A+ A A-

Cesta poradního kruhu. O umění otevřené komunikace nejen ve školách


cesta-poradniho-kruhuKniha přináší ucelený a detailní popis metody, která učí otevřené komunikaci, autentickému sdílení a společnému rozhodování.
Autoři nás podle tradice kalifornské Ojai Foundation provázejí praxí poradního kruhu v různých cílových skupinách a odkrývají  jeho význam v mnoha oblastech života. Ukazují, jak nás tato prastará jednoduchá technika může vrátit ke kořenům lidské komunikace a vnést nové světlo do současných témat našich životů.
Zvláštní kapitoly jsou věnovány používání poradního kruhu v práci s dětmi a mládeží, ve školních skupinách, v rodinném prostředí, partnerských vztazích, komunitách i ve firmách.

PORADNÍ KRUH (angl. council, někdy také kruh otevřené komunikace, rada, shromáždění rady) je komunikační metoda směřující „od srdce k srdci“. Když usedáme do poradního kruhu, vstupujeme do autentického prostoru sdílení pravdivých příběhů. Promlouváme upřímně, nasloucháme srdcem a spontánně vyjadřujeme podstatu sdělení. Nehodnotíme, nic neočekáváme, jsme plně přítomní a vzájemně propojení bezpečím tradičního kruhu. Setkáváme se jako naši předkové u ohně, poznáváme se navzájem a nacházíme sami sebe.

Jack Zimmerman, Virginia Coyleová / Cesta poradního kruhu / Umění otevřené komunikace / Přeložil Alexandr Neuman / vydala Dharmagaia / www.dharmagaia.cz

Ukázka z knihy...

To krev Předků
proudí našimi žilami.
Formy se proměňují,
ale kruh života přetrvává.
– píseň připisovaná Charliemu Murphymu

Myslím, že se jmenoval Joe – nebo nějak podobně obyčejně. Byl napůl Hispánec a napůl původní Američan. Jeho dědeček, otec jeho otce, byl čistokrevný indián a člen Rady starších v pueblu, kde žili. Joe opustil pueblo ještě jako dítě se svou hispánskou matkou a vrátil se zpět v období ekonomické krize, kdy mu bylo dvacet, aby se lépe obeznámil s tradicemi svých indiánských předků.

  Krátce po Joeově návratu učinila federální vláda lidem z puebla významný návrh týkající se obchodu s pozemky a práv na těžbu nerostných surovin. Starší kmene svolali poradní kruh, který měl rozhodnout, co udělají. Dědeček Joea pozval, aby se kruhu zúčastnil jako svědek.

Joe počkal, až muži vstoupí do kivy. Poté sestoupil po žebříku dolů za nimi. S sebou měl stočenou deku. Našel si místo za svým dědečkem, nedaleko římsy na oblé zdi z nepálených cihel, na níž stály hliněné hrnce a bubny a ležely svazky suché modré kukuřice. V jámě uprostřed udusané hliněné podlahy hořel oheň. Na jedné straně ohniště stál tradiční velký kámen blokující přívod vzduchu z větrací šachty, naproti němu zel v podlaze otvor sipapu, symbolický portál, kterým na povrch planety vystoupili z podsvětí První lidé.

Starší kmene seděli beze slova několik minut. Joe netrpělivě očekával začátek diskuse. Poté náčelník puebla rozbalil modrobílý balíček a vyndal něco, co vypadalo jako troubel dýmky. Ten předmět byl dlouhý asi půl metru. Na jednom konci byl ozdoben péry a šňůrami neopracovaných tyrkysů, druhý byl obalený kůží. Joe takový předmět nikdy v životě na vlastní oči neviděl, věděl však, že se jedná o kmenovou „mluvicí hůlku“, užívanou pouze při významných poradních shromážděních. Náčelník držel hůlku chvíli jemně v prstech a pak vyprávěl příběh o tom, jak se Jelen naučil běhat jako suchý chomáč laskavce, unášený suchým pouštním větrem krajinou. Joe si mlhavě vzpomněl, že v dětství tento příběh v pueblu slyšel.

Jakmile náčelník skončil, předal mluvicí hůlku starci po levici, jenž vyprávěl příběh o předcích, kteří postavili pueblo. Joe to vyprávění neznal. A tak to pokračovalo dál. Každý z vážených stařešinů odříkal před poradním kruhem další příběh, jako kdyby přidával do obřadního ohně vzácné poleno. Joe se částečně vrátil do dětství. Okouzlily jej příběhy, které jeho kmen formovaly a udržovaly při životě. Jiná část jeho bytosti ale byla čím dál zmatenější a neklidnější. Kdy začnou diskutovat o tom vládním návrhu, ptala se v duchu tahle část. Přestože příběhy oslovovaly něco hlubokého v jeho nitru, čtyři hodiny uběhly jako voda a nikdo se o návrhu ani jednou nezmínil.

Když se mluvicí hůlka vrátila k náčelníkovi, Joe narovnal páteř a posadil se úplně vzpřímeně, aby mu neuniklo ani slovo z diskuse, která by podle něj teď měla začít. Náčelník ale hůlku pomalu položil na modrobílou látku a zavřel oči. Ostatní udělali to samé. Bylo slyšet jen jemné praskání ohně.

V tichu, do něhož se kiva ponořila, se Joe rozpomněl na zvuk bubnování a zpěvu ze svého dětství – pořád ale dumal, kdy začne debata o vládním návrhu. Po velmi dlouhé půlhodině se všichni starší kmene najednou pohnuli, jako kdyby se nějak beze slov dorozuměli, a hleděli si navzájem dlouze a upřeně do očí. Nepadlo ani slovo. Neproběhla žádná debata. Poté si muži k Joeově nezměrnému údivu protáhli končetiny po čtyřhodinovém sezení bez jediného pohnutí, vstali a bez jediného slova opustili kivu. Joe počkal, až všichni odejdou, a pak vyrazil, aby co nejdříve dohonil dědečka.

„Co to mělo znamenat?“ vyhrkl a snažil se popadnout dech. Starý muž potlačil úsměv a kráčel dál. „Myslel jsem, že rada bude projednávat ten vládní návrh,“ pokračoval Joe zmateně.

„To jsme také udělali,“ řekl dědeček tiše.

„Ale já jsem neslyšel žádnou debatu – a rozhodně jsem nezachytil žádné rozhodnutí,“ namítl stále ještě zmatený Joe.

„Tak jsi neposlouchal dobře,“ zněla odpověď starého muže, který se už široce usmíval. „V poradním kruhu člověk naslouchá tichu mezi slovy s ušima napnutýma jako králík.“

„Chceš říct, že rada ve skutečnosti zvážila návrh a přijala rozhodnutí?“

„Ano.“

„Potichu?“

„A pomocí příběhů,“ dodal smějící se dědeček.

V tom Joeovi došlo, co se vlastně stalo. V jediném okamžiku pochopil magii poradního kruhu a pocítil spojení s tím, co se v kivě odehrálo. Způsob, kterým muži naslouchali a hovořili, to, jak každý přispěl svým dílem k pravdě celého kruhu, to vše mu připadalo jako skutečný zázrak.

Připadá vám tento příběh nereálný? Je pro vás těžké uvěřit, že skupina lidí může takto hluboce a efektivně komunikovat o komplexní, závažné záležitosti, aniž by o ní jedinkrát promluvili přímo? Přesně taková byla moje reakce, když jsem tento příběh poprvé slyšel před více jak pětačtyřiceti lety. Vyprávěl mi jej Joeův přítel, jenž ho v pueblu navštěvoval v průběhu mnoha let. (Pokud vás to zajímá, rada starších vládní návrh odmítla.)

  I když znám tohle vyprávění zprostředkovaně, mnoho let později nastal okamžik, kdy tento příběh vyplul na povrch a změnil směr toho, čím a jak se v životě zabývám. Taková už je síla příběhů. Rada starších mě inspirovala k tomu, abych začal dětem i dospělým nabízet možnost, jak využít starodávnou moudrost poradního kruhu k vypořádání se se zásadními výzvami současného života.

  V průběhu let začal být poradní kruh čím dál intenzivnější součástí mého života. Jeho schopnost podporovat intenzivní rozvoj lidské bytosti, rodiny, vztahů a komunity, se zvyšovala a začínala být čím dál viditelnější. My, kteří jsme se scházeli, abychom mohli tento proces společně zkoumat, jsme pořád více a více toužili dozvědět co možná nejvíc o jeho kořenech.

  Tradice poradního kruhu je starodávná. Na americkém kontinentu ji lze vystopovat až k Irokézské lize (která významně ovlivnila podobu vládnutí ve Spojených státech) a ke kmenům obývajícím Velké pláně a puebla na Jihozápadě. Tradiční praxe poradního kruhu se také ve své současné podobě projevuje v Církvi původních Američanů. Ve staré havajské kultuře má poradní kruh podobu praxe ho’o pono pono, která se v současné době na ostrovech obnovuje. Odkazy na poradní kruh lze však nalézt i v klasické řecké literatuře, například v tak významném a slavném díle, jako je Homérova Ilias.2 Duch poradního kruhu je silně přítomen i v islámském světě. V den věnovaný modlitbám je vybrán člověk, který drží hůl a představuje toho, kdo mluví ke shromáždění, tak jako Mohamed při kázání na hoře Arafat.

  Náš výzkum kořenů poradního kruhu byl tradicemi původních Američanů tradicemi původních Američanů inspirován hen částečně. K dalším vlivům patří moudrost kvakerského shromáždění, příbuzenská setkání širší rodiny i mnoho současných technik skupinové dynamiky. Nadace Ojai a další organizace, které se snaží překonávat kulturní rozdíly a vzdát čest posvátnu ve všech duchovních tradicích, ztělesňují esenci poradního kruhu a podporují jeho praktikování. Jednoduchá nauka, která se zrodila ze života v těsném kontaktu se zemí v místech plných síly a krásy, jako je třeba sídlo právě jmenované nadace, představuje asi ten nejsilnější zdroj inspirace vůbec.

  Při aplikování poradního kruhu v současných podmínkách jsme měli na paměti obavy mnoha národů, původních Američanů a dalších, z nejistých následků přivlastňování posvátných ceremoniálů jednoho národa nějakým jiným. Naším cílem vždy bylo praktikovat formu poradního kruhu, která respektuje ducha starobylých ceremoniálů, aniž se tváří, že je tradiční. Věříme, že početné formy poradního kruhu patří všem lidem, kteří se v poradním kruhu scházejí, aby přijali výzvu naslouchat a mluvit ze srdce.

  Jedním z důvodů, proč o poradním kruhu píšeme, je poskytnout praktický návod, jak tuto praxi realizovat v nejrůznějších prostředích a situacích. Poradní kruh ale není jen technika, kterou by bylo možné se prostě naučit, a proto jsme do knihy začlenili i spoustu příběhů a osobních zkušeností v naději, že se nám podaří zachytit také ducha celého jeho vývoje. Samozřejmě že mnoho z nás, kdo zasedáme v poradním kruhu pravidelně, začalo tuto praxi vnímat jako duchovní disciplínu, ať už se jedná o kruh početný, řešící zájmy komunity, nebo jen o dva lidi zkoumající tajemná zákoutí intimního vztahu. Ačkoli používáme termín duchovní, nesnažíme se vám podsouvat souvislost s žádnou konkrétní tradicí nebo liturgií. Jako duchovní praxi vnímáme jakoukoli aktivitu, která probouzí lidskou touhu po rozšíření vědomí Já, Jiného a Velkého tajemství a jež poskytuje prostředky k jejich rozšiřování.

  Klíčem k Tajemství je v poradním kruhu naslouchání. V kruhu posloucháme víc než jen srdcem. Posloucháme se stejnou pozorností, jako horal naslouchá větru v korunách stromů nebo jako matka, která sleduje, jak se její dítě učí prvním slovům. Při praktikování poradního kruhu čím dál míň vnitřně reagujeme, když nasloucháme ostatním, čím dál míň se necháváme ovlivňovat obvyklými myšlenkami a asociacemi – jako pětileté dítě naslouchá své oblíbené pohádce na dobrou noc. Pokud takto nasloucháme a mluvčí je ve svém projevu autentický, můžeme nejen slyšet, ale doslova vidět, jak se jeho příběh před námi odvíjí.

  Zapojení do poradního kruhu nás učí vzdát se svých osobních očekávání a být plně vnímaví vůči ostatním. Tato praxe pomáhá rozvíjet soucitnou odpověď a je trvalým zdrojem moudrosti. Soucítění vzniká přirozeně, když nasloucháte s respektem a vyjadřujete se upřímně a s otevřeným srdcem, ať už je to slovy, písní, pohybem nebo tichem. Moudrost vyplývá z celosti kruhu a projevuje se jako „pravda poradního kruhu“. Vyjádření této pravdy může přijít od kteréhokoli účastníka kruhu i prostřednictvím ticha. Naslouchání hlasu kruhu nás učí, že moudrost poradního kruhu je větší než součet individuálního vědění všech jeho členů.

  V tomto stavu kolektivního vědomí pak rozdílnost a protichůdnost názorů nevedou bezprostředně k polarizaci a nesouhlasu. To, že se lidé naučí poslouchat hlas kruhu, jim pomáhá překonávat i ty nejhlouběji zakořeněné kulturní, rasové a osobní rozdílnosti. Pocit, že jsou součástí celistvosti poradního kruhu, zmenšuje jejich strach a sklíčenost z osamocení, což umožňuje to, že se nesouhlas stává mostem k většímu vzájemnému porozumění. Zachycení pravdy kruhu, jak vyvstává z kakofonie rozdílných názorů, může být úžasnou zkušeností. Někteří lidé jej popisují jako vnímání neviditelných hlasů podporujících skupinu přísedících – duchovní kruh, který splývá se svým pozemským protějškem a vede jej k většímu vzájemnému porozumění a správnému výsledku.

  Tento pocit ruší iluzi, že jsme oddělení jedinci žijící v hranicích své kůže. Pocit celosti v průběhu zasedání poradního kruhu může být ohromující pravděpodobně proto, že většina z nás jen zřídka dokáže pocítit vzájemnou propojenost takto hmatatelně. Většina náboženství učí, že člověk by se měl chovat k ostatním tak, jak by chtěl, aby se oni chovali k němu. V posledních letech se vědomí vzájemné propojenosti všech živých forem s planetou šíří s narůstající naléhavostí. Pojem vzájemná propojenost se stal součástí běžného života nás všech. Projevuje se v široké škále aktivit, od stoupajícího zájmu veřejnosti o globální oteplování po aktuální zkoumání teorií samoorganizace systémů a závislého vznikání jak vědci, tak duchovními učiteli. O to přesně jde v poradním kruhu – a teď je celý proces pojmenováván a popisován s pronikavým vhledem a moderní terminologií. Možnost pocítit v poradním kruhu vzájemnou propojenost ukotvuje toto prastaré vědění v hájemství přímé osobní zkušenosti.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit