Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Hanuman. Nadčasové podobenství geniálního Svatopluka Čecha o lidském světě

cech hanuman

Od doby, kdy lidé zaznamenávali své myšlenky pomocí písma, se názory na chování společnosti, jedince i davu nezměnily. Jsou až podezřele stejné. A tak stejně jako Ezop své bajky, Orwell svoji Farmu zvířat, napsal i Svatopluk Čech svůj zvířeví epos, aby v podobenství poukázal na věčné problémy, s kterými zápasí lidská civilizace. Dílo je skoro zapomenuté, ale svou výpovědí je aktuální i dnes. Kniha se jmenuje Hanuman a pozor, vyšla v roce 1884.

Epos Svatopluka Čecha byl prý psán, aby zesměšnil tehdější český život, tvrdili literární kritici.
Ti také dílo zaškatulkovali jako satiru mělkou a dílo nepříliš podařené. Dá se o tom zcela jistě polemizovat. Dnes je jisté, že myšlenky byly na svou dobu příliš odvážné a velké časti veřejnosti nepochopitelné, jako každý názor, které svou výpovědí předbíhá dobu. O podobném nepochopení už před sto lety psal G.B. Shaw nebo Chesterton. Osobně si myslím, že toto příběh bude oslovovat ještě mnoho generací, protože téma, které Svatopluk Čech zvolil, nezná hranic času.
Koneckonců námět vychází z eposu Rámájana (cca 8 stol.n.l.), kde Hanumán je hinduistický bůh, syn boha větru, který pomohl hrdinovi básně Ramovi zvítězit nad zlými duchy.

Mladý opičí král Hanuman se po zajetí a životě v evropském prostředí vrací zpět do své země, aby zde zavedl jinou kulturu, o které si myslí, že je lepší a civilizovanější.
V příběhu Čech poukazuje na podobné jevy, které dnes a denně můžeme pozorovat ve všech "chudších" zemích na světě. Podobenství příběhu s chaotickým vývojem lidské civilzace nám ukazuje, že vzhlížení ke kulturám, které jsou údajně civilizovanější ještě neznamená, že jsou vyspělejší. Materiální bohatství rozvinuté civilizace sebou přináší řadu výhod pro život lidí, ale bohužel rozvíjí paradoxně i chudobu myšlení u většiny populace a tím její postupnou degradaci.

Opičí král se snaží poevropštit svou říši, ale bezúspěšně. Nelze bez velkých kulturních a morálních následků měnit násilím kulturu, která má tisícileté kořeny.
Taková hloupá rozhodnutí vedou jen k velkým rozporům, jejíž následky často řeší celá generace v nesnášenlivosti a válkách. Invaze amerických a evropských okupantů do Afganistánu, Iráku, Libye má podobné následky, které se mohou řešit celá staletí. I když v pozadí války jde o nadvládu nad ropnými zdroji a potažmo nad kontrolou velké části světa, je tato okupace ve velké míře chápána jako násilné vměšování do cizí kultury. Výsledkem jsou milióny mrtvých lidí a zasetá nenávist uvnitř země, kterou budou trpět další generace.

Příběh Svatopluka Čecha proto nemůže končit jinak než tragicky, stejně jako každý podobný příběh na této planetě.

Ukázka:

Divně upírá se na mne
pohled opa zádumčivý,
do hlubin mé duše vniká
výraz jeho bolně tklivý - -
Poznávám tě, Hanumane,
ponížení tvoje zřím
a té slze, která kane
z oka tvého, rozumím.

Ty, jenžs osvícenou myslí
dbával salonního vkusu
a své opy pilně brousil
na francouzském jemném brusu,
musíš vhodně doplňovat
fantastických barev žár,
jímžto po vzdělaném světě
straší divošský ten pár.

Chápu bol tvůj, Hanumane!
Ale poslyš, co ti pravím:
Přijdou časy, o nichž sníme
se zápalem nedočkavým,
které v širém světě shlédnou
jeden kroj a jeden zvyk
a lid jeden s řečí jednou,
s krásnou řečí volapük.69

Všichni budou jedno myslit,
jedno cítit, jedno robit,
uniformou vzdělanosti
jedinou své duchy zdobit;
pak i rod tvůj, Hanumane,
uzrá pro všelidství ráj
a snad pravdou též se stane
moje pošetilá báj.

Komentáře  

# Karla 2017-01-05
MILOVANÝ ČECH
23. února 1908 zemřel Svatopluk Čech a národ se začal přít, kde bude pohřben. Noviny připomínaly, že básník kdysi řekl, že nechce být pohřben „mezi těsnými cihlami Slavína", ale na temeni hory Říp. „Na temeni Řípu měl by být náš Žalov. Tam vkročil náš praotec Čech, tam by měli odpočívat velcí Čechové," prohlásil prý. Okolnosti spojené s pohřbem Svatopluka Čecha se měnily každým dnem: „Jak se v poslední chvíli dovídáme, nebude Svatopluk Čech pohřben ve Slavínu, nýbrž ve zvláštní hrobce na vyšehradském hřbitově blíže nových arkád,“ psaly noviny. Pohřeb Svatopluka Čecha připadl na neděli 1. března. „Žádnému účastníku nedělního pohřbu nevymizí z paměti úchvatný a tklivý obraz, jakého pohřeb poskytoval." Z velkolepých popisů pohřbu vyjímáme jen údaj o počtu účastníků, který nejlépe dosvědčuje význam celého obřadu pro český národ: „Odhadovalo se, že na Václavském náměstí a ve špalíru v ulicích, jimiž se průvod ubíral, přítomno bylo na 200.000 účastníků. V průvodu samotném bylo 20.000 osob."
Citovat
# Saša 2017-01-05
Na svou dobu byl vizionář, klobouk dolů.
Citovat
# JAn 2017-01-04
Čech vychází ze starého eposu Rámájana. Hanumán je hinduistický bůh v podobě opice. Objevuje v eposu Rámájana jako pomocník prince Rámy.
Ráma je považován za vtělení boha Višnua do lidské podoby. Ráma, Hanumán a Síta jsou klíčovými postavami celého starověkého eposu Rámájana. Hanumán jako "opičí bůh", tedy další zoomorfní božstvo jako Ganéša (se sloní tváří), pomáhá princi Rámovi v těžkém boji proti démonovi Rávanovi. Indové označují Hanumána za polobožskou bytost. Hanumán má i své chrámy a na některých místech v Indii se těší velké popularitě.
Hanumán se narodil v období trétájuga, tedy ve věku v hinduistickém kalendáři, který proběhl mnohem dříve než děj v Mahábháratě. Některé hinduistické zdroje uvádějí, že je vtělením boha Šivy. Z tohoto důvodu je tedy naprosto akceptovatelné uctívat Hanumána, tedy Šivovu energii, kdy Šiva přichází v podobě opice a Višnu jako člověk inkarnovaný do prince Rámy.
Hanumán měl silný osobní vztah s indickým bohem Súrjou, který si jej po dlouhých prosbách vzal za svého žáka. Když byla Rámova manželka Síta unesena, Ráma se ji vydal hledat – nevěděl ještě totiž, na jaké místo byla unesena. Na cestě se dostal do opičího království, jehož králem byl Sugríva, který byl zároveň i synem boha Súrji. Sugríva jim doporučil Hanumána jako pomocníka, který k nim přišel v převlečení za bráhmana.
Po porážce démona Rávany Hanumán odchází zpět do Himálají.
Citovat