz/knih.htm

o kaktech a jejich ucincich fric drtina
Typograf a designer Martin Pecina o knize... http://www.book-design.eu
Jednou to muselo přijít. Jednou jsem zkrátka musel využít své záliby v českém kubismu, který tak hezky občerstvil knižní grafiku na počátku dvacátého století. Narkotické kakty A. V. Friče si pohrávají s odkazem pichlavé lomené grafiky, a to hezky v plátěné vazbě.

Film o Albertu Fričovi


Film natočil Vladimír Šimek / http://www.smk-production.cz

Ukázky z knihy:

Co má člověk požitků za svého života! Ale většina jich nese s sebou zároveň nějaký bol, zlou vzpomínku, zlý následek. Čistý nezkalený požitek dovede dát člověku jenom příroda.

O některých věcech totiž není radno mluvit. Já jsem doplatil na to, že jsem jednou ve společnosti několika krajanů z emigračního výboru, když jsme hovořili o pokusech s čikulí, udělal špatný vtip: co by se asi tak stalo, kdyby se podobná droga dostala u nás třeba do čaje novinářům (pokud by ovšem na ně měla takový účinek jako na indiány). Žertoval jsem na téma, jak by to asi dopadlo, kdyby naše žurnalistika na celý měsíc ztratila pocit závratě a strachu a pracovala by se zvýšenou výkonností, důkladně, poctivě a mravně. Co by se asi tak stalo s mnohými našimi poslanci, senátory a diplomaty, kdyby byli najednou vybaveni takovými ctnostmi a navíc zbaveni své „pohlavnosti“. „To by byla hotová revoluce!“ pravil kdosi z přítomných a zamyšleně dodal: „Taková rostlina do Čech nesmí…“

Zjistil zejména, že stejně jako některé nemoci přenášejí vši (tyfus) a blechy, stejně jako musí malarická horečka prodělat metamorfózu v krvi komárů, musejí jiné nemoci projít šťávou určitých rostlin, aby se přenesly z člověka na člověka. Jejich přechodná forma vyvinutá v rostlinách získává schopnost nákazy i na velkou vzdálenost. Z jiných pokusů Fričovi vyšlo najevo, že bakterie některých nemocí naočkované do určitých rostlin v nich sice žijí, ale ztrácejí svou nebezpečnost, dokud nejsou přeneseny na kulturní želatinu — pak nabývají mnohem větší vitality.

Řídím se zásadou nepopírat předem ani sebenepochopitelnější věc, ale prozkoumat ji. Nemám sice lékařský diplom, ale pozorování léčivých účinků rostlin, které jsem viděl používat při náboženských obřadech „negramotnými divochy“, se věnuji již celé čtvrtstoletí a přivedly mě na řadu zajímavých objevů. Indiáni nás naučili užívat tabák, kokain, chinin, pepsin, strychnin a jiná důležitá léčiva, ale přesto jsem však narazil, když jsem se pokoušel některé „indiánské pověry“ předložit tuzemským lékařům.

Pellote vzbuzuje v lidském těle pocit radosti a utišuje potřebu jídla i pití. Také se objevují barevné přeludy. Živá rostlina je nakyslé, ale značně odporné chuti, je však osvěžující při velké námaze. Nejenže po ní mizí veškerá únava, ale síly se obnovují, což mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Podobá se v tom peruánské koce, ale nebolí po ní hlava, ani nepřichází deprese.

Chci se vyvarovat suchých popisů vědeckých, jimž čtenář nerozumí a nečte je. Mě nezajímají chyby starých autorů vyhrabané mladými v zaprášených archivech. Vždyť i v občanském zákonodárství existuje „vydržené právo“, a tak by takové uzuální názvy měly mít své „vysezené právo“ i ve vědě botanické.

Podle domorodých pověr musí člověk, který rostlinu sbírá, mít „čisté ruce“ — míněno nejen fyzicky, ale i morálně. Rostlina prý ví o každé špatnosti, napomáhá odhalovat pletichy čarodějů a ozřejmuje úmysly i utajované skutky zlodějů, pobudů, podvodníků apod. Moje probuzené svědomí posuzovalo velice kriticky nejen můj poslední prchlivý čin, ale i všechny dřívější. Viděl jsem náhle celý svůj dosavadní život a veškeré své jednání v docela jiném světle.

Po dvoudenním hledání jsem našel skupinku rostlin, jež byly cílem této mé výpravy. Pelecyphora pectinata67. Nejkrásnější z mamilárií a snad i ze všech kaktusů. Zbožné přání a zároveň postrach všech pěstitelů. Na dlouhá léta vymizela ze všech sbírek, a tak jsem jejímu hledání, sbírání a pozorování v přírodě věnoval největší péči.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... indiáni drogy Frič Vojtěch Alberto kaktusy

Komentáře  

# Karel 2016-02-03
Je pravděpodobné, že právě tyto kaktusy posloužily Kurtu Beringerovi při izolování meskalinu. Beringerova studie Der Meskalinrausch z roku 1927 pak měla, jak naznačuje Lumír Kolíbal v předmluvě, klíčový význam pro první psychedelické experimenty umělců ve dvacátých a třicátých letech. Podnikali je například členové pařížské skupiny Le Grand Jeu či polský expresionista Witkiewicz. Ve stejném roce, kdy byla vydána Beringerova kniha, napsal Hermann Hesse svého slavného Stepního vlka, v němž velice přesně popisuje stavy, jaké meskalin vyvolává. V Americe šedesátých let, jejíž kultura se psychotropními látkami inspirovala více než bylo zdrávo, inspirovala Beringerova studie ideologa psychedelismu Timothy Learyho, a Hesseho román se tam stal kultovním dílem. Touha po halucinacích a psychických senzacích se z americké kultury už nevytratila a pokračuje např. hnutím New Age či dechovými technikami Stanislava Grofa.
VIKTOR ŠLACHRT , Respekt, Kultura, str. 18, 28.8.1995
Citovat
# Jana 2016-02-03
Mimořádný člověk. Naprosto nedoceněný.
Citovat
# Miloslav 2016-02-03
Fričův zájem o narkotika byl ovšem jen marginální. Z hlediska kulturní historie jsou nejpozoruhodnější jeho výzkumy etnografické, při nichž vědecká objektivita často ustoupila citovému okouzlení uměním a moudrostí lidí z pralesa. Jako sběratel indiánských mýtů, pohádek, básní a průpovídek předjímá i zde Frič tendence, které se začaly prosazovat mnohem později. Připomeňme, že slavný Castaneda se setkal se svým indiánským duchovním vůdcem Donem Juanem, z jehož promluv sestavil své bestsellery, poprvé v roce 1960.Frič sbíral kaktusy od dětství a už v šestnácti platil za předního znalce, který byl zván k určování importů i do ciziny. Na svou iniciační cestu do pralesů se vydal v květnu 1901. Vrátil se po čtrnácti měsících s malárií, nohu měl rozsápanou lidožravým jaguárem, ale přivezl si řadu přírodnin, indiánských předmětů i fotografií, z nichž uspořádal v pražském obchodním domě U Nováků výstavu
Citovat