A+ A A-

Proč se Saint-Exupéry a Malý princ bude číst i za 200 let?

V doslovu ke knížce Malý princ, kterou napsal Antoine de Saint-Exupéry píše Anton Hykish, že když četl dětem tuto knížku a viděl jejich rozzářené oči, tak se sám rozplakal. Také jsem slyšel, že ti, kteří neumí plakat celým srdcem, neumí se od srdce zasmát. Knížka Malý princ (1943) je právě o takových věcech, kterých si v životě málo všímáme nebo si jich nevážíme. Je to poetická knížka pro děti o dospělém světě, která bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro ně bylo napsáno.

maly princ exupery


Pohádka se nečte jen proto, aby uspala děti, ale také proto, aby probudila dospělé. Rúfus


O čem je světově známý příběh...
Saint-Exupery vypráví jednoduchý příběh pilota, který havaruje v poušti a potkává úplně malého kluka, Malého prince. Ten přichází na naší planetu ze vzdálených vesmírných světů a vypráví mu o své podivuhodné životní pouti. Na své planetě měl tři sopky, které jednou za týden vymetal, semena baobabů, které denně vyrýval, neboť jejich kořeny by mu mohly jeho planetu roztrhnout. A také květinu. Ta však byla velmi pyšná protože si myslí, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Malý princ si přesto květinu zamiloval. Stále mu však chyběl přítel, kterého se vydal hledat.

Svým vyprávěním, ale řekne Malý princ mnohem víc: prozradí nám tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Prozradí nám tajemství, které tajemstvím vlastně vůbec není.

Fantastické putovaní po vymyšlených planetách je blízké dětem a duchovní přesah knížky osloví vnímavé dospělé. Není ideálnější knížka pro rodiče, kteří chtěji aspoň chvilku číst svým dětem.

Myslím, že ke knížce nejvíc sedí výrok M. Rúfuse: "Pohádka se nečte jen proto, aby uspala děti, ale také proto, aby probudila dospělé."
A Malý princ probouzí každého vnímavého čtenáře, protože nikdy se nenechá odbýt polopravdou či výmuvou. Malý princ nikdy nepoučuje, ale sám je poučován ze všech stran co má dělat, co je správné nebo ne. V tom je právě velikost příběhu, který má tolik rovin, kolik je schopen čtenář unést nejen ke svému věku, ale i schopnosti přemýšlet.

Útlá knížka o dospělém a dětském vnímání světa, je tak po právu zařazována mezi to nejlepší, co v oblasti knížek pro děti bylo napsáno. A čím jsem starší, tím víc s touto větou víc souhlasím.

Malý princ | Antoine de Saint-Exupéry | přeložila Zdeňka Stavinohová, 1972 | Ilustroval Antoine de Saint-Exupéry |
Vydal Albatros, 2007, dotisk 12. vydani | 1. vydání v SNDK v roce 1959 ilustrovala Helena Zmatliková, 2. vydáni v roce 1966 Vladimirem Fukou, ostatni autor.
Poprvé vyšla kniha v roce 1943.

Celovečerní  film A Little Prince z roku 1974  (celý film najdete na Youtube)



Ukázka z knihy je mnohem lepší jak film )))

Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor, a když jsem poslouchal historii o obchodníkovi, pil jsem poslední kapku ze své zásoby vody.
"Víš," řekl jsem malému princovi, "ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce."
"Moje přítelkyně liška…," řekl mi.
"Človíčku, už nejde o lišku."
"Proč?"
"Protože umřeme žízní…"
Nepochopil, proč takhle uvažuji, odpověděl mi:
"Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku…"
Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce…
Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku:
"Mám taky žízeň … hledejme studnu …"
Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu.
Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžínat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli.
"Tak ty máš také žízeň?" zeptal jsem se ho.
Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze: "Voda může dělat dobře i srdci…"
Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem … Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát.
Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl:
"Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny v písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic … Neslyšíme nic … A přece něco září v tichu …
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu …," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
"Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou," pravil.
Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu. Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné…
A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také: Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne…
A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitu studnu.
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Antoine de Saint-Exupéry

Komentáře  

# Milena 2013-04-06
Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš do nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami. Voda může udělat dobře i srdci…
Hvězdy jsou krásné, protože na nich je květina, kterou není vidět.
Citovat
# Adriena 2013-04-06
Hvězdy jsou krásné, protože na nich je květina, kterou není vidět.
Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.
Citovat
# Johann 2012-02-23
Mám rád všechny jeho knihy. Možná proto, že stejně jako Exupery se rád vracím do dětství, odkud podle mne, vlastně pochází všechno důležité, co k životu potřebujeme, jak napsal také Fulghum. Myslím, že lidé, kteří se zapomínají vracet, trpí syndromem dospělosti a falešné jedinečnosti a jejich povahy jsou vůči lidem nepřátelské.
Citovat
# Jana 2012-02-23
Exupery mám také rád, jakým způsobem objevuje a vidí svět kolem sebe. Jeho vnímání lidí jako bytostí a ne něčeho cizorodého. Ale zároveň je si vědom všech chyb, které lidé donekonečna opakují a tady znovui hledá. Hledá jejich kořeny stejně jako Malý princ hledá kořeny byobabu, aby se jednou nemohlo stát, že baobab vyroste a vše zardousí.
Citovat
# Kamil 2012-01-31
Já nevím, Malého prince jsem četl mockrát, ale není to pohádka. Malý princ je pro mě tím nejfilozofičtějším, počinem všech dob. Je to tak originální, plné odpovědí a lidskosti pro všechny, co chtějí hledat. Knihu má jí hodně lidí a to mě osobně moc těší.
Citovat
# Janule 2011-01-20
To není pohádka, to je mnohem víc a právě proto, že ji literární kritici nedovedou zařadit vůbec nikam. proto je skvělá, jde mimo proud veškerého liuterárního balastu.Naprosto úžasná kniha pro celý život.
Citovat
# Lenka 2010-08-17
Díky, moc hezký článek navečer. Lenka
Citovat
# Janka 2010-08-17
To se nedá slovy popsat, co je na knize tak přitažlivého. Třeba už věta "Nakresli mi beránka. Ale chci takového, aby dlouho žil."
Citovat
# Danka 2010-08-16
Je to klasika, nejchytřejší pohádka pro dospělé.
Citovat
# Pavel Renčín 2010-08-15
Malého prince osobně považuji za svou vůbec nejoblíbenější knihu... I kdyby Exupéry nenapsal za celý život nic jiného, překonal tisíce jiných...
Citovat
# JAn 2010-08-14
Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929)
Noční let (Vol de nuit, 1931)
Země lidí (Terre des hommes, 1939)
Válečný pilot (Pilote de guerre, 1942)
Malý princ (Le petit prince, 1943)
Dopis rukojmímu (Lettre à un otage, 1944)
Citadela (Citadelle, 1948)
Citovat
# Karla 2010-08-12
Někde jsem četl, že mnozí literární kriztici neuznávají Exupery za spisovatele, protože kromě Malého prince nikdy nevytvořil standardizovaný literární útvar. Nevím, je ale možné, že takovou pitomost vymyslela nějaká současná česká hlava v Praze. Uznávám, že začít číst špatnou, nic neříkající knihu je šílený zážitek, ale číst takové názory lidí od literatury je přímo děsivé. Nedivím se, že ty jejich bláboly nikdo nečte, protože oni ve své zakomplexovanosti musí všechno škatulkovat a že jich je na Českém rozhlase dost.
Citovat