A+ A A-

Christian Morgenstern, filosof a věčný inspirátor nonsensové poezie

morgenstern christianNaprostá většina lidí zná Christiana Morgensterna (6.5. 1871- 31.3. 1914) jako autora  nonsensové poezie. V jeho básních skutečně nacházíme spojení zdánlivých nesmyslností, Například poezie vytvořená z náhodných hlásek a slabik dává jeho básním podivuhodné smyslové přesahy, hraničí až s naším chápaním hudby. Jeho sbírky také obsahují slovní hříčky, vtip a vytvářejí grafické obrazce.

Ale po obsahové stránce byl ovlivněn myšlením dvou velkých filosofů: Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera.

To dává jeho poezii mnohem hlubší a smysluplnější dimenzi, která, dle mého, není dodnes zcela pochopena. Velký vliv na jeho dílo mělo také osobní setkání se zakladatelem anthroposofie Rudolfem Steinerem. Morgenstern začíná psát básně inspirované Steinerovou duchovní vědou. Například "Hymnické písně" (1934).
Navíc byl náruživý překladatel Ibsenových a dalších skandinávských her, a to od roku 1898, po osobní návštěvě světoznámého dramatika Henrika Ibsena.

Jeho dílo inspirovalo mnoho autorů. V českém prostředí to byl především Pavel Šrut, Jiří Suchý, ale verše Morgensteina  zpopularizovala hudební skupina Stromboli, která jeho texty zhudebnila (Košilela, Veliké lalulá)

Ukázky z díla:
Většina lidí nemluví, jen cituje. Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.
Kdyby musel moderní vzdělanec sám zabíjet zvířata sloužící mu za potravu, stoupl by nesmírně počet vegetariánů.
Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.
Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.


Umění mluvit

Palma Kunkel zná i hovořit.
Jistě. Ne však jako temný lid.

Slovy nezurčí jak pramen v šeru,
přemýšlí vždy vpřed, ne v zpětném směru.
 
Zcela cizí marným zvukům vnějším,
táže se jen při tom nejnutnějším.
 
Nikdy skřítka, vždy jen obra ptá se
a „jak se vám daří“ nezeptá se
 
Nemluví o počasí, či krejčím,
zabývá se nejvýš zásadnějším.

Tak zůstává mladá, svěžích tváří,
tím, že dech se řečí nevypaří.

Košilela

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá.

Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá.

Teď třeská a pleská v ní vánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Kvílivá jak uplakánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Docela osiřela
košilela.

Trychtýře

Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.

Západní pobřeží

Chtějí prý zase ve svobodě žíti
a navždy setřást ze sebe jho jména,
jímž lidských drábů horda zatracená
opovážila se je obdařiti.

Palmström

Palmström stojí u rybníka,
rozkládaje kapesník svůj červený.
Na šátku, hle, obraz vzniká:
dub a člověk v knihu začtený.
Palmström smrkat do něj cítil by co vinu.
Je totiž z těch podivínů,
co zkamení v úžasu
při pohledu na krásu.
To, co dřív chtěl rozkládati,
opatrně zase sbalí.
A kdo cit má, ten ho nezatratí
za to, že se nevysmrkán vzdálí.

Symbol člověka

„Ukaž,“ povídá mi démon,
„symbol člověka mi ukaž,
pak tě nechám jít svou cestou.“
Já mu na to, zouvaje si
svoje černé boty, řekl:
„Viz, démone, tohleto je
děsný symbol člověka; ta
noha z hrubé kůže, ne už
příroda, však duch ne dosud.“

Krychle

Krychle si řekla: "Sama, vím,
si k zdaru plně nesloužím.
Vždyť bytosti mé šestá strana,
byť byla okem jediným,
je místo v dálku zakoukaná
ve věčně temný země klín."
Když země, na níž spočívala
to uslyšela, omdlévala.
"Ty mrcho," řekla, "já jsem tmavá,
že ty mě zadkem zacláníš !
Jak drahokam jsem jasná smavá,
sotva se jinam přemístíš."
Tu krychle, z hloubi uražena,
dál mlčela jak slabá žena.

Mezi časy

Perfektum s imperfektem
zpili se sektem.
Na futurum cink přípitek
(nebylo žádných námitek).
Plusquamperfektum a futurum exaktum
jen mrkali k těm faktům

Tyčkový plot

Byl jeden plot, stál opuštěn,
skrz tyčky bylo vidět ven.
Architekt, který odhad měl,
když v podvečer tu osaměl,
mezery tyčkám vzal a šel
a velký dům z nich vystavěl.
Plot přitom stál jak hloupý strýc,
kolem tyček už neměl nic.
Prázdným vzhledem se sprostý zdál.
Proto jej senát zrušit dal.
Architekt tomu bylo hej,
plách v Es Es Er či Jú Es Ej.

Dvě rovnoběžky

Dvě přímky, společnice,
šly v nekonečný bod.
Duše rovné jak svíce
a prvotřídní rod.
Rozdělit nechtěly se
k blažené smrti až:
Tím obě pyšnily se,
toť opora i stráž !
Když putovaly celých
světelných deset let,
přestal pár osamělý
pozemsky vnímat svět
Veta je po potuše,
zda rovnoběžky jsou.
Pluly jen jak dvě duše
zářivou samotou.
Věčná zář se v ně vlila,
sešly se, zmizely -
Věčnost je pohltila
jako dva anděly.

Vampír

Pan Vampír v noci bezedné
od ženy, dětí utíkal
až ke hrobu, kde kantor spal
a řek mu: Prosím, skloňuj mne!

Řiditel srovnal na límci
tři knoflíky tam hovící
a děl k monstru, jež s klidným srdcem
křižovalo se před umrlcem:

Slyš, „Vámpír“ – pravil dobrý pán,
„Váspír“ – je akuzativ dán,
„Vypíre“ – vokativ znám též,
„Váspíru“ – lokál máš a běž.

Ta hra šla vampírovi k vůli,
i protáčel svých očních kulí
a přitom ptal se ještě dál
po singuláru na plurál!

Zde moudrý kantor musil ovšem
připustiti, že neví o všem.
Už když zde jeden vampír stál,
„Vám“ vypadalo na plurál.

Pan Vampír zvedl s pláčem zrak -
měl přeci ženu, děti!!! Však,
když skloňování neznal na ně,
odešel s díky, odevzdaně.

Rýma

Rýma si dřepí na terase,
své oběti by chopila se
- a pak se vrhá, zuřivá,
na muže jménem Protiva.
Ten: "Epčí !" hbitě pozdraví.
A týden se jí nezbaví.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Morgenstern Christian nonsens

Komentáře  

# Michal 2014-03-31 17:17
Jedinčný a neustále ispirující...Kdo by si od dětství nezvykl na svět, musel by z něj ztratit rozum. Stačil by jej zničit zázrak jednoho jediného stromu
Citovat