A+ A A-

Vysoké okno a detektivky Chandlera, jedinečné bonmoty a napínavé čtení

vysoke okno chandlerDetektivky moc nečtu, ale Chandlera kdykoliv. Proč? Pro jeho neopakovatelný humor a jedinečné slovní hříčky, které někdo srovnal se satiristickými šlehy Shakespearovými nebo Wilda. Jednou větou složenou z nečekených slov vám vysvětlí vše podstatné a navíc vás dokáže rozchechtat tak, že příště půjdete po jeho knížkách, jak pes po uzeném.

Jeho nejznámější hrdina a kdoví, možná jeho podvědomé druhé já, je Philip Marlowe,

detektiv, který se narodil v roce 1939 v románu Hluboký spánek. Marlow je klasický detektiv, vlk samotář v ušmudlaném baloňáku a plstěném klobouku, toulající se zkaženým a ponurým světem, aby nacházel pravdu mezi lidmi, pro které morálka je jen cizí slovo, nemající význam.

Marlowova taxa je ubožácká. Bere 25 dolarů za den, a za den, a když se zákazník zdráhá, je ochoten jít až na dvacet, včetně výloh a diet. Často si proto postěžuje. Marlowe umí všechno, jenom nese slušně uživit. Nevychází mu to ani na hrachovou kaši...
Vysoké okno

Dvakrát jsem si s ní vyšel do společnosti a dvakrát jsem seděl u ní doma a popíjel whisky. Bylo to hezké, ale já neměl peníze, ani šaty, ani čas, ani vybrané způsoby. Potom přestala chodit do baru El Milano a já se doslechl, že odjela do New Yorku.
Obchoduji s maléry

Svého nejslavnějšího detektiva Marlowa charakterizuje Chandler ve své eseji takto:

Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.
Esej Prosté umění vraždy, 1935

Přesto, že Chandler původně psal rodokapsy, s Marlowem se vypracoval na jednoho z nejskvělejších spisovatelů Ameriky.
A to nejen svou čtenářskou oblíbeností. Přestává být totiž jen spisovatelem popisným, ale nenápadně podsouvá čtenářům mravni kodex, samozřejmě v přijatelném množství bílých tabletek.
Například tady:

"On na něm teď vydělá milión ročně čistě jen z toho, že ho rozparceluje na vilovou čtvrť. To je ten rozdíl mezi zločinem a obchodem. K obchodu musí mít člověk kapitál. Někdy si myslím, že to je jediný rozdíl."
nebo
Neexistuje vydělat poctivě milión. Člověk, který je nahoře, si možná myslí, že má čisté ruce, ale někde v té velké pyramidě přimáčkli nějakého chlápka ke zdi, jeho malému hezkému obchůdku vzali půdu pod nohama a musel ho prodat za pár šestáků, slušní lidé přišli o místa, akcie na burze se podvodně vyhnaly nahoru, zástupce akcionářů někdo podplatil a pětiprocentní střihači kupónů a velké právnické firmy dostali sto tisíc palmáre za to, že porazili nějaký návrh zákona, který vyžadoval lid, ale který se nehodil pracháčům, protože by jim zmenšoval zisky. Velké peníze znamenají velkou moc, a velká moc vede vždycky k zneužívání. Takový už je náš systém. Možná nejlepší, jaký je k mání, ale mně z něho přesto není do smíchu."
policista Ohls v detektivce Loučení s Lennoxem
nebo
Žijeme v systému, kterému se říká demokracie, vláda lidu prostřednictvím většiny. Ušlechtilá myšlenka, kdyby byla proveditelná. Lid volí, ale partajní mašinérie nominuje, a aby byla partajní mašinérie výkonná, potřebuje hromadu peněz. Někdo jim je musí dát, a ten někdo, ať už je to jednotlivec, finanční skupina, odborová organizace nebo co jiného, očekává, že za to na revanš něco dostane. Já, a lidé jako já, očekáváme, že nám bude umožněno žít v slušném soukromí. Já vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který máme. To, jak neustále štěkají o svobodě tisku, neznamená nic jiného - až na několik čestných výjimek - než svobodu roztrubovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin.
Milionář Potter definuje americkou demokracii v detektivce Loučení s Lennoxem

Navíc jasně odlišuje mezi slušnými hochy a padouchy (ženy nevýjimaje), ostře filtruje v městských ulicích, barech a domech zlo, které je přítomno v těch nejpodivnějších formách.

"Vy myslíte, že se mu něco stalo?" zadusila hlas do truchlivého šepotu, asi jako funebrák, když si říká o zálohu." (Sestřička)

Nejvíc si však Chandlera zapamatujete jako výtečného žongléra se slovy.
Jeho narážky, poznámky, slovní hříčky jsou dodnes pro některé situace přímo vyžadovány. Například pokud vejde muž do místnosti, kde na divanu leží nahá dívka. Pak okamžitě vzpomene svého Chandlera a řekne:

"Vážím si všeho, co mi nabízíte. Je to však mnohem víc než bych snesl."
A ženě můžete polichotit slovy: "Vaše vlasy mají nadherně temně rudý nádech a když se usmějete, tak i rolls-royce vedle vás vypadá jako obyčejný automobil."
Ale i ženy si najdou své: "Vypadal jako polda, co si každý den místo večerní motlitby plivne na pendrek."

Chandler psal jenom detektivky, ale sám si mnoho nevěřil. A Škvorecký ve své báječné knize Nápady čtenáře detektivek píše:

Myslím, že se podceňoval neprávem. Daly by se citovat desítky a desítky stránek, které svědčí o neobyčejně barvitém vidění tohoto chmurného autora, desítky pasáží, v nichž jsou jakoby světlem reflektoru ozářena zákoutí kalifornských měst, z nichž dýchá atmosféra letních večerů nad dalekými autostrádami, desítky scén neobyčejného psychologického napětí a jemné a výrazné kresby postav.

Své spisovatelské povolání bral ale Chandler odpovědně a úspěch, který měl u čtenářů, ho těšil. Sám píše: 

Může se člověku, jako jsem já, napsal, který není příliš nadaný, ale má porozumění, dostat většího zadostiučinění, než že vzal omšelý, laciný a úplně ztracený literární žánr a udělal z něho něco, o co se přou vzdělaní lidé?

Mezi jeho nejznámější romány patří Vysoké okno,
ve kterém soukromý detektiv Phil Marlowe řeší další zapeklitý případ. Opět v něm není nouze o bohaté slečny s pochybnou pověstí, pány nevalného charakteru, rodinná tajemství a sarkastický humor trochu protivného Marlowa. Tentokrát si jej najme bohatá pasadenská vdova Elizabeth Bright-Murdocková, aby našel vzácnou rodinnou minci a snachu s podezřelou minulostí, která zmizela a minci si odnesla s sebou. Zprvu neřešitelný případ, kde nic nesouvisí s ničím. Pak se ale Marlowe připlete k několika vraždám, objeví důkazy o únosu a znásilnění a události najednou dostávají rychlý spád.

Vysoké okno | Raymond Chandler | vydala Mladá Fronta 2011

Ukázka z knihy Vysoké okno:

Z rádia v pokoji za jejími zády se ozval srdcervoucí dialog z nějakého zamilovaného seriálu a praštil mě přes nos jako mokrý ručník.
Bystrooká žena se zeptala: "Vy jste jejich přítel?" Z jejího hlasu vyhřezlo podezření tak mocně jako ten doják z rádia.
"Na tom nesejde," řekl jsem co možná neurvale. "Nechcem nic než svý peníze. Zjistit si, jaký máj auto, je úplná hračka."
Žena naklonila hlavu na stranu a zaposlouchala se: "To je Beula May," vysvětlila mi s teskným úsměvem "Slyšíte,
vona že ne a nepude s doktorem Myersem na bál. A já to tušila!"
"Umučená hodino!" řekl jsem, odklusal ke svému vozu a rozjel se domů do Hollywoodu.
Čekárna byla prázdná. Odemkl jsem dveře do kanceláře, otevřel okna a posadil se.
Zas jeden den se ke konci chýlí, vzduch je těžký a vyčerpaný, vozy na bulváru s rachotem uhánějí k domovům a Marlowe sedí v kanceláři, usrkuje ze sklenice a nimrá se v denní poště. Čtyři reklamy, dva účty, hezká barevná pohlednice z hotelu v Santa Rose, kde jsem loni strávil čtyři dny řešením jednoho případu; dlouhý, chatrně naklepaný dopis ze Sausalita od chlápka jménem Peabody, který mě poněkud mlhavými výrazy přesvědčoval zhruba o tom, že rozbor rukopisu podezřelé oso-by provedený Peabodyho vynikající metodou, odhalí vnitřní emocionální vlastnosti dotyčného jedince, klasifikované podle Freudova i Jungova systému.
Uvnitř byla frankovaná obálka se zpáteční adresou. Když jsem známku strhával a odhazoval dopis i obálku do koše, vytanul mi před očima dojemný obrázek starého děduly v černém plstěném klobouku na dlouhých vlasech a s černým motýlkem pod bradou, jak sedí v houpací židli na vetché verandě pod oknem pomalovaným reklamními hesly a ze dveří po jeho boku se line pach uzených kolínek a zelí.
Vzdychl jsem si, vyštrachal zase tu obálku z koše, opsal jméno a adresu na novou, složil dolarovou bankovku do kousku papíru a napsal na něj: "Toto je neodvolatelně můj poslední příspěvek." Podepsal jsem se, zalepil obálku, nalepil na ni známku a nalil si dalšího panáka.
Nacpal jsem si lulku a seděl a pokuřoval. Nikdo nepřicházel, nikdo mě nevolal, nic se nedělo, nikoho nezajímalo, jestli jsem náhodou neumřel nebo neodjel do El Pasa.

Další romány:

Hluboký spánek | Raymond Chandler
Mladá fronta připravila nové vydání klasických detektivních příběhů amerického spisovatele Raymonda Chandlera. Jako první vychází titul Hluboký spánek, v němž se poprvé objevila postava Phillipa Marlowa. Phil Marlowe je sarkastický soukromý detektiv se slabostí pro whiskey, cigarety a krásné ženy. Milionář General Sternwood jej pověří, aby se vypořádal s vyděrači v záležitosti, do které se zapletla jedna z jeho mladých, hezkých a neukázněných dcer. Vyšetřování zavede Marlowa do nočního podsvětí mezi vrahy, zkažené zbohatlíky a jiné pochybné existence. Několikrát se zmýlí, pak ale vše vyřeší… Podle románu byl v roce 1946 natočen stejnojmenný film s Humphrey Bogartem v hlavní roli.

Sbohem buď lásko má | Raymond Chandler
Jednoho dne se Phil Marlowe potká se Zubrem Malloyem. Toho právě pustili z vězení a on se teď snaží najít svou dávnou lásku Velmu. Marlowe se případu ujme, ale zdá se mu natolik složitý, že už se smiřuje s tím, že jej nedořeší. Ale pak se ocitne ve správnou dobu na špatném místě… Co zpočátku vypadalo jako rutinní a nezajímavý případ se během jedné noci změní v případ, v němž se objeví několik mrtvol, korupce, jeden povedený věštec a jedná krásná dáma.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... detektivky a krimi Chandler Raymond

Komentáře  

# Lukáš 2016-12-26
Všechny jeho knihy jsou vynikající. Ta perfektní atmosféra a hlavně ten zvláštní suchý humor. Opravdu nejlepší detktivky , co jsem četl.
Citovat
# John 2016-08-25
Chandler psal jenom detektivky. Své spisovatelské povolání bral však vážně a odpovědně, a úspěch, který měl u čtenářů, ho těšil jak píše Škvorecký ve své báječné knize Nápady čtenáře detektivek. A Chandler o sobě píše: Může se člověku, jako jsem já, napsal, který není příliš nadaný, ale má porozumění, dostat většího zadostiučinění, než že vzal omšelý, laciný a úplně ztracený literární žánr a udělal z něho něco, o co se přou vzdělaní lidé?
Citovat
# Lenka 2015-08-10
Jaký je Phil Marlowe dodnes ale nevím. To je na jeho detektivkách kouzelné. O podobě Phila Marlowa se Chandler nezmiňuje, resp, se o ní nezmiňuje Phil Marlowe sám, protože příběh je vyprávěn v první osobě. Chandler je prostě geniální Chandler.
Citovat
# Pavla 2012-03-14
Přesně tak, ty knihy mají plno skvělých narážek. "Manželství? Pro dva lidi ze sta je to ohromné." nebo "Poldové jsou také jenom lidi. Teda slyšel jsem, že na počátku určitě byli.!
Citovat