A+ A A-

Karel Kryl. Poezie, která navždy zlidověla v písničkách

kryl karel portraitOdkaz Krylových písniček bez komentáře. Veškerý komentář o tom co bylo, co mělo příjít a co prožíváme, je v jeho básních.

Demokracie

Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky

Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem

Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli

Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu


Bratříčku, zavírej vrátka

Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.

Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

Ref: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Ref: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!


Bílá hora

Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan.

Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
a zvony odletěly za větrem do Říma,
obzor se rdí, můj táto,
hanbou šarlatovou
už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.

Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,
a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
i do ran na orlici, kterou už poutají.

®: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
hřeben větru rozčesává pera plamenná,
věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
zlatá doba nenastává, bude kamenná.

Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,
mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
na svatbu se Zubatou železné prsteny.

Není to med, zas píti číši vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice,
sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky - pro naše dědice.


Děkuji

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,

Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...


Idyla

Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,
jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,
ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.
    Opisy

Jak léta jdou a hroby přibývají,
počítám vrásky, vryté do pleti,
koleje běží, běží za tramvají
jak dálka - sladkohořké prokletí.
Má paměť - šedý věšák na vzpomínky,
zítřek i dnešek změní na kdysi,
k Maxovi zajdu, místo do Demínky,
přečíst si dopisy, dopisy, dopisy.

Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.

Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
není-li doteků, doteků, doteků,
není-li doteků, není-li doteků?


Jeřabiny

Pod tmavočervenými jeřabinami
zahynul motýl mezi karabinami,
zástupce pro týl šlápl na běláska,
zahynul motýl jako naše láska,
zahynul motýl jako naše láska.

Na břehu řeky roste tráva ostřice,
prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice,
nad tichou zemí vrčí netopýři
a národ němý tlučou oficíři,
a národ němý tlučou oficíři.

Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem,
budeš se líbat v noci s cizím pánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem.


Jidáš

Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,
pysk zpocený vyzývá podsvětí,
ó, ďáble můj, mrtvo jest slitování,
snad zisk splacený zradu mou posvětí.

Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,
mříž u stěny, sedlá krev na rukou,
král bez šatů připraven k uvítání,
hle - kříž dřevěný s trnovou parukou.

R: Jidáši, k čemu výčitky svědomí,
Jidáši, k čemu tohleto smetí,
farizej nikdy rukama nelomí,
pro něho účel prostředky světí!

Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,
hlas zchraptělý do pekel neletí,
stín provazu jako dar plný zášti
pro vás, dospělí tohoto století!

R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,
s mincemi nemáš nijaké viny,
zítra zas třicet stříbrných dostanem:
vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!

Divný kníže

Jel krajem divný kníže
a chrpy povadly
když z prstů koval mříže
a z paží zábradlí
on z vlasů pletl dráty
měl kasematy z dlaní
a hadry za brokáty
zlá slova místo zbraní

Kam šlápl vyrůstaly
jen ocúny a blín
když slzy nezůstaly
tak pomohl jim plyn
hnal vítr plevy s polí
a Kristus křičel z kříže
když rány léčil solí
ten prapodivný kníže

On pánem byl i sluhou
a svazek ortelů
si svázal černou stuhou
již smáčel v chanellu
a hluchá píseň slábla
když havran značil cestu
již pro potěchu ďábla
vyhlásil v manifestu

Měl místo básní spisy
a jako prózu mor
a potkany a krysy
a difosgen a chlor
měl klobouk z peří rajky
a s důstojností snoba
on vymýšlel si bajky
v nichž vítězila zloba

Měl pendrek místo práva
a statky pro gardu
v níž vrazi řvali sláva
pro rudou kokardu
on lidem spílal zrádců
psal hesla do podloubí
v nichž podle vkusu vládců
lež s neřestí se snoubí

Dál kníže nosí věnce
tou zemí zděšenou
on strach má za spojence
jde s hlavou svěšenou
a netuší že děti
z té země v které mrazí
prostě a bez závěti
mu jednou hlavu srazí

Rakovina

Zní hlasy soudních znalců
a padlých andělů
řvou ústa slavných starců
z reklamních panelů
a jaro karty míchá
pro záda shrbená
a přetěžko se dýchá
a svítí červená

V tom jaru listy žloutnou
a sněží do květin
a hrůza chodí s loutnou
a s věncem kopretin
té loutně struny chybí
a stvůra bez tváře
spár dravce - tlama rybí
si hýká z oltáře

    Že blázni pošetilí
    jsou na oprátce
    dnes vládce zavraždili
    ať žije vládce
    tryznu mu vypravili
    a jde se dál
    dnes krále popravili
    ať žije král

Jak tóny kravských zvonců
zní stránky pamfletů
lze dobrati se konců
být stádem Hamletů
být každý sobě drábem
to mnohé přehluší
však vápno neseškrábem
když vězí na duši

Je večer v sálech hrají
pár dalších premiér
jak loni třešně zrají
a štěká teriér
a znovu ptáci vzlétnou
výš k slunci! Poslepu!!
To léto chodí s flétnou
a sahá po tepu

    Že blázni pošetilí
    jsou na oprátce
    dnes vládce zavraždili
    ať žije vládce
    tryznu mu vypravili
    a jde se dál
    dnes krále popravili
    ať žije král

Je známo čí je vina
to hraní s kostrami
má jméno Rakovina
a voní astrami
kůň běží bez udidla
kouř štípe do očí
hrajem si na pravidla
a deska přeskočí
přeskočí
přeskočí

Marat ve vaně

(Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat)

Pohled se odvrátí
Koperník v sutaně
Smrtka si obrátí
Marata ve vaně
stránka se otáčí
Koniáš zatleská
Gogh leží v bodláčí
smrt bývá nehezká

   Laskavé šero
   vám přikryje tvář
   s grimasou hrůzy
   ruka jež před chvílí
   hladila ramena
   zkameněla
   na nic je pero
   a k ničemu snář
   zemřely Múzy
   to že se nestřílí
   smrt jenom znamená
   pro anděla

Písnička dozněla
bytem je šatlava
před vraty kostela
uvidíš Václava
drží se klepadla
hrobař si ruce mne
odhoďte zrcadla
není to dojemné

Cromwell má namále
Hus čeká na kata
Smrtka má korále
korále ze zlata
kříž staví Kristovi
Spartakus bez meče
ranami nachoví
dívej se člověče

   Laskavé šero
   vám přikryje tvář
   s grimasou hrůzy
   ruka jež před chvílí
   hladila ramena
   zkameněla
   na nic je pero
   a k ničemu snář
   zemřely Múzy
   to že se nestřílí
   smrt jenom znamená
   pro anděla

Johanku stříhají
ruka je zemdlená
pacholci říhají
ocel je kalena
pan Lincoln v divadle
dívá se na scénu
Smrt sedí v propadle
oděná v saténu

Jesenin opilý
chystá si oprátku
Puškin si zastřílí
Tyl píše pohádku
vidíš Fra Filipa
krev plivá do barvy
Gerarda Philipa
Smrtka si obarví

   Laskavé šero
   vám přikryje tvář
   s grimasou hrůzy
   ruka jež před chvílí
   hladila ramena
   zkameněla
   na nic je pero
   a k ničemu snář
   zemřely Múzy
   to že se nestřílí
   smrt jenom znamená
   pro anděla

Kennedy ve voze
proklíná raracha
pohřebním na voze
uvidíš Palacha...

Lilie

Než zavřel bránu
oděl se do oceli 
a zhasil svíci		
bylo už k ránu 
políbil na posteli 
svou ženu spící		
spala jak víla
jen vlasy halily ji				
jak zlatá žíla 
jak jitra v Kastilii				
něžná a bílá
jak rosa na lilii
jak luna bdící			

Jen mraky šedé 
a ohně na pahorcích 
svědkové němí
lilie bledé 
svítily na pahorcích
když táhli zemí
polnice břeskné 
vojácká melodie
potoky teskné 
to koně zkalily je
a krev se leskne
když padla na lilie 
kapkami třemi

Dozrály trnky
zvon zvoní na neděli 
a čas se vleče
rezavé skvrnky 
zůstaly na čepeli 
u jílce meče
s rukama v týle 
jdou vdovy  alejemi
za dlouhé chvíle 
zdobí se liliemi
lilie bílé 
s rudými krůpějemi 
trhají v kleče
 
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Kryl Karel

Komentáře  

# Ladarangers 2015-10-09
nadčasové
Citovat