A+ A A-

Hora Zlodějka. Šiktancova lahůdka pro milovníky krásného jazyka

hora zlodejka siktancNová pohádková kniha Karla Šiktance je opět lahůdkou pro milovníky krásného jazyka a poezie, protože ani ve svých pohádkách autor básníka nezapře. Dalo by se říci, že má ke svým pohádkám štěstí i na ilustrátory.
Jeho první Pohádky chudé na řádky (SNDK 1962) mu ilustroval Miloslav Jágr a po delší ne dobrovolné odmlce, kdy mu v roce 1994 vyšly v Albatrosu Královské pohádky, v ilustracích pokračoval František Skála jr., který vystudoval u profesora Jágra. Nejnovější soubor pohádek Hora Zlodějka (Karolinum 2016) je navíc již čtvrtou pohádkovou knihou tandemu Šiktanc – Skála, a pokaždé je to událost a skvostné pokračování.  

 

O dobré a zlé moci, Albatros 2000, ilustrace František Skála jr.
Hrad Svícen, Karolinum 2009, ilustrace František Skála jr.
Hora Zlodějka, Karolinum 2016, ilustrace František Skála jr.
Ráda bych také vyzvedla grafickou úpravu Vladimíra Vimra a ocenila Karolinum, že nešetří na vybavení knihy.

Ukázky z knihy:

„Počkej… Jak by někdo zpíval, ne?“
   Svatá pravda: jak Barbora podle břízek dotápala na nějakou malou čistinku – znenáhla všude velké svícení, jak by měsíc zakoukal se zrovna sem.
   A ten zpěv už byl blízko.
   „Zvoní, zvoní konvalinky
   na jezinky, na březinky,
   zvoní, zvoní, cinkylinky
   na víly a lesní žínky,
   že je čas jít k tůni.“
   Byly tři. Držely se za ruce a půl tančily a půl se oháněly žlutými košťátky – stříbrně zelenavé volné vzdušné šaty jim kroužily kolem boků… smály se, kroutily, natřásaly, pištěly.

….

V KŘOVÍ SE TETELÍ LISTÍ, NA NEBI ANI MRAK   Kdeco jak čerstvě povlečeno, jabloňový sad ve stráni se, přetížený, barví do žluta a do červena, někde blízko se zalykala, zacinkala na potoce voda.
   Ale hodinář kvapí, popobíhá – nevidí a neslyší. A sotva, udýchaný, stane za šípkovým keřem u té íchy: oněmí, strne nevěřícným úlekem… Namouduši: kousek od něj dva lidé klopýtají kamenitou oranicí, dva staří, shrbení lidé, vyzáblí, šediví… dědek vepředu táhne, trhá za popruh, sotva jde. A bába ohnutá v brázdičce nad rádlem, kloužou, smekají se jí staré nohy! Bič práská za nimi jak divý:
   „Sotva se hrabete! No, přitlač, stará! A ty se nemotej… Nebo tě naučím jít rovně!“
   Ten sporý, hranatý křikloun má sotva polovinu roků, co ti dva. Holínky, vestu přes půl břicha. Stojí na nízkém návršíčku, mává bičem do všech stran.
   Hodinář, jako vrostlý do země, zasažen lítostí a hněvem ztratil skoro řeč. Snad zvedl k očím zaťatou pěst… A podsaditý chasník z dálky všeho všimne si.
   „Héééj! A co ty tam? Přišel jsi nám pomoct?“

 

skala hora zlodejka

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit