A+ A A-

Živá voda. Erbenovy pohádky, říkadla a balady ilustruje Japonka Iku Dekune

ziva voda erbenPohádky, říkadla, balady, texty známé, ale také některé téměř zapomenuté. Nový výbor k dvoustému výročí autorova narození pokrývá celou šíři sběratelských zájmů Karla Jaromíra Erbena. Ilustrace japonské ilustrátorky Iku Dekune povyšují knihu na úroveň umělecké publikace.

Pohádka o Zlatovlásce, písnička Holka modrooká nebo říkadla jako Houpy, houpy, kočka snědla kroupy… – dodnes je čteme, říkáme a zpíváme a netušíme, že je známe díky Karlu Jaromíru Erbenovi (1811–1870), který je vyhledal a zapsal.
Už za studií Erben poznal Karla Hynka Máchu, později navázal přátelství s Františkem Palackým i Boženou Němcovou, účastnil se vlasteneckých setkání, seznámil se s významnými zahraničními folklórními badateli a cestoval po archivech. Sbíral a tvořil pohádky, písně, balady, hádanky, zaříkadla, psal hesla do Riegrova naučného slovníku, vydával staročeská díla i své bájeslovné studie, překládal občanský zákoník a trestní řád, byl redaktorem i členem delegací na vídeňský sněm. To všechno stihl za necelých šedesát let života.

dakune erben

V novém výboru, který uspořádala Jana Čeňková, mají největší zastoupení pohádky. Podle Erbena v pohádkách probíhá věčný zápas zimy a jara, tmy a světla, smrti a života, který symbolizuje právě mrtvá ledová a živá tekoucí voda. Nechybějí ale ani ukázky koled, hádanek a písní z monumentální sbírky Prostonárodní české písně a říkadla (1864), ani tři balady z jeho nejznámějšího díla Kytice (1853). Živou vodu uzavírá překvapivý a téměř neznámý text o „měsíčních kruhových obrazech“ Josefa Mánesa na Staroměstské radnici.

Starší výbor Erbena s názvem Poklad vyšel např. už v roce 1958
Ten vybral Jiří Kolář s ilustracemi Ludmily Jiřincové a vyšel v Našem vojsku.
Výbor obsahoval: Kytice, České pohádky, Prostonárodní české písně a říkadla, Slovanské báje a pověsti, Básně-Písně-Překlady, Próza, Drobné práce-zlomky-dopisy. Doslov napsal Rudolf Lužík, texty připravila a vysvětlivkami opatřila dr. Jitka Křesálková. (poznámka redakce)

dekune erben ziva voda 2

dekune ikuIlustrátorka Iku Dekune
japonská ilustrátorka, absolvovala obor grafiky na Musashino Art University v Tokiu, od roku 2002 žije v Praze. Její ilustrační tvorba je oceňována jak v Japonsku, tak i ve světě, za ilustraci pohádky „Das Meerhäschen“ bratří Grimmů dostala Grand Prix BIB 2003 na Bienále ilustrací Bratislava.
Pohádky bratří Grimmů s jejími ilustracemi vyšly v roce 2007. Iku Dekune zkouší stále nové výtvarné techniky, např. ilustrovala středověkou technikou temperových a olejových barev Divoké husy (česky pod názvem Divoké labutě) Michaila Bulatova, jež byla oceněna v Japonsku jako nejkrásnější kniha roku 2005. Je rozkročena mezi evropskou kulturou a principy japonského umění (Tantara, kouzelná babička z hor, 2006). Pro japonské nakladatelství Kaisei-sha ilustrovala pohádku Boženy Němcové O dvanácti měsíčkách (2008).
Výbor Karla Jaromíra Erbena Živá voda malovala temperami, vytvářela celostránkové a záhlavní ilustrace, které jsou nové v pojetí pohádkové fantazie, v baladách na nás působí šerosvitné záblesky, v pohádkách je tlumená barevnost obohacena o přírodní detaily, jako jsou zvířecí bytosti a ptáci. Dokázala vnímat i tradiční české zvyky a ústní slovesné projevy, v nichž se nejednou její ilustrace blíží i jemné nadsázce.

Živá voda - Karel Jaromír Erben - Pohádky, říkadla, balady... | Jana Čeňková | Ilustrace Iku Dekune | Albatros, 2011

dekune 1


dekune erben ziva voda

Ukázka - Erbenova „živá voda“

Odmala slyšíte říkadla nebo pohádky, které jsou vám důvěrně známé, a netušíte, odkud se vzaly. Kdo by také neznal Zlatovlásku nebo některé z říkadel a písní, jako třeba Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy… nebo Holka modrooká.. Dodnes si je říkáme a zpíváme, třebaže málokdo víme, že je sebral a zapsal Karel Jaromír Erben. Cesta k vysněné práci ale nebyla jednoduchá. Erbenův život byl poznamenán mnoha předčasnými úmrtími jeho nejbližších a také on sám si na svět přinesl chatrné zdraví. Narodil se 7. listopadu 1811 v Miletíně v Podkrkonoší, kam později jezdil jako student a kde se začínal zajímat o lidovou slovesnost. Je doloženo, že inspirace pro baladu Svatební košile pochází z jeho rodného Miletína. Karel se narodil jako dvojče a bratr Jan zemřel sedm týdnů po porodu. Rodina Erbenova měla celkem devět dětí, ale kromě Karla a jeho mladší sestry Josefky všechny krátce po narození zemřely. Básníkův otec Jan Erben byl švec a sadař, matka Anna byla dcerou učitele, takže ze strany matčiných příbuzných se mu dostalo péče zejména ve vzdělání. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové, poté studoval filosofii a nakonec práva. Již za studií poznal Karla Hynka Máchu, navázal přátelství s Františkem Palackým, později také s Boženou Němcovou, účastnil se vlasteneckých setkání, seznámil se s významnými zahraničními folklórními badateli a cestoval po archivech.

Do roku 1843 pracoval na nejistém postu nebo v nejisté existenci soudního úředníka, poté jako asistent v Národním muzeu, kde v roce 1851 získal nakonec místo archiváře města Prahy a později byl jmenován ředitelem kancelářských úřadů města Prahy. Byl dvakrát ženatý, první žena Barbora (Betynka) Mečířová ze Žebráku zemřela v roce 1857, po její smrti se oženil s Žofií Mastnou z Lomnice nad Popelkou. Z prvního manželství měl tři dcery; Erbenovi synové zemřeli v kojeneckém věku. Erben umírá 21. listopadu 1870, rok před šedesátinami. V současnosti rychlých informačních kanálů musíme obdivovat, kolik se do Erbenova života vešlo pracovního a vlasteneckého zaujetí. Tento ilustrovaný výbor jen zčásti přibližuje rozsáhlou Erbenovu písemnou a badatelskou činnost.

Erben sbíral a tvořil pohádky, písně, balady, hádanky, zaříkadla, psal hesla do Riegrova naučného slovníku, z něhož je ve výboru ukázka (Původ Smrtné neděle a pomlázky), vydával staročeská díla (např. Sebrané spisy mistra Jana Husi) a své bájeslovné studie, překládal občanský zákoník a trestní řád, podílel se na vědeckém pojmosloví pro gymnázia, byl redaktorem Pražských novin a také cestoval jako člen delegací na sněmy do Vídně, Záhřebu a Moskvy. V souvislost se svou vědeckou prací byl členem mnoha významných společností, např. řádným členem Královské české společnosti nauk, členem Archeologické společnosti v Moskvě, členem rady Charkovské univerzity, korespondentem císařsko-královského geologického ústavu ve Vídni; obdržel řadu vyznamenání, pro zajímavost uveďme rytířský řád třetího stupně udělený černohorským knížetem Nikolajem I. Dostal také uctivé oznámení o zařazení Kytice do soukromé císařské knihovny.

V našem výboru mají největší zastoupení pohádky. Erben již ve čtyřicátých letech 19. století začal pohádky otiskovat v České včele (jednou z prvních byla Dobře tak, že je smrt na světě).  Byl příznivcem mytologického původu pohádek, jejich písemnou podobu rekonstruoval na základě dvou nebo více variant (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda aj.). Mezi jeho vzory patřila sběratelská a adaptátorská činnost bratří Grimmů,  seznámil se s Německou mytologií Jacoba Grimma. Podle Erbena v pohádkách probíhávěčný zápas zimy a jara, tmy a světla, smrti a života,  který symbolizuje právě mrtvá ledová a živá tekoucí voda.  

Erben nestačil za svého života ani vydat české pohádky, ani dokončit své plány týkající se dalšího studia folklóru, přesto je zakladatelem českého národopisu a jeho vůdčím zjevem v období romantismu u nás i ve světě. Erbenovy České pohádky později vydal Václav Tille (1905) a v kritickém vydání Antonín Grund. Slovanské pohádky otiskl Erben nejdříve v nářečích původních, v tzv. Slovanské čítance, a posléze ve sbírce Vybrané báje a pověsti národníjiných větví slovanských (1869), která obsahuje 90 přeložených a upravených bájí a pohádek, vyprávěných vytříbeným jazykem. Čerpal ze sbírek A. N. Afanasjeva (ruské a ukrajinské), K. Balinského (polské), A. I. Glińského (polské a běloruské), V. S. Karadžiče (srbochorvatské a slovinské), G. S. Rakovského (bulharské) a jiných sběratelů, se kterými byl v  korespondenčním styku. Ve výboru jsou také ukázky koled, hádanek a písní z monumentální sbírky Prostonárodní české písně a říkadla (1864), jejichž sběru se věnoval od třicátých let 19. století (první vydání ve 40. letech pod názvem Písně národní v Čechách).  Nejznámější Erbenovo dílo – Kytice – vyšlo nejdříve jako Kytice z pověstí národních (1853) a v roce 1861 ji autor rozšířil (Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena). Kytice je velmi často interpretována, zhudebňována, filmována a vracejí se k ní malíři i ilustrátoři. Erben sám chtěl povznést a zachovat bájeslovné látky, ale nakonec se mu podařilo stvořit dílo trvalé umělecké hodnoty. Ve všech baladách vybraných do našeho výboru (Poklad, Svatební košile, Vrba) vnímáme základní téma Kytice. Prožíváme nezvratitelnost osudu a viny hrdinek a hrdinů, přičemž nám jsou a budou blízcí ve své tragické vzpouře nebo vykoupení.

Živou vodu uzavíráme překvapivým a téměř neznámým textem o „měsíčních kruhových obrazech“ Josefa Mánesa na Staroměstské radnici s přáním, abyste si jich, až půjdete kolem této památky, více všimli. A tím se okruhem vracím k lidové tradici a zvyklostem, celoživotnímu zájmu a vášni Karla Jaromíra Erbena, jehož dvousté výročí narození letos slavíme.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Erben Karel Jaromír Iku Dekune

Komentáře  

# Majka 2015-03-24
Krásná kniha, jako za starých, dobrých časů, kdy Albatros bylo nejlepší nakladatelství pro děti.
Citovat
# Johan 2013-09-17
Klobouk dolů. Ilustrace nadmíru skvělé.
Citovat
# JAn 2013-04-15
Každý rok otevřu Erbenovu Kytici a přečtu si pár balad — pořád ještě mi běhá mráz po zádech z ozvěny bájných časů, kdy lidé sice chodili na mši do kostela, ale krajem pořád ještě bloudily polednice, ve vodách žili vodníci, oživlí nebožtíci pronásledovali živé nevěsty, lidé se převtělovali do stromů, spravedlnost obstarávali a zavražděné panny k živo - tu křísili kouzelní stařečci a na Velký pátek se otvíraly skrýše s poklady. Já Kytici nečtu, já ji prožívám na vlastní kůži, jako by to byly mé vlastní vzpomínky. Jiří Žáček, Strážce majáku
Citovat
# Petra 2012-11-27
Opravdu zvláštní, ale Japonka Dekune dokázala nemožné. Ilustrovat nejlíp Erbena a českou klasiku. Jedním slovem krása.
Citovat
# Dana 2011-12-12
Ilustrace skvostné!
Citovat
# Guest 2011-12-12
Živá voda
Byl jeden král a měl tři syny. Když ti tři synové dorostli, rozbolely krále oči tak, že nemohl ani na boží světlo hledět a musel ve tmě zůstávat, ale nikdo mu nevěděl rady ani pomoci. Jednou v noci se králi zdálo, že kdyby dostal živé vody a tou si oči umyl, uzdravil by se. Druhou noc zdálo se mu to zas a třetí zas. I povolal k sobě své tři syny a řekl jim: „Milí synové, zdálo se mi po tři noci, že bych se uzdravil, kdybych se umyl živou vodou. Kdo z vás mi pro ni půjde?“
„Já – já – já!“ volali všichni tři synové.
Král byl velmi potěšen, ale řekl: „Milé děti, všichni tři nemůžete jít! Jsem starý a nemocný, kdo by mě ošetřoval, kdyby všichni odešli? Jdi ty, nejstarší můj synu, tobě to náleží právem.“
Citovat