A+ A A-

Rennjo, starý japonský příběh o chlapci Hoteimaruovi

renjoStarý japonský příběh o chlapci Hoteimaruovi, z něhož se stane mladý mnich Hotei a později věhlasný kazatel Rennjo, pojednává o ledasčem vážném: o víře a věrnosti, o statečnosti a vytrvalosti, o pokoře a starostlivosti. A také třeba o malířském a básnickém umění, o životě v klášteře a dětském přátelství. Knížka je prvním českým překladem z rozsáhlé produkce jednoho z nejpopulárnějších současných japonských spisovatelů Hirojukiho Icukiho (1932), vyšla v nakladatelství Baobab a je určená starším dětem.

Autor napůl smyšlené vyprávění zasadil do Japonska 15. století do období naplněném domácími nepokoji a válkami, kdy ale zároveň víra v buddhu začínala pronikat i k obyčejnému lidu. Autor přibližuje životní osudy mnicha Rennjoa od jeho dětství až po odchod z tohoto světa.

Ten vyrůstá v buddhistickém klášteře Hongandži, kde prožívá šťastné dětství s otcem a matkou, kteří ho milují. Jednoho dne však idyla končí a odehraje se něco, co určí celý pozdější Rennjův život. Protože rodina žije v nesmírné chudobě a otec má převzít správu kláštera, maminka, žena nízkého původu, jen s uzlíkem a jeho podobiznou, kterou si nechala namalovat, navždy dobrovolně odchází z kláštera i z jeho života, aby si její muž mohl vzít urozenější manželku. Na začátku Rennjova příběhu je tedy ztráta, která nikdy nemůže být nahrazena: matčina vůně, laskavost, pocit blízkosti a bezpečí. Ještě než odešla dala synovi úkol, aby pilně studoval a šířil učení mnicha Šinrana o Čisté zemi a milosrdném Buddhovi Amidovi. „Na tomto světě je tolik lidí, kteří trpí a pláčou, protože se bojí, že peklo je v životě i po smrti. Žijí ve strachu a rmoutí se. Někdo jim musí dát útěchu, přinést jim do života radost, jako jsem ji dostala já.“

Další bolest Hoteimaru zažije, když s kamarádkou Šizu najdou umírající vlaštovku, a když později Šizu, která voněla jako Hoteimaruova maminka, její otec prodá, aby za peníze bavila muže. Jindy zas v klášteře hledají útočiště rolníci - povstalci, které pronásledují samurajové. Klášter je však nepřijme a jsou povražděni. „Jaké poslání má klášter?“ přemítá Hoteimaru od onoho dne. Ocitá se v temnotě. Neví, proč ve světě, kde se dějí takové věci, má pilně studovat.

Odpověď mu přinese den, kdy putuje podél řeky. Lidé tam odložili na smrt nemocného starého muže a toulaví psi mu zaživa žerou nohu. Stařec prosí Rennja, aby ho zabil. „Ač o to byl požádán, udusit starce nemohl. Ale když nic neudělá, zdivočelí psi bezmocného muže sežerou. Nedá se nic dělat, pomyslel si Rennjo. Nedá se nic dělat než tu zůstat, odhánět psy a hlídat, dokud stařec nevydechne naposled.“ Teprve z vědomí „nedá se nic dělat“ a díky rozmluvě s mužem, který málem umřel s tím, že po pekle života jej zaslouženě čeká další peklo, Rennjo nachází pravá slova útěchy a skutečnou víru v milosrdného Buddhu Amidu. Buddha pro hříšníky.

Bolest ze ztráty je jádrem jeho osobnosti, odtud se rodí síla a moudrost, jejímž základem je soucit. Právě toto bylo i podstatou Šinranova učení, které Rennjo dvě stě let po smrti velkého zakladatele dokázal zpopularizovat a rozšířit po celém Japonsku. Když japonští buddhisté slyší jméno zakladatele Šin buddhismu Šinrana, podvědomě prý zaujmou uctivý postoj a narovnají si límec. Při zaslechnutí jména Rennjo se jim naopak uvolní tvář, jako by do ní zavál jižní vítr. I dnes mají obyčejní lidé k tomuto druhému zakladateli či obnoviteli japonského Šin buddhismu osobní vztah a uctivě jej oslovují Rennjo-san. Třebaže je slavný mnich mrtvý už více než půl tisíciletí, mají pocit, že jim stále pomáhá a je jejich přítelem.

Autor nejdéle prodlévá u Hoteiova dětství, když popisuje pro něj formující zážitky. Vedle loučení s maminkou je to první setkání s nespravedlností, peklem, strachem, umírajícím hříšníkem, se silou modlitby. Čím je Rennjo dospělejší, tím více děj podléhá zkratce, zpomalí opět až ve stáří, kdy se úspěšný a celou zemí uctívaný muž znovu stává dítětem, opuštěnějším než kdy dřív. Ve chvíli, kdy Rennjo se svojí bolestí konečně splyne, nachází mír a umírá.

Příběh o víře, přátelství, lásce a poznání existuje v umělecké literatuře v mnoha variantách. Tento je vystavěn na promyšlené práci se symboly, zároveň však zůstává dobře srozumitelný dětskému čtenáři, jemuž je určen. Výsledný dojem umocňuje i precizně odvedená redakční a grafická úprava knihy, včetně ilustrací Kateřiny Šachové. Stylem připomínají bezděčné dětské čárání několika barvami a zároveň kompozice zenových zahrad, v nichž pár kamenů a čar v písku může znázornit kontinenty v oceánu nebo vesmír. Pomocí jednoduchých tvarů, které stejně vypadají, ale přitom se proměňují, dosáhla výtvarnice jasného a srozumitelného sdělení. Dojem ohraničenosti a nesouvislosti věcí mizí, vše souvisí se vším: červené linie jsou zároveň cestou, krví, kořeny stromu i jeho korunou. Černá plocha se může stát kamenem, oblakem, jezerem i nejhlubší nocí. Díky průhlednosti různě barevných papírů se ilustrace prostupují, a tím se jemně hroutí také iluze postupného času.

Je jen otázka času, kdy se Icukiho komerčně úspěšných knih - napsal jich kolem sto padesáti a patří k nejprodávanějším autorům v Japonsku - chopí velká česká nakladatelství. Na záložkách překladů pak budeme číst výrazy jako „duchovní cesta“ v těsném sousedství s „miliony prodaných výtisků“. Nakladatelství Baobab si naštěstí tuto reklamu odpustilo a spolehlo se na jednoduchost a kvalitu Icukiho textu.

Hirojuki Icuki (1932) je v Japonsku velice úspěšným spisovatelem, napsal už 143 knih. Do zahraničí však pronikl až před několika lety s románem Tariki: přijmout zoufalství, nalézt mír. Jakousi přípravou pro toto vrcholné dílo, do kterého vložil svou celoživotní zkušenost a dvouleté studium buddhismu, pak byla jeho knížka Rennjo (1995).
Hirojuki Icuki je autor zajímavý nejen svým dílem, ale také životním příběhem. Ten byl stejně jako život jeho hrdiny hned v dětství poznamenán ztrátou a zoufalstvím. Z textu cítíme, jak je právě motiv matky pro autora osobně důležitý. Když píše o chladu, bolesti či osamělosti, píše o sobě. „Život je křáp a byli bychom blázni, kdybychom si mysleli něco jiného,“ říká v románu Tariki. Tariki znamená v Šin buddhismu „jiná síla“ a vychází z opravdového a plného přijetí reality v nás i kolem nás. Pro Icukiho, třebaže napsal tolik knih, byla cesta k tomuto přijetí vždy důležitější než samo psaní. Právě odtud asi pramení svěžest a opravdovost knihy o Rennjovi, která osloví dospívající i dospělé.

Hirojuki Icuki | RENNJO
Ilustrovala Kateřina Šachová | Přeložila Věra Dudmanová | Baobab, 2008

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Icuki Hirojuki

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit