Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Dodatečné rozpomínky na Vladimíra Holuba a jeho koláže a objekty

dodatecne vzpominky holubV roce 2012 uplynulo sto let od narození osobitého umělce a svérázného člověka Vladimíra Holuba (*1912 – †1995). Výtvarný a v menší míře také literární odkaz tohoto celoživotně nepokojného hledače, který s výjimkou pařížských výbojů v mládí a kratšího pražského působení prožil většinu života v rodném Jindřichově Hradci, si právem zaslouží naši pozornost.

Jeho koláže, asambláže, ready-mades, návrhy tapiserií pro ruční tkaní a zejména nápadité kovové, kamenné, dřevěné nebo papírové objekty vzbudily – ve shodě s jeho osudem až po jeho smrti – větší pozornost zahraničních muzejníků, vystavovatelů a sběratelů.
Zájem odborné i laické veřejnosti o znovu objevované Holubovo dílo postupně narůstá i u nás. Jeho vtipné literární texty (aforismy, metafory, definice a další krátké útvary), které čtenáře pobaví i vyprovokují k zamyšlení, jsou dalším z klíčů k pochopení tohoto celoživotního outsidera. Rozhodně není náhodou, že se v poslední době jeho vrstevnatá tvorba stala tématem prací hned několika vysokoškolských studentů.

Kdy jindy, nežli v roce nedožitého stoletého výročí pro nás věčně svěžího a hravého mladíka Vladimíra Holuba, máme pádnější důvod kromě otevření tvůrcovy stálé expozice v Muzeu Jindřichohradecka vydat tuto monografii. Nikdy by nemohla vzniknout v této podobě bez pochopení a vstřícnosti autorů všech příspěvků, kterým patří naše velké poděkování.
Pro toho, kdo se pozastavil nad jejím neobvyklým názvem, uvádíme, že jsme Holubův termín "rozpomínky" převzali z jeho deníkových záznamů. Vladimír Holub si rád hrál se slovy a vytvářel různé novotvary.
Publikaci předkládáme v naději, že se čtenářům podaří poskládat její jednotlivé střípky do plastického obrazu, který nejlépe vypovídá o síle nakažlivé umělcovy tvůrčí svobody uprostřed lhostejné komunity.
kolektiv autorů, v Jindřichově Hradci, říjen 2012

Ze vzpomínky Antonína Málka (malíř)
„Bylo to, jako když ptáci zpívají. Já mám zkrátka pořád v uších toho pana doktora Brokhause s tím, že vítá Vladimíra Holuba do rodiny světových sochařů, nejen evropských. To jsou takové věci, kdy se člověk najednou zapýří, že je taky Čech.“

Vyd. Muzeum Jindřichohradecka, 2012

holub vladimir

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Holub Vladimír

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit