A+ A A-

Stevensonův Ostrov pokladů je nejen multimediální fenomén, ale i komiks

ostrov_pokladu_komiksOd roku 1881, kdy Robert Louis Balfour Stevenson (1850-1894) napsal a poprvé na pokračování uveřejnil dnes už klasický román Ostrov pokladů, uplynulo již skoro sto třicet let, během kterých získala literatura i „sourozence“ typu komiksu anebo filmu. O filmové hudbě nemluvě.

Nejenom jako kreslený seriál se příběh vyprávěný mladým Jimem Hawkinsem objevil od těch časů už vícekrát, a to i v češtině. Kdy třeba?
Obrázkovému příběhu se značně blíží už cyklus psaný kdysi Jaromírem Kinclem a skvěle črtaný Gustavem Krumem. V šedesátých letech byl uveřejňován na pokračování ve vojenském časopise Zápisník a jeho knižní spatřila světlo tohoto světa roku 1970 díky nakladatelství Olympia, má 104 stran a její první vydání dosáhlo nákladu 25 000 výtisků. K dalšímu zveřejnění došlo až poměrně nedávno, a to v rámci známého vázaného souboru Krumových prací…

Roku 1991 se na českém trhu objevil i první skutečný komiks podle Stevensonova románu,
jehož scenáristou byl Španěl Carlos R. Soria, komiks, ostrov pokladu a jehož kresby dodal slavný Erben von José Luis „Chiqui“ de la Fuente. Tato vázaná publikace je na rozdíl od oné předchozí barevná a má 48 stran a ze španělštiny ji do češtiny přeložil Kamil Pecka v rámci „Velkých děl světové literatury pro děti“. Vyšli tak ještě Aladdín, Alenka v říši divů, dvě verneovky (Cesty do středu země a kolem světa za osmdesát dní) a Gulliver, načež vzal projekt zasté. Originál tohoto Fuentova Ostrova pokladů přitom nese copyright 1984.

V letech 1996-1998 se ujali nesmrtelného příběhu také další naši tvůrci L.
a J. Štěpánkovi a ozvláštnili jím stránky časopisu Abc mladých techniků a přírodovědců. Deset let nato dodává Garamond na trh ve vázané podobě i další z verzí, která nese v tiráži údaj „Brighton, 2006“ a jejíchž 48 stran přeložila z anglického originálu (Treasure Island) Jana Štěpánková. Nemáme přitom co do činění pouze s vlastním obrázkovým příběhem, nýbrž i s několika dalšími, krátkými statěmi za jeho koncem. Kromě nich je celek uvozen stránkou, na níž jsou nám formou jednotlivých poprsí představeny všechny jednající postavy, což obnáší vedle Jima Hawkinse a tyto malebné položky: „Starý námořní kuchař“ Dlouhán John Silver, doktor Livesey, kapitán lodi Hispaniola Amolety a její druhý velitel pan Arrow, „starý námořní kapitán“ Billy Bones, Benn Gunn, „zámožná pán“ Trelawney, piráti Blind Pew (u nás všeobecně známý spíš jako Lavička anebo slepá Kostelní lavice) a Black Dog (alias Černý pes), hajný Tom Redruth (který, jak víme, v budoucích bojích padne), kormidelník Israel Hands a ještě sedm dalších „členů posádky“, ke kterým náleží Tom Morgan, Job Anderson, Abraham Gray, Dick Johnson, George Merry, John Hunter a jistý O´Brien.

ostrov_pokladu_komiks_2Tvůrci k tomu všemu na úvod neopomněli převzít (a za to je chvalme) ani Stevensonovo věnování jeho nevlastnímu synovi
(Panu S. L. O., americkému gentlemanovi, podle jehož klasického vkusu bylo vytvořeno následující vyprávění, které je mu nyní, na oplátku za nesčetné hodiny radosti a s nejvroucnějšími pozdravy věnováno jeho milujícím přítelem, autorem.) a nato vzali román a rozsekali původní text na pouhých 17 kapitolek, které jsou – s výjimkou té první o jediné straně – dvoustránkové. Jmenují se: Cizinec v hostinci, Admirál Benbow, Námořní truhla Billyho Bonese, Zakopaný poklad, Dlouhán John Silver, Dobrodružství začíná, Plavba na širé moře, Vzpoura!, Ostrov pokladů, Ben Gunn, Bezpečný úkryt, Zapřisáhlí nepřátelé, Jimovo dobrodružství na moři, Smrtelné nebezpečí, Nepřátelský tábor, Tajemství kostry a Domů. Celkem nakonec zabírají pouhých 33 stran.

Inu, na závěrečných osmi stranách následuje hned šest dalších textových příloh, a to o autorovi, o Pozadí příběhu, dále text „Názory (tj. na knihu Ostrov pokladů) kdysi a dnes“, stránka Časová osa světových událostí během života Roberta Louise Stevensona a taktéž velestrohé pojednání o zpracování knihy (ale i pirátské tematiky) ve filmech a televizi. A konečně najdeme před samým koncem i výběr ze Stevensonovy bibliografie nazvaný ale totálně nepřesně „Romány“.
Dobrá, podobnými nepřesnostmi se však bohužel závěrečné přílohy jen hemží, což je ještě doraženo místy až školáckým překladem. A kapitola „Jeviště, plátno – a loutky“ jest pak přímo výsměchem inteligenci průměrného dětského čtenáře. Ano, chápu, bylo málo místa, ale zužitkovat jednu a půl stránky tak barbarským způsobem, to skutečně volá až do nebes.

První filmy
Copak o to. Fotografii Johnny Deppa, tu ještě odpouštím - co úlitbu aktualizaci, ale proč je na jediném zbývajícím snímku právě Erroll Flynn ve filmové verzi (z roku 1935) Sabatiniho románu o kapitánu Bloudovi? To je skutečně otázkou. A vlastní text okolo? „První jevištní scénář na základě knihy byl napsán v roce 1902,“ dovídáme se. V pořádku. Prvý film byl natočen roku 1908, také v pořádku, ale pak… Pak už se pohybujeme jakýmisi obrovskými, ale především zcela náhodně zacílenými skoky. Připomenuty jsou ještě tři filmy (1934, 1950 a 1989), přičemž právě ten poslední s Charltonem Hestonem a Christopherem Lee je označen jako nejúspěšnější. Snad právem… Ale to už čteme o „komixových“ (sic) a animovaných podobách románu, o muzikálu i jeho „zvířecích“ verzích (nejenom Muppet Treasure Island z roku 1996). To jistě všechno „jde“, ale je už smutnější, že mezi „kosmickými verzemi“ knihy je sice zmíněn Disneyho snímek z roku 2002 i televizní film s Anthony Quinnem z roku 1987, ale už docela opomenuta je (u nás roku 1985 uvedená) Planeta pokladů…
Následující texty už vyloženě připomínají expres, a ten vlak uvnitř sebe smíchává na pouhých pár řádcích Petra Pana, už zmíněného kapitána Blooda, Ransomeho román Vlaštovky a Amazonky (1930, proč zrovna ten, proč ne třeba i Zamrzlou loď kapitána Flinta?), ba dokonce i „dospěláckého“ Pána much (1959)… a k tomu – „samozřejmě“ – i onen módní „Deepův“ film Piráti z Karibiku. Ne, k tomu už opravdu netřeba žádných komentářů.

Podobně tomu, jako jich netřeba k situaci, kdy je zde dokonce i Stevensonova sbírka básní Dětská zahrada veršů označena (a to na téže stránce) jako román.
Nu, a jaký smysl má „osa světových událostí“ přiložená na zcela redukovaný Stevensonův životopis, to už vůbec nechápu. Dovíme se tady, kdy byl vynalezen dynamit, kdy Bellův telefon a kdy fotoaparát, kdy postavili ve Francii Eiffelku a kdy se začal kopat Suezský průplav, dále zvíme i mnohé detaily o válce Severu proti Jihu (proč asi?) a o „Krymské válce“ s velkým K. Zjistíme také, kdy vydal Darwin bestseller „O původu druhů“ a kdy Pasteur objevil bacily a kdy Mendel „prováděl průlomový výzkum v oblasti genetiky“. Dobře, proč ne, jenže faktů z vlastního tvůrcova života je mezi tím roztroušeno pohříchu pramálo. Proboha, proč? Já osobně bych jim třeba vždycky dal přednost i před zdánlivě konsekventní informací, že roku 1851 napsal Melville Bílou velrybu.

Rovněž další kapitolka - o názorech na román v průběhu věků - je až tristně zjednodušující. Můžeme si sice hned vedle prohlédnout původní, samotným „Lou“ Stevensonem nakreslenou mapu ostrova, ale u charakteristik jeho knihy nejsou uváděni jejich původci, což je poněkud zavádějící. Takže zvíme tohle. Když román vyšel poprvé knižně (1883), psalo se: „Skvělá představivost! Skvělé postavy!“ V letech 1914-1950 už se prý psalo (kde?): „Dětinské. Podivínské. Staromódní. Prázdné.“ Ale poté… Prý už jenom: „Vzrušující jako let. Nezkalené potěšení. Napínavé!“

Ach jo! Radši tedy opusťme ono OKOLÍ a začtěme se do vlastního příběhu. Nejde ovšem, a na to jsem měl asi upozornit hned, opět o skutečný komiks, nýbrž o ilustrované vyprávění, takové, k jakým kdysi u nás ve střední Evropě seriálové tvůrce přímo nutili. Kdysi, tj. za socialismu. Ale v tomto případě… Ano, naštěstí nezůstává jenom u textu ležícího mimo obrázky (jako tomu je u Kruma a Kincla), ale dojde i na bubliny.
Tak. A co vše scenárista z románu vyredukoval? Sledujme. Začátek naštěstí moc ne, ten se neodváží obvykle měnit nikdo. Ona posloupnost Bill Bones, Černý pes, slepec, ta pokaždé zůstává… A dál? Ani poté toho vlastně moc nechybí, i když to bývá často právě dořečeno až v odstavečcích pod obrázky, a spíš než k redukcím dochází ke změnám a (zbytečným) doplňkům, jako když se Jim Hawkins na ostrově kdo ví proč setká s chřestýšem. A jako když Silver nehodí po své budoucí oběti berlou, nýbrž větví, přičemž ale na obrázku ho vidíme útočit dýkou.

A boje na moři i ostrově? Pochopitelně jsou taky dost zredukovány, vlastně jen do několika obrázků na stránkách 27 až 29.
O něco lépe je však vystiženo Jimovo „Dobrodružství na moři“. Zde ostatně šlo redukovat i větším právem, protože sám Stevenson tady má nesporné „kousíčky“ vaty, byť umně, mistrně a velmi „nenápadně“ sem vepsané.

O zbytku příběhu už je zbytečné se zmiňovat, protože čím blíže ke konci, tím jako by se pád urychloval, nicméně vcelku práci paní Macdonaldové mohu i obdivovat. Na vymezeném prostoru (zřejmě striktně?) pohřbila totiž jen máloco podstatného. A kdybych proto měl i hodnotit, vezmu tuto „její“ knihu na milost a dokonce ji budu doporučovat dětem ke čtení (i synovi, který ji dostane k Vánocům).
Ovšemže jenom těm dětem, které na vlastní Stevensonům román „nemají“. Čímž teď nemyslím koruny.

Fiona Macdonaldová: Ostrov pokladů | Ilustrace Penko Gelev | Garamond, Praha 2007

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... komiks Stevenson Robert Louis

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit