A+ A A-

Gerald Durell. Světově proslulý amatérský přírodovědec z ostrova Jersey

durell gerlad knihy

Ze všech Durellových knih je cítit jeho neskonalou lásku ke všemu živému a touha ukázat to lidem. O své vášni dokázal nakažlivě psát ve svých nesčetných knihách. Kniha "Amatérský přírodovědec", která v anglickém originále vyšla někdy v roce 1982, je pro změnu ukázkou aktivit Geralda Durella v oblasti popularizace ochrany přírody. Spousta unikátních fotografií a zanícený text zaujme i ty, kteří vztah k přírodě nemají skoro žádný. A pro děcka je to kniha, ke které se budou vracet i jako dospělí.


Podtitul knihy "Všestranný praktický průvodce světem přírody" zcela trefně vystihuje záměr, o který Durrel celý život usiloval.
 Kniha je opravdovým průvodcem pro všechny, kteří se chtějí o životě v přírodě dozvědět mnohem víc. Kapitoly jsou přehledně členěny podle jednotlivých biotopů, např. "Na domácí půdě", "Jehličnaté lesy", "Rybníky a potoky" nebo třeba "Pouště".

AMATERSKY PRIRODOVEDEC DURELL

Každá kapitola obsahuje obecnou charakteristiku daného přírodního prostoru, ukázky typických živočichů a rostlin, se kterými se můžeme setkat a především řadu velmi užitečných praktických námětů pro "amatérského přírodovědce". Jde o různé metody odchytu, sběru a hlavně pozorování. Kniha je rovněž doplněna unikátními fotografiemi, které pochválí i ti nejlepší fotografové přírody.

Vše, jak je u Durella dobrým zvykem, je psáno mimořádně čtivým stylem a jsem přesvědčen, že kniha bude především děti inspirovat k hlubšímu zájmu o okolní svět přírody, který nám v přetechnizovaném světě nějak uniká mezi prsty.

DURELLŮV PROJEKT NA OSTROVĚ JERSEY
Gerald Durrell není jen jedinečný autor a přírodovědec, ale také průkopník a rebel v dobrém slova smyslu. Pevně věřil, že ZOO má zodpovědnost za ochranu druhů před vyhynutím. Když začínal, mnoho lidí nevěřilo, že zvířata mizející z této planety může člověk zachránit. Přesto byl přes 40 let průkopníkem ochrany přírody a jeho práce  je dnes obdivovaná a mnoho lídí v ní pokračuje. A smutné na tom je, že ve všem v co Durrell věřil a o co usiloval, měl pravdu.

Na ostrově Jersey založil netypickou zoologickou zahradu, která ač je veliká jen 5 ha, se počítá mezi nejznámější světové zoo.
A plným právem. Koncem padesátých let se pokoušel britský přírodovědec Gerald Durrell najít místo, kde by mohl uskutečnit svůj sen - založit vlastní zoologickou zahradu. Narazil na překvapivý nezájem radních mnoha měst, ale nakonec uspěl na malém ostrůvku v lamanchském průlivu, na Jersey. Ze soukromého zvěřince se po relativně krátké době stala jedna z předních světových zoo, známá svými úspěchy v odchovu kriticky ohrožených druhů živočichů.

Stránky o Geraldu Durellovi a jeho projektu >>

UKÁZKA Z KNIHY

O mé rodině a jiné zvířeně - Gerald Durrell
Ilustroval Adolf Born, Vydal Český Klub, 3 vyd., 1991 (poprvé vyšlo v Odeonu v 1968, 6. vydání v 2004, BB art) 

Moto:
Je to melancholie jen a jen má, složená z bezpočtu trestí, překapaná z bezpočtu látek: je to vlastně souhrn mých pozorování z cest, která ustavičně rozjímám a která mě halí do oparu nejhlubšího smutku.
(W.Shakespeare: Jak se vám líbí)

Moře bylo klidné, teplé a temné jako černý samet, ani vlnka nezčeřila hladinu. V té lehce zarudlé záři na obloze se matně rýsovalo vzdálené pobřeží Albánie. Pozvlovně, minutu co minutu, byla tato záře sytější a zjasňovala se, až se rozplynula po klenbě oblohy. Tu se náhle přehoupl měsíc, ohromný a vínově rudý, přes nepravidelně zubaté
cimbuří hor a vrhl přímý, krvavě rudý pruh přes tmavou hláď moře.
Ukázaly se sovy: těkavě přelétávaly ze stromu na strom tichounce jako vločky sazí a houkaly užasle, jak měsíc stoupal stále výš a výš, jak růžověl, pak zezlátl a konečně se rozkutálel v mihotavém hejnu hvězd jako stříbrná bublina.

Ležel jsem roztažený v hedvábné hebké vodě, zevloval očima po obloze a jenom jsem pohyboval lehce rukama a nohama, abych se udržel na hladině: díval jsem se na mléčnou dráhu, rozestřenou jako šifonový pás přes klenbu oblohy, a uvažoval jsem, kolik hvězd asi obsahuje. Ještě jsem mohl slyšet hlasy ostatních, jak se na břehu smějí a hovoří, až se to rozléhá nad vodou, a když jsem zdvihl hlavu, mohl jsem rozeznat místo, kde sedí, podle pravidelného pohybu ohýnků jejich zapálených cigaret. Jak jsem se tak zasněně a mimovolně nechával vodou nést, náhle jsem se vylekal, když jsem docela blizoučko vedle sebe zaslechl plesknutí a zabublání vody, po němž následoval protáhlý, hluboký vzdech, a když mě nečekaně rozhoupaly drobné vlnky. Chvatně jsem se vzpřímil a začal jsem šlapat vodu a rozhlížet se, jak daleko jsem se nechal odnést. Nadmíru jsem se vyděsil, když jsem zjistil, že jsem nejenom značně daleko od břehu, ale rovněž i od OCHECHULE, a ani zdaleka jsem nemohl tušit, co je to
asi za zvíře, co kolem plave v té černé hloubce pode mnou. Slyšel jsem dobře ostatní, jak se na břehu smějí bůhvíčemu, snad nějakému vtipu, a viděl jsem, jak někdo odhodil nedopalek cigarety vysoko k obloze jako červenou hvězdu, která se obloukem snesla a zhasla na krajíčku moře.

Byl jsem čím dál neklidnější a užuž jsem chtěl zavolat o pomoc, když tu ve vzdálenosti asi dvaceti stop jako by se moře s tlumeným svistem a žblunknutím rozčíslo, objevil s lesklý hřbet, ozvalo se hluboké, spokojené nadechnutí a hřbet se znovu ponořil pod hladinu. Měl jsem taktak čas rozpoznat, že je to delfín, a už jsem zjistil,že jsem v samém středu jejich hejna. Zahemžili se kolem mne, labužnicky funivě dýchali a jejich černé hřbety se blýskaly, jak v se v měsíčním svitu vyhrbovali. Muselo jich být snad osm, a jeden se vynořil tak blízko, že by bylo stačilo, abych plaval tři tempa kupředu, a byl bych se dotýkal jeho černé hlavy. Házeli sebou a ztěžka nadechovali a tak si hráli přes celou zátoku a já plaval s nimi a jako očarovaný jsem pozoroval, jka se vynořují na povrch, rozčísnou vodu, zhluboka se nadýchnou a pak se opět ponořují pod hladinu, takže po sobě nechávají jenom rozpínavý kotouč pěny, jedinou známku, že byli nad vodou.

Za chvíli, jako by uposlechli nějaký signál, obrátili se a zamířili ven ze zátoky ke vzdálenému břehu Albánie: a já šlapal vodu a pozoroval jsem, jak odplouvají do dálky v bělostném řetězu měsíčního světla, jak se vynořují jejich lesklé hřbety a jak se zas s hřmotnou extází ponořují do vody vlažné jako čerstvé mléko. Nechávali za sebou stopu velkých bublin, které se na hladině houpaly a nakratičko zazářily jako miniaturní luny, než pod vlnkami zanikly.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... ochrana zvířat Durell Gerard Příroda

Komentáře  

# Karlík 2010-10-27
Vtip a lehká nadsázka přenesou čtenáře daleko od všedních starostí a snad jej i zlákají k návštěvě této dnes už snadno dosažitelné země plné přírodních i kulturních krás. Durell je jedinečný autor a můj nejmilejší pozorovatel přírody.
Citovat