A+ A A-

Malý, ale náš Alenáš Ivana Vyskočila

maly_alenas_vyskocilSpisovatel, herec, dramatik a báječný vypravěč Ivan Vyskočil st. je moudrý člověk, který možná nikdy neusiloval o to, aby se stal spisovatelem. Stalo se. A pro dětskou literaturu moc dobře. Jinak by nikdy nevyšel Malý Alenáš, kniha, která je někde na pomyslném vrcholu chytrých knížek pro děti a která oslovila už celé generace. Jenže ruku na srdce... kdo z vás tu knihu zná?

Ivan Vyskočil Malého Alenáše začal psát v roce 1967, později nedokončený text rozvíjel v Nedivadle s Vlastou Špicnerovou, V roce 1990 sestavil podle těchto textů knížku pro nakladatelství Práce. Tak vznikla kniha, která je často přirovnávána k Malému princi a plným právem, protože patří k opravdovým skvostů české literatury pro děti a mládež v Česku.

O čem je knížka
Hlavní hrdina knížky malý „Správce snů“ má práce nad hlavu. A to ne z toho, že je malý. Ostatně tak malý už není. Roste z toho… a pak když je unaven, vydává se k moři… pak dál kouzelnou říší snů a vyprávění, abychom i my našli cestu. Spolu s Pádlo Janem, Vektorem, Libušem Josefem, Pihulínem Ouhou, Neštěm, doktorem Pusínkem, veleváženým Kašparem, Ferdinadem Fuchsem i žákem Kapršpíglem Josefem prožívá kouzelné dobrodružství v krajině snů, při kterém není nouze o vypečené historky, slovní hříčky ... prostě chytré čtení pro čtenáře od 7 do 70 let, které představuje dnes již klasický text, který potěší i hravě poučí každého.

V roce 1988 se objevil správce snů Malý Alenáš v loutkové hře.
Dva roky nato se dočkal knižního vydání s kresbami Stanislava Kolíbala, pak přišla ještě další dvě vydání s ilustracemi Heleny Zmatlíkové a Kláry Popelkové. Kongeniální vydání je dle mého se vstupy kapitol od Stanislava Kolíbala, které jsou hravé a vymyšlené stejně jako vypravování snů i lidí a smyšlených postaviček. Zkuste, jestli také dokážete ocenit tuto hru.

„Ty ani nevíš, jelínku, jak jsi nám pomohl a jak jsme ti všichni vděční!“ povídá Malý Alenáš. „Moc ti, jelínku, děkujeme!“
„Moc ti, jelínku, děkujeme!“ přidali se snové. „Ty, jelínku, jsi…“
„Co to pořád máte s tím jelínkem?“ povídá ten jelínek. „Kdo je u vás jelínek?!“
„Ty snad nejsi jelínek, jelínku?“
„No bodejť! Vy nepoznáte veverku?!
„Tak ty jsi veverka, jelínku?“
„No bodejť,“ povídá ten jelínek a chtěl se pohladit po hlavě, jenže nepohladil, neb narazil na parohy.
„Hrome, co to tady mám?!“
„To jsou parohy, veverko!“
„Aha, už to mám! To ti kluci! Dělali po lese paseku a les, chudák, dočista ochraptěl, jak se jim musel ozývat. A já jsem z toho celá jelen! Má poklona! Na shledanou! Poroučím se!“ povídá ten jelínek a zmizel v koruně stromu docela jako veverk

Ivan Vyskočil st. (1929)
vystudoval herectví a režii na DAMU a psychologii a pedagogiku na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy. Je legendou malých autorských scén. Spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, založil Nedivadla, pro něž vytvořil hry Malý Alenáš, Cesta do Úbic, Haprdáns, Blbá hra aneb Křtiny v Hrbvích.

trnka mytyas alenas
Ilustrace Matyáše Trnky k interaktivnímu komiksu na téma knihy Malý Alenáš

Ukázky z knížky:

Malý Alenáš - Ivan Vyskočil

Z letadla proběhli do monte Carla.
Tam, co hrají ruletu.
Jé, těch tu je!
Prošli znovu a octli se v Tibetu.
Tam si všimli, že se jim to rýmuje!
Z Tibetu je dveře vedly
do Peru. Pod starou jedli.
Vytrávilo jim a zbledli.
Jedle se však nenajedli.
By nebyli bledí, slabí,
prošli dveřmi do Polabí.
Rovnou do hostince v Lysé,
tam, panečku, nadlábli se!
(V Lysé nad Labem, tam se nadlabem!)
Odtud dveře oddaně
vedly je do Kodaně.
V Kodani se octli v dešti,
oschnout šli do Budapešti.
A pak přes dvě trafiky
vzali to do Afriky.
Na rovníku v Africe
řádí vedro velice,
slunce tam tak praží, že
proběhli do Paříže.
Z Paříže neb byli čilí,
do Londýna zaskočili
a přes Lázně sedmihorky
dostali se do ponorky,
která ponořena právě
plula od Filipín k Jávě.
V ponorce si jenom vzdychli
a byli na dvorku v Michli.
A z té Michle, z toho dvorku,
na mrakodrap do New Yorku!
Z mrakodrapu kroků pár,
za dveřmi byl Zanzibar.
A odtud je dveře provedly přes Rýmařov
- kudy taky jinak? -
zpátky na loučku, k sobě.

A tam a dál všude kolem už je Krajina snů. A v ní zlatá stověžatá kredenc i moře v komoře a uprostřed toho moře na ostrůvku dvoukřídlé létací dveře. Tam je na kvetoucí louce fialová skříň se stříbrnými zvonky a v ní Ferdinand Fuchs. Tam je Velevážený Kašpar, Pádlo Jan a Melichar, Docent Pusínek, Bilibác Tumáš, Hleten Slín, Pepe Šíma, Dudloň Duchna, Houně Pouhá, Pihulín Ouha SVS, Papíček Pidlovů PVP, Frkoč Cíp, Šuple Šíp i Hipi Píp. Tam je Tapeta Pátá, Teta Táhlá a Kuklášová Pohlívka, Hugo Moulis i Arhulka Tulí a Klenička Suli. Tam je Dulpan Dlaba, Keks Sucharský, Moulín Hniva, Ťulín Sáček, Kaušie Ing i Čupr Supr. Tam je Pachtín Adva a Douda Louda, Kýva Leba a Dálisek Tumáš, Plkoč Kvač, Esterka Baterka, Bára Čála a Bezlinek Blok. Tam je Neklep Bezvyzvání a Lasta Chasta, Tuhá Strava, Vůbek Šecko a Ladůz a Mahurena a Šude Olem Amíni Sou Atam Užse Dopt Áte Nama Lého Áše Inalib Uši ...

Takž Etedyš ťast nouc estu anas hleda nouv v kra ji něs nů!

 

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Vyskočil Ivan Trnka Maytáš

Komentáře  

# Lenka 2015-12-28
Knížka mých studijních let, s panem profesorem I.Vyskočilem jsem měla tu čest pobýt jeden Jiráskův Hronov a některé jeho věty mám v uších pořád..."nemám diváky, ale obecenstvo--tvoříme obec..."
Citovat
# Katka 2015-01-19
Knihu bych si sama od sebe asi nepřečetla, ale kniha má tak nádhernou češtinu, že mě nepřestávala udivovat, jak nádherný jazyk máme a jak brilantně s ním umí autor zacházet. Někde jsem četla, že kniha není pro děti. Moje děti, s kterými jsem knihu četla neměly s textem žádný problém a navíc se výborně bavily nad některými názvy a samy si vymýšlely další. Je to moc laskavá knížka a diký panu Vyskočilovi, kterého mám moc ráda nejen na jevišti, ale hlavně jako člověka.
Citovat