A+ A A-

Pohádka o chamtivém králi aneb o tom, že chtít stále víc se nevyplácí

o chamtivem kraliO tom jak kniha a zároveň moudrá pohádka vznikla, píše sám autor Jiří Stránský: "Někdy v roce 1981 jsem se po operaci ocitl v Mariánských Lázních. Bylo to uprostřed podzimu a počasí nic moc, deštivo, sychravo. Byl jsem ale zvyklý se hýbat, takže jsem po procedurách vyrážel na své každodenní několikakilometrové kolečko. Jednou se ale tak rozpršelo, že jsem se schoval do první otevřené budovy. Bylo to místní muzeum, kde bylo snad úplně všechno o Mariánských lázních od jejich založení. Včetně všech možných legend. A tu nejzajímavější, o tom, jak vznikly mariánskolázeňské prameny vyprávěla někde za mnou paní učitelka svým žáčkům.

Zdejší král jednou zabloudil a dostal se do podzemí a tam potkal krásnou sestru podzemního krále. Zamilovali se do sebe a byla svatba. A král – teď už švagr podzemního krále – musel před svatbou slíbit, že nikdy nesmí dolovat z pokladů země nic, co je níž než třicet sáhů. Jenže král byl chamtivý a dobře věděl, že v podzemí  – níž než třicet sáhů – je obrovské bohatství. A tak neodolal. Ale stal se malér – zmizely královské děti.

Kdybych se při poslouchání té krásné legendy nedíval na velký obraz na stěně, kde byl pěkně v barvách nakreslený a vysvětlený způsob, jak se léčivé prameny postupně vydraly na povrch, asi by mě nikdy nenapadlo, že bych o tom měl napsat pohádku. Líbilo se mi to, ale nevěděl jsem, co s tím. Takže jsem se po návratu z lázní vydal za svým nejlepším kamarádem režisérem Bočanem, který měl zkušenost s filmovými pohádkami, a ten řekl, že by z téhle legendy mohla být pěkná filmová pohádka. Tak jsme to spolu napsali, ale nenatočili. I proto, že jsem byl jako spisovatel zakázaný.

Pak už jsem zakázaný nebyl, ale zase nebylo na filmování dost peněz. A tak – abych tuhle pohádku o chamtivém králi nezapomněl – jsem ji se svolením režiséra Bočana (protože řada nápadů je od něho) napsal jako knížku, a Matěj a Josefina Formanovi k ní udělali obrázky. A tady je."

O chamtivém králi | Jiří Stránský | Ilustraace Matěj Forman, Josefína Formanová | vydal Meander, 2012
Hynku Bočanovi s s díky za vše a nejen s díky

Ukázka z knihy:

„Někdy začátkem jara v jednom hlubinném dole na uhlí narazili havíři na tak barevnou skálu, až oči přecházely. Král Jindřich se na to přijel osobně podívat. Nevěřícně kroutil hlavou a pak nechal vyhlásit, že na ten objev hledá odborníka.
A tak se na královském dvoře objevil cizí geolog.“
„Oškobrh!“ vykřikl Rudolf, ještě než to stačila Markétka dopovědět. „Kruci!“ a rychle se zarazil – princové nadávat nesmějí, to bylo jasné, proto ho překvapilo, že ho ani Markétka, ani Karolína nepokáraly. Jen Dynda suše poznamenal: „Kluči…“ (z toho se dá poznat, že ještě neuměl „r“ a taky pořád ještě trochu šišlal).
„Ano,“ řekla Markétka, „profesor Oškobrh.“
„Ten zloduch,“ dodala Karolína. „To on z tatínka udělal chamtivce!“
„To teda jo, není nic jinýho než zloduch,“ opakoval Rudolf, „tatínek přece jinak chamtivej… chamtivý není. K narozeninám jsme oba dostali poníky…
„Ponýty!“ oznámil Dynda, protože neuměl říkat ani „k“, a začal se smát a při tom dělal: „Hyjé! Hyjé!“
Dynda se vlastně jmenoval po svém královském tatínkovi Jindřich. Rudolfovi i Karolíně se ale líbilo říkat mu zkráceně Jindra. Avšak jen co malinký princ Jindřich začal mluvit o sobě ve třetí osobě, označil se za Dyndu, a tak mu tak začali říkat úplně všichni.
„Máš pravdu,“ přikývla Markétka, „v každém člověku jsou namíchané všechny možné vlastnosti. Dobré i špatné. A asi hodně záleží na tom, kým a čím je ten člověk obklopený, a podle toho se v něm ty vlastnosti probouzí. A tak – když se objevil pan profesor Oškobrh –“
„Jo! Jo!“ zakřičel Rudolf a zamával pěstí jako pokaždé, když střelil za jejich třídu gól. „To von… přemluvil tátu, aby otevřel šachtu Lucii!“
A místo gólu naštvaně hodil doprostřed jezírka veliký oblázek, z jehož žbluňknutí se udělala spousta rozvlněných kol rozbíhajících se až ke břehům.
Karolíně se to nelíbilo: „Tatínek je přece moudrej… moudrý… Jak ho ten hnusnej… hnusný Oškobrh jenom dokázal umluvit?“
Chvilku bylo ticho, v němž bylo slyšet jenom, jak si Dynda cosi brouká. Trošku se to podobalo písničce Skákal pes přes oves.

O autorech knížky:

stransky 150Jiří Stránský (12. 8. 1931 v Praze)
je prozaik, básník, scénárista, dramatik, publicista a překladatel, v letech 1992 – 2006 byl prezidentem Českého centra PEN klubu. Za komunistické totality byl pronásledován a dvakrát vězněn, v pracovních táborech jáchymovských uranových dolů strávil celkem osm let.
Kromě dnes již slavných knih z vězeňského prostředí ZDIVOČELÁ ZEMĚ, AUKCE a ŠTĚSTÍ (zfilmovaných Hynkem Bočanem) a dalších próz (PŘELET, TICHÁ POŠTA, STAŘEC A SMRT, TÓNY) a sbírky poezie ZA PLOTEM vydal v roce 1996 první knížku pro děti POVÍDAČKY PRO KLÁRKU, v roce 2002 POVÍDAČKY PRO MOJE SLUNCE a v roce 2005 PERLORODKY.
V roce 2011 obdržel Jiří Stránský za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona a za celoživotní příklad ostatním nejvyšší skautské ocenění - řád Stříbrného vlka.

forman matej 150Matěj Forman (23. 8. 1964 v Praze)
je výtvarník, scénograf, ilustrátor, divadelník, loutkoherec a filmový herec. Spolu s bratrem Petrem Formanem a Milanem Hugo Formanem začali vystupovat jako divadelní spolek (tehdy pod názvem „Forman a Herodes“) již v r. 1984 a jejich dnes již legendární Divadelní poutě (v l. 1984-89) na Střeleckém ostrově jsou dodnes pamětníky vzpomínány. Divadlo bratří Formanů založené v r. 1991 začalo později spolupracovat se slavným francouzským divadlem Dromesco a se vznikem mezinárodního projektu „Bouda“ začalo cestovat po celé Evropě, naposledy hrálo představení OBLUDÁRIUM letos v létě na bulváru Champs Elysée v Paříži.
Matěj Forman je starší z dvojčat Věry Křesadlové a Miloše Formana. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru televizní a filmové grafiky. Za výpravu k operám KRÁSKA A ZVÍŘE a DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA pro Národní divadlo získal ceny Alfréda Radoka.
Matěj Forman ilustroval všechny dětské knihy Jiřího Stránského: POVÍDAČKY PRO KLÁRKU, POVÍDAČKY PRO MOJE SLUNCE, PERLORODKY. Rád ilustroval také sbírku povídek VŠUDE JE STŘED SVĚTA muzikanta Vráti Brabence, ale také Slabikář nebo poezii Františka Hrubína.

Josefina Formanová (6. 11.1992 v Praze)
je divadelnice, dramaturgyně, tanečnice a akrobatka, výtvarnice a herečka, v r. 2010 studovala na Théâtre-Cirqule - Ecole de Cirque de Genève, nyní je studentkou Gymnázia Jana Keplera v Praze. Je vnučkou Jiřího Stránského a dcerou Kláry Formanové–Stránské a Petra Formana. Od útlého věku cestovala s Divadlem bratří Formanů po celé Evropě a divadelnímu herectví se věnuje od školky prakticky nepřetržitě. V současné době už vytváří se svými vrstevníky vlastní divadelní projekty, na nichž pracuje jako dramaturgyně, herečka, performerka i režisérka.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit