A+ A A-

Psi zima jak na Malé Straně

ImageKnížka Pavly Skálové Malostranská psí zima  s ilustracemi Martiny Skaly popisuje strastiplný i humorný život moudré psice-mopsice Fančy. 

Jsme tři holky, dvě mopsí a jedna kočičí – perská kočka, a všechny žijeme s Naší ve starém domě u řeky, kde se říká „na náplavce“, blízko ještě staršího mostu. Všeho, co se děje kolem nás, si bedlivě všímám a zapisuji si to za svoje černá ouška.
Budu vám vyprávět, jak to u nás na Malé Straně, v našem domě a na náplavce, chodí v zimě. To byste koukali, co se tam všechno může stát!

Pavla Skálová / MALOSTRANSKÁ PSÍ ZIMA / Ilustrovala Martina Skala / Albatros 2007

Ukázka z knížky: DŮLEŽITÝ VZKAZ OD KUNY

skalapsizima400_1.jpgDneska, když nás Naše probudila, jsme se jako vždycky podívaly z okna. Muselo být opravdu moc brzy ráno, protože na mostě, který z okna ložnice dobře vidíme, svítily lampy a mostecká věž na druhé straně řeky už nebyla osvětlená, ale černá a vypadala dost strašidelně. Naše nejdřív zívla, taky se podívala z okna a řekla: „To je hrůza, šest ráno a ještě není světlo. A určitě je tam i pěkná zima.“ Potom vstala, rozsvítila a my seskočily z postele na zem a protáhly jsme se. Samozřejmě že všemu jako vždycky vévodila Vločka. První byla na zemi, protahovala se o sto šest a pak kráčela vznešeně v čele našeho ranního průvodu do kuchyně. Džina jde vždycky poslední, protože je neposlušná a zajímá ji všechno ostatní, jen ne to, co ji zajímat má.
Všechny jsme se oblékly. Tedy nejdřív se rychle oblékla Naše. Postupně si na sebe natáhla několik vrstev všeho možného oblečení. Pořád láteřila, že je to hrozný, taková zima a tma, a že by nejradši ještě spala. Stejně nechápu, proč si to nějak nezařídila, aby měla kožich jako my. Potom už by jí stačil jenom obojek na krk. A taky by se nemusela koupat dvakrát denně, stačilo by jí umýt si tlapky, jako to dělá nám, a vykoupat se jen někdy.

skalapsizima400_2.jpgMy totiž máme kožich a nosíme jen obojek, hlavně proto, že na něm máme psí známku. Tu nosí jenom ti psi, které jejich lidi přihlásili na úřadě. Každý pes na ní má svoje číslo. To je užitečné, protože kdyby se ztratil, tak podle toho čísla najdou, s kterými lidmi bydlí. A pak máme ještě jednu známku, která má každý rok jiný tvar a znamená, že jsme očkované proti vzteklině. Na obojku je ještě kroužek a do něj Naše zapíná řemen, kterému říká vodítko. To vodítko připíná jen občas, třeba když jdeme na delší procházku a musíme přecházet ulici. Ale bere ho s sebou vždycky.
Někdy, výjimečně, když má zima venku úplně všude bílou barvu, když jsou bílé i větvičky na stromech v parku na náplavce, navlékne Naše i nás. Zrovna dneska řekla: „Tak, a teď vám obleču svetříčky.“ Každý rok na Vánoce nám kupuje pod stromeček nové. Nechat si navléknout svetr s rolákem a jít v něm ven patří k těm nepříjemnějším povinnostem. Při oblékání se docela hodně bráníme, ale Naše si pokaždé prosadí svou. Říká, že by nám nastydlo bříško, pořád bychom čuraly a ještě bychom k tomu dostaly kašel. A potom teprve jdeme ven a jsme celé šťastné, když nepotkáme žádného psa. Mops a v roláku! Taková potupa! Opravdu by nás zajímalo, proč někteří psi, zvláště ti velcí, svetr nosit nemusí!
Dneska ráno jsme našly na náplavce dopis od kuny. V zimě, když je přes den jen málo světla a tma trvá hodně dlouho, bydlí u nás v domě na půdě. Napsala nám:

Holky!
Dneska, kdyš byla eště tma sem vyděla viděla něco moc divnýho. A taky slyšela. Dva lidi si prohlížely náš dům ze všech stran a domlouvali se, kdy a jak by bylo nejlepší se dostat dovnitř a co by si z něj měli vodnýst. Já proti nim nic nezmůžu, i kdyš nespím. Ale vy byste je mohli zahnat, kdybyste hodně štěkali. Ste dvě, mohlo by je to polekat. Mějte uši nastražený, a jak uslyšíte něco, co se vám nezdá, štěkejte co nejsilnějším hlasem.
Vaše kuna.
P. S. A kdyš je světlo, neštěkejte, ruší mě to ve spaní.

 

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Skala Martina Skálová Pavla

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit