A+ A A-

Čarodějnice na útěku. Historické fantasy o skutečné inkvizici katolické církve v Salemu

ImageKnihu pro děti Celie Reesové Čarodějnice na útěku vydalo poprvé v roce 2000 nakladatelství Bloomsbury, to samé, které vydává i díly o Harrym Potterovi. A stejně jako v Harrym Potterovi a v mnoha dalších módních a úspěšných titulech z poslední doby je i zde ústředním tématem čarodějnictví.

Nejedná se ale o skutečné fantasy, příběh Reesové je vyprávěn na historickém pozadí a navazuje na skutečnou událost - hon na čarodějnice, které s požehnáním papeže prováděla křesťanská církev v 17. století v Salemu.

Aby dala autorka svému vyprávění zdání autentičnosti, zvolila vyprávění formou deníkových záznamů, které orámovala úvodní a doslovní poznámkami od smyšlené badatelky Allison Ellmanové, která jakoby „objevila“ a zpracovala původní zápisky dívky ze 17. století, obviněné z čarodějnictví.

Román Reesové ale nelze nazvat ani historickým, objevují se v něm prvky jak fantasy, tak i romantického a dobrodružného čtení. Stejně jako ty čarodějnice, které si zvolila za téma, autorka zamíchala ve svém kotlíku nejrůznější ingredience pro posílení přitažlivosti – ohrožení života a záchrana v poslední chvíli jen o vlásek, nebezpečná a obtížná cesta po moři, Nový svět a Indiáni, kouzla, lektvary a věštecké vize, romantická láska, ba dokonce i totemová zvířata pobíhají na stránkách jejího vyprávění.

O čem je příběh
Hlavní postava příběhu Marie vyrůstá v malé vesničce v Anglii jenom s babičkou a nezná otce ani matku. Vyprávění začíná dnem popravy její babičky, která byla obviněna z čarodějnictví a shledána vinnou. Marie, nad níž se taky stahují mraky podezření, je na poslední chvíli zázračně zachráněna tajemnou dobrodinkou. Marie dostává novou totožnost a, vybavena jen tím nejnutnějším, se na základě doporučujícího dopisu od své zachránkyně připojuje v Plymouthu ke skupině puritánů, kteří odplouvají do Nového světa.

Po dlouhé a obtížné plavbě se spolu s ostatními vyloďuje v Salemu a pokračuje dál do vnitrozemí k osadě jménem Beulah. Co se děje dál je předvídatelné. Marie je i ve svém novém domově nakonec obviněna z čarodějnictví a musí uprchnout z osady do lesa, aby zachránila holý život. Poslední věta z jejího deníku je přetržená v půli a nedokončená a následuje ji poznámka od Alison Ellmanové „Tady Mariin deník končí.“ (Pokud vás zajímá jak se osudy Marie vyvíjely dál, si můžete přečíst pokračování příběhu z roku 2002 s názvem Čarodějnice se vrací.)

carodejnice400.jpg

Zkušenou ruku pro míchání ingrediencí přitažlivosti Reesova  předvádí nejen na skladbě samotného příběhu, ale i na rysech hlavní postavy.
Marie je výjimečná a romanticky svou výjimečností trpí. O svém věšteckém daru například říká „Dar vidění je prokletí, ne požehnání. Chtěla bych, abych nikdy nic neviděla.“
Smýšlí jinak než ostatní a kvůli tomu je odsouzena do role outsidera. Přičemž je její odlišné smyšlení oproti „zpátečnickým“ názorům puritánů pokrokové a osvícené. Marie je například jediná ze všech osadníků, která nepohrdá domorodými Indiány a váží si jejich kultury.
A sbírku „divů, božích zázraků a mnoha pozoruhodných věcí“, které si reverend Cornwell zaznamenává, Marie komentuje takto: „nesourodá sbírka různých znamení, divů a zázraků, posbíraných bůhsámví kde.
(…) Nevím, kdo ho těmito nesmysly zásobuje, ale má tady více povídaček, než kterákoliv venkovská bába nosí ve své palici.
(…) Považuji ho za více než jen trochu bláznivého.“  Že by středověké venkovské děvče bylo schopné tak břitké ironie, racionálního uvažování a nadhledu?

A to ještě není všechno. Nejenom že je středověká Marie osvícená, ona je i emancipovaná. Během kázání v modlitebně na větu reverenda „My všichni jsme jako ty ovce zbloudili…“ Marie v duchu reptá „Ze všech božích tvorů nejmíň toužím být přirovnávána k ovci.“ O manželce reverenda, která vede zbožný život a rodí svému muži jedno dítě za druhým, soudí: „kdybych si měla zvolit mezi životem, jaký vedla, a utonutím, zvolila bych to druhé.“

Stejně jako se Harry Potter ukáže být vyvoleným dítětem, které je všude očekáváno a poznáváno, ukáže se být vyvolenou i mladá čarodějnice z knihy Reesové.
Hned z prvních kapitol se čtenář doví, že babička Marie vlastně není její babičkou, ale jenom osobou, jíž bylo děvče svěřeno do výchovy. Matkou Marie je mocná čarodějka, otec je neznámý. Motiv odloženého dítěte je starý jako lidstvo samo. Mojžíš, nebo bratři Romulus a Remus byli také odloženi, aby byl utajen jejich původ a vychováni někým jiným. Tento druh původu je v mýtech vždy přisuzován výjimečným osobám a naznačuje buď božský původ nebo nějaký hrdinský úkol, který má utajené dítě v budoucnu vykonat.

Během plavby na lodi má Marie snové vidiny žen, které sledují její cestu a chrání ji. „Podél celého pobřeží jsem na vyvýšených místech, na skalnatých mysech a vyčnívajících útesech, viděla ženy, které sledovaly, jak kolem nich plujeme. Některé stály, dlouhé vlasy jim vlály, ruce měly rozpřažené. Jiné seděly na viklanech, z nichž shlížely jako z trůnu. Byla jsem ve snu tak blízko, že jsem viděla jejich tváře. Věděla jsem, že je tam poslala moje matka. Byl vydán rozkaz, aby mě chránily. Já jsem její dcera a ona je ta nejmocnější čarodějka.“ Pokud byste se v tomto místě ještě domnívali, že se jedná o pouhý sen, o fantazie utrápeného děvčete, pak vás přistání v Salemu vyvede z omylu. Marie se v Salemu dostane do domu vdovy Heskethové, která jí na sebe prozradí, že je též čarodějnice a řekne jí: „Byla jsem předem upozorněna, že přijdeš.“

Záporné postavy jsou natolik jednorozměrné a jednoznačně špatné nebo hloupé, že vyprávění Reesové v konečném důsledku vyznívá hodně naivně.

Nepředstavuji si tak dobré psaní. Vezměme si například postavu fanatického a zabedněného reverenda Johnsona.
Jeho ruka je „tlustá jako kýta šunky a štětinatá jako prasečí hřbet“. Jeho oči jsou „studené a prázdné jako hlaveň muškety.“ Reverend nejeví starost o svoji ženu a děti. Když mu děti začnou stonat a kašlat, zavolá léčitelku jenom proto, že „Kašlou tak, že nemůžeme spát. A nemohu ani pořádně přemýšlet. Chci, abys tomu učinila přítrž. (…) Dneska bych se chtěl konečně vyspat.“ Netruchlí za svou zemřelou manželku a pouhé tři měsíce po jejím úmrtí se začíná rozhlížet po děvčatech na vdávání. „Ještě nestačila na hrobě nebožky vyrůst první tráva, a reverend Johnson si hledal novou ženu.“

Synovec reverenda Johnsona Eliáš Cornwell není popisován o nic lichotivěji. „Jeho dlouhé bledé ruce pobíhají po stránkách bible sem a tam jako pavouk.“ Myšlenky mu „bzučí kolem hlavy jako mouchy kolem kupky hnoje.“ Má velké žluté zuby a dech mu páchne rybinou. „Někdy přistoupí až ke mně a nakloní se, aby se podíval jak píšu. Jak mi dýchá na krk a do tváře, cítím rybinu, a mám co dělat, abych se nezalkla nebo nepozvracela,“ říká o něm Marie.

Debora Vaneová, která se v Beulahu stane strůjkyní Mariina neštěstí, je rovněž hned od začátku popisována tak, aby nebylo pochyb, jak je zlá, hloupá a zkažená. Když zahlédne na ulici Indiána, zavřískne „jako hloupá mladá prasnice, zvíře, kterému ne že by se nepodobala.“ Debořina sestra Hana má „ostré rysy jako lasička“ a „ostré veverčí zoubky“.

Je pozoruhodné, že odsuzujíc puritány za jejich předpojatost a neschopnost vyjít za rámec svých zkostnatělých představ, Reesová sama není schopna zůstat nepředpojatá vůči svým postavám. V každém je něco dobrého i něco zlého a svět není černobílý tak, jak ho prezentuje ona.

Rees, Celia / Čarodějnice na útěku / Přeložil Jan Petr Velkoborský / Praha : Knižní klub, Euromedia Group, 2002 / 207 s., ilustrace na obálce Miloslav Disman


carodejnice1 130

Rees, Celia / Čarodějnice se vrací / Přeložil Jan Petr Velkoborský / Praha : Knižní klub, Euromedia Group, 2002 / 271 s., ilustrace na obálce Miloslav Disman
V úvodní kapitole knihy se vypráví o výslechu Mariiny babičky právem útrpným a hned na první stránce je i detailní popis brutálního zavraždění jejich domácích zvířátek, protože podle vymítačů „to nebyla boží stvoření, ale zmoci, sám přestrojený ďábel.“

Tento popis rozhodil dokonce i mě, a co teprve děti. Proto lze knihu doporučit pouze starším dětem, nejméně od 14 let!!!!!!!!!!!!!!!!!

Komentáře  

# Karolina 2010-09-04
No já se o ní dozvěděla, ale protože znám Scarlett Letter od Hawthorna (asi v ČR není bohužel znám), tak jsem okamžitě během čtení viděla, jak si autorka vesele zakopírovala, jen vše upravila pro mladší a jen sem tam vsunula svůj nápad. Bohužel v ČR znají lidi tak málo starší anglo-americkou tvorbu, tak hned pak ze všeho padají na zadek. :-)
Citovat
# Karolina 2010-09-03
Na této knize není nic výjimečného. Připomíná velmi jakousi kopii Šarlatového písmene od Nathaniela Hawthorna. Podobných knih se v Británii a USA najde více. Tuhle však vydalo Bloomsbury, které se umí otáčet s reklamou (viz Potter), proto humbuk kolem nijak nevýznamné knihy?
Citovat
# Ivya 2010-09-04
Humbuk? Tý jo, chybělo málo a já se o té knize před osmi lety málem ani nedozvěděla :D
Citovat
# Helena 2010-09-03
Reesová psát umí, škoda že vychází u nás tak málo.
Citovat
# Ivya 2010-09-03
Naivní? Že svět není černobílý? Není, ale přiznejme si, že mnoho z nás ho tak vidí, zvláště děti a mladí lidé, což Marie z tohoto příběhu stále ještě byla.
Kniha je psaná jako její deník - a já si nemyslím, že měla potřebu hledat na někom, kdo jí nebyl sympatický a dokonce ji ohrožoval na životě, cokoliv dobrého.
Stejně tak se lze zeptat, proč na lidi sobě blízké nikdy nevytáhla špínu.
Je to deník, subjektivní, osobní, jednostranný a ano, možná trochu naivní, ale v tomto případě si to autorka mohla plně dovolit.

Však druhý díl již podle mne vyznívá mnohem dospěleji - ačkoliv jsem tyto knihy četla již před mnoha lety...
Citovat
# Kája 2010-05-06
Ale překlad je opravdu dobrý, možná lepší jak originál.
Citovat
# Kája 2010-05-06
Od 14 let?: To by musely být pohádky bří.Grimmů od 18 let. O Erbenovi ani nemluvě.
Citovat
# Linda 2010-05-05
Jenom bych chtěla říct, že nesouhlasím s doporučením věku čtenářů. Myslím si, že od 10 je to vhodné, ale možná složité, poněvadž jsou tam trošku zastaralé výrazy a v kázáních nebo normálních mluvách či popisech jsou často jinotaje. Jinak si myslím, že to není problém, sice tam jsou trošku nechutné scény, ale není to tak strašné a v té době to tak bylo a nevidím smysl k vůli tomu tuto knihu čtenáři oddalovat až od 14 let
Citovat