Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Úzké stříbrné linky aneb povídání o jindřichohradeckých úzkokolejkách

uzke stribrne linkyO historii, o jednotlivých zastávkách a také o technickém vybavení s láskou vypráví nadějný mladý literát a zároveň začínající muzejník Jan Oliva.

motto:
„Až jednou budu muset umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Není to vlak, spíše vláček, nejrozkošnější, jaký zbyl… Trať vede krajinou mezi rybníky s rákosem ostrým jako touha, okolo vesnic s chalupami zazděnými do sebe a s takovými stodolami, že by se do nich vešlo na sta vašich bohatých životů. Ticho je tam sladké a husté… Vlak nespěchá, a to mi bude vyhovovat…“
Jan Skácel

Úzké stříbrné linky aneb povídání o jindřichohradeckých úzkokolejkách / Jan Oliva, vyd. Epika, 2014
 viz. http://www.muzeum-zel.hu.cz/index.php

Ukázka textu: Nová Bystřice

Dnešní konečnou a tudíž poslední stanicí novobystřické lokálky je sama Nová Bystřice (německy Neubistritz) v km 32,87. Zde kromě zděné výpravní budovy s verandou můžeme nalézt pozoruhodnou hrázděnou výtopnu pro 3 stroje s dílnou a kompletním zařízením pro zbrojení parních lokomotiv vodou, které slouží k doplnění zásob vody i dnes.

Trať končí proti paneláku v km 32,988, i když se vážně jednalo o propojení Nové Bystřice se sítí úzkorozchodných drah v Rakousku, konkrétně s městem Litschau. Patnáctého dubna roku 1901 bylo novobystřickému výboru uděleno povolení k zahájení přípravných prací ke stavbě. Rok nato byl vypracován generální projekt a ještě o rok později byl připraven rozpočet pro 13,9 kilometrů dlouhou „spojku“. Avšak právě nejasnosti ohledně financování a rentability stavby poslaly tento projekt k ledu. Ani pozdější generace neměly o propojení zájem, a tak dnes už si můžeme jen domýšlet, jaké by to bylo svézt se úzkorozchodným vláčkem z Obrataně přes Jindřichův Hradec až do rakouského Litschau, které je napojeno do další sítě úzkorozchodných drah.

První zmínky o Nové Bystřici pochází z roku 1175. O městu můžeme hovořit od r. 1341, kdy došlo k povýšení Janem Lucemburským. Stejně jako Hůrky, dostal Adam Pavel Slavata i Novou Bystřici darem od své matky. Měl pro město takovou slabost, že nechal své srdce po smrti zazdít ve zdejším kostele.

Příhraniční město se 3 243 obyvateli včetně městských částí zažilo hned několikrát úbytek obyvatelstva. První vlna přišla na konci 19. století, kdy 1/3 lidí odešla do Ameriky. Druhý úbytek nastal s odsunem Němců. Lidem zde žijícím nepomohlo ani těsné sousedství hranic s Rakouskem za vlády komunistické strany. To vše se změnilo po roce 1989, kdy se Nová Bystřice postupně stala turistickým městem. Dnes zde můžeme v městské památkové zóně nalézt kostel sv. Petra a Pavla ze 14. století, kašnu se sochou sv. Lukáše, sloup se sousoším Nejsvětější trojice či renesanční zámek, který dnes patří soukromému majiteli. Za zmínku také stojí několik měšťanských domů na náměstí Míru, zbytky městského opevnění a židovský hřbitov.

Výhodnou polohu města je možné využít jak pro pěší toulání, tak i pro cykloturistiku. Na českém území lze vyrazit ke kameni republiky u Lesního hotelu Peršlák. Fanoušci vojenství si zajisté přijdou na své v nedalekém muzeu čs. opevnění. Náročnější jistě využijí možnost přeshraničního výletu do sousedního Rakouska. Milovníci zimních sportů si také mohou užít svých radovánek. K dispozici jim jsou kilometry upravených tras pro běžecké lyžování či nedaleká sjezdovka.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit