A+ A A-

Gloria i gaudium – Česká písnička mezi kostelem a hospodou

gloria gaudiumPro tu hrstku ne-latiníků mezi námi udávám, co si pamatuji ze své latiny středoškolské - gloria znamená sláva (gloria in excelsis…sláva na výsostech ( Bohu) a gaudium veselí.
Jak praví podtitul,  v knize se jedná o výběr- soubor písní- mezi kostelem a hospodou.

Kdybychom vzali podtitul doslova, čekali bychom písně jaké? Nekostelní a nehospodské?
 Jenže kniha připomíná i písně tak staré (ještě z prvního tisíciletí), že to vlastně nejde nějak přesně odlišovat. A kostelní písně se zpívaly (a zpívají i dnes) i mimo zdi kostelů a písně jarmareční pod střechami hospod. Let it be.

A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem…kdysi zpíval Hutka a já ho tu nezmiňuju naplano. Protože- zažili jste někdy společné zpívání?  Kdo nečundroval, na vodu nejezdil, do kostela nechodil- zažil třeba Hutkův koncert, kde publikum zpívalo refrén- jak jsem zjistil, pro někoho to bylo vůbec poprvé!
 A nota bene dneska!
Obávám se, že s úpadkem hudebního vzdělání vůbec, jde ruku v ruce i nezkušenost zpěvu.
A já se nad tím souborem písní ptám- jak se to asi zpívalo?
Jako Dvořákova  Serenáda z Jakobína?- Jen dítky pozor dejte…
A ptám se zároveň- může si někdo – bez zážitku společného zpěvu třeba někde u ohně- alespoň trochu představit co to bylo za písničku? Jaký z ní byl pocit? Nálada?

Když píšu o knize, měl bych být schopen obsáhnout její obsah- a já jsem zatím jen okouzlený listovatel jejími stránkami.
 Nezakrývám, že kramářské písně brusičů či nožířů apod. mě zajímají víc než adorace jediného pána nebes a při tom listování mi vstupuje do hlavy tolik otázek- odpovědí jen méně, málo….
 Hádka mezi duší a tělem, třeba v moravských písničkách zřejmě je a bude věčná.

Dál se ptám- kdo je milejší Bohu je zřejmé.  Kdo je milejší církvím? Chtějí její zástupci tady na zemi, aby lidi se snažili být dobří, nebo chtějí, aby byli dobří podle nich?
Byli mezi nimi moudří, pokorní otcové a klášterní bratři i nekonečně obětavé sestry, které se i za totality staraly o mentálně a tělesně postižené…
A naopak- kolik života lidem v průběhu let otravovali „flanďáci“, soudili, i když Bůh řekl, nesuďte! -to pámbíčkaření proti přírodě a za každou cenu, zrůdnosti vedoucí od lidského (ne Božího!) zatracování „samoživitelek“až k inkvizici…už mlčím.
V čem katolíci zazářili- z dnešních marketingových a píár hledisek se jim povedl kult Marie panny- ano, bez Marie by být nemohli…
Mnozí myslí, že otázku víry a církve a vůbec duchovních obzorů mají vyřešenou. No…
I po těchto stopách můžete jít tou písničkovou knihou.

Taky motivy kdysi dávno zaslechnuté se mi  vracejí-
-detaily- klepání milence na okénko milé- ta mu nemůže otevřít, protože vrzání (už dveří) by probudilo matku či otce….v knize na str.186.
Milý radí panty zalít vodou…jinde se použilo sádlo…
V jiné písni, odjinud, možná taky jarmareční se zpívá-
panny se sbíhaly, volej kupovaly,
Aby namazaly panty u komory, aby nevrzaly

Během těch prvních reminiscencí mi došlo, jak málo vím o tom, jak se žilo na venkově třeba před dvěma stovkami let… kde dneska hledat nějaké směrodatné reálie? A to se jistě hodně lišil život většího statkáře od života služebné či podomka.

Z knihy J.Fowlese, Francouzova milenka-

Zde citujeme, co o tom napsal reverend James Fraser právě v onom roce 1867;
„Cudnost musí být neznámou ctností, stud nepředstavitelnou věcí tam, kde v malé komůrce s lůžky natěsněnými co nejvíc k sobě přebývá otec, matka, mladíci, chlapci, dospělá i dospívající děvčata – dvě, často i tři generace v naprosté promiskuitě; kde každý toaletní úkon, každý krok přírody, oblékání, svlékání, porody, úmrtí – se odbývá viditelně a slyšitelně pro všechny – kde celé ovzduší je smyslné a lidská přirozenost je ponížena pod úroveň vepřů… Případy incestu nejsou nijak neobvyklé. Stěžujeme-li si na předmanželské přestupky našich žen, na necudné řeči a chování děvčat pracujících na polích, na lehkomyslnost, s jakou se panny vzdávají své cti, na to, jak zřídka otcovská či bratrská krev překypí nad tím studem – zde, v těch přecpaných chalupách najdeme důvod i vysvětlení…

Bylo u nás líp?
Co třeba z našeho dnešního světa nebylo? Od auta po žárovky…a co to pro život znamenalo?

Listuju v Rutově knize dál- noty číst skoro neumím, takže jen texty- a- jak se říká- dokumenty doby, Přemysl Rut nejen dokáže písničku cítit (a zahrát, samozřejmě) on má i načteno- jak jinak by dal dohromady ten „doprovodný program“? Vítám zejména objevení pana prof. Václava Černého…na toho bychom zapomínat neměli, byť jen pro Paměti!

A představa ještě jiná-
 -možná cesta dnešní podvečerní, večerní Prahou…Ve vinárně U N…hraje malá dechovka s basou a klavírem, pro německé turisty asi, písničky ze Šumavy. Na Národní uličce hraje slepý harmonikář o hraběti Fridolínovi, v Rudolfinu je plakát na Dvořákovy Písně milostné,v Redutě hrají barokní skladby na repliky dobových nástrojů, z kostela v Jindřišské ulici je slyšet zpěv, končí mše v šest večer-v Městské knihovně slyším z malého sálu hrát housle Smetanovo Z domoviny a hraje to mladá žena z Japonska? Číny?
V Národním dávají Lišku Bystroušku…

A tak my dnes máme tu jedinečnou možnost zažít jakési stručné dějiny hudby- naživo. Kolik jen žánrů a z jakých období!
Z hlediska hudby jsme vlastně vyvolení.
Dokážeme cestovat časem- létající koberec mě nezavede sto let zpět, abych viděl, jak u nás na statku vypadal den při senoseči, ale- co si tenkrát lidi zpívali při práci, u muziky a v kostele zažít můžu- a s písničkou je to jako s tou trávou, když uschne…
Teď by se mi hodila nějaké bouřlivá moralita typu- ale když tohle privilegium máme, tak si toho nikdo neváží apod. Jenže morality nic neplatí.. Když se vracet- pak musí být proč- a já říkám- proto:
Technologie- gramofon, magič, CD přehrávač, nástroje elektrické- to je jen prostředek!
Vybízím k návratu ke zpěvu, i ke společnému zpěvu, který neškodí, neobtěžuje a je léčivý!

Nedostatky- drobné,  jsou pochopitelné a dokonalý není nikdo- osobně bych uvítal podrobnější popisky u doprovodných výtvarných prací- hned např. str.8, 41 či 223.
Citace z pramenů by bylo možná dobré číst i očima mladých, nadšených muzikologů budoucích, nevím např. jestli v Ulyxovi odhalí Odyssea(str.39).
Malý výkladový slovníček by se možná rovněž hodil- to už souvisí s otázkou, komu je kniha určena.

Několik stovek let od středověku k obrození máme zaznamenáno od Přemysla(Ruta), mezi kostelem a hospodou- těch starých hospod je pomálu…jak jinak.
Plní vůbec dnes ještě ten jejich původní účel?
Z hlediska planetárního- sto let- pár vteřin. Jenže z hlediska nosičů, nositelů těch písní -celý život- vždyť je to opravdu jen krátká chvíle, co máme hudbu na knoflík a  kdykoliv!
Jenže tu živou, tu živou, ne!

Gloria i gaudium / Přemysl Rut / vydal Vyšehrad, 2014

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Rut Přemysl, písničky,

Komentáře  

# Jitka Suchá 2014-10-20
Je to již jeho sedmnáctá kniha a opět výborná.
Citovat