A+ A A-

London Jack

london_jack.jpg

Jack London (*12. 1. 1876, San Francisko - †22. 11. 1916, Glen Ellen, California)

spisovatel, publicista

Narodil se v San Francisku jako nemanželské dítě Flory Welmanové a Williama Chaneyho (potulného astrologa). William opustil Floru i malého Jacka a Flora se vdala za vdovce Johna Londona, který byl napůl dělníkem a napůl rolníkem. O Jacka se starala jeho nevlastní sestra Eliza. Život Londonovy rodiny byl velice proměnlivý. Většinu času se ocitali ve finanční krizi. Protože se Londonovi velice často stěhovali, nejčastěji za prací, chodil malý Jack každý rok do jiné školy, kde se ocital v neznámém prostředí a bez kamarádů.

Už od devíti let Jack vydělával jako kamelot. Zanedlouho objevil zálibu v knížkách. V Livermore Valley mu učitel půjčil Irwingovu Alhambru a kdesi u sousedů objevil Oudinu Signu, romantický příběh malého chlapce, jenž se stane slavným umělcem. Nejvíce jej ale zaujaly námořnické historky a povídky - moře bylo jeho druhou největší láskou. Již jako školák trávil většinu času v přístavu a později si za ušetřené peníze koupil malou kocábku Razzle Dazzle, na které podnikal dobrodružné výpravy po zálivu a někdy dokonce i na moře. Tyto svoje námořnické zkušenosti později popsal ve své první povídce Tajfun u japonského pobřeží. Kdykoliv se John London ocitl bez práce, padla starost o rodinu na Jacka. Ve třinácti letech vyšel základní školu a šel pracovat do továrny, kde dřel do úmoru za pár centů na hodinu. Přestože pracoval až dvacet hodin denně, dolar za den nemohl rodině stačit, a tak se bouří osudu vykořisťovaného dělníka. Dozvěděl se o výnosných nájezdech ústřicových pirátů na chráněná soukromá ložiska, vypůjčil si tři sta dolarů na rychlou šalupu a za jedinou noc získal víc, než vydělal dřinou v továrně za tři měsíce.

Rok takto řádil, patnáctiletý žil manželsky s dívkou na lodi, v přístavu se rval o uznání a propadl pití. Potom přijal místo pomocného strážníka na rybářské hlídce. Zážitky poději popsal v knize Povídky rybářské hlídky. Tam byl také rok, až znechucený zkorumpovaností představených odešel opravdu na moře.

V lednu 1893 vyplul na lodi Sophie Sutherland na lov tuleňů k břehům Sibiře. Za sedm měsíců se vrátil domů s ušetřeným platem. Právě včas, rodina hladověla. Krize vrcholila, Jack našel jen špatně placenou práci v přádelně juty, zase jen za deset centů na hodinu.

Tehdy po nocích napsal svou první stať do soutěže v novinách. Dostal první cenu dvacet pět dolarů a v listopadu 1893 poprvé viděl svou práci v tisku - bostonský literární magazín Black cat -povídka Tisíce smrtí. Napadlo ho, že by si mohl psaním vydělat na živobytí, jenže další práce mu časopisy vracely.

Protože neměl na školu ani pomyšlení, chtěl alespoň ovládnout nějaké řemeslo. Rád přijal práci v elektrárně, kde mu správce slíbil, že se může v novém oboru vypracovat. Třináct hodin denně házel lopatou a vozil uhlí do kotelny. Do deníku si o tom napsal: "Nebylo v celém Oaklandu jediného tažného koně, který by se dřel tak těžce a tolik hodin jako já."

Později se od topičů dozvěděl, že byl přijat místo dvou propuštěných dělníků. ochopil, jak bylo jeho snaživosti zneužito, ale chtěl šéfovi ukázat, že na to stačí. Až mu topič ukázal v novinách, že jeden z dělníků, kvůli němu propuštěných, otec několika dětí, spáchal z bídy sebevraždu.

Na jaře roku 1894 se přidal k tažení na Washington s armádou nezaměstnaných. Akce však státní veřejné práce nevymohla, Jack zběhl a toulal se po Státech jako tramp (v americkém slangu "hobo" nebo "bum"). V Niagara Falls byl odsouzen za potulku a poznal kriminál. Po odpykání trestu se probil domů.

Toulka, kterou zobrazil v knize Cesta, byla pravděpodobně hlavním zvratem v jeho životě. Až do této doby byl "hrdým Američanem" a "nezkrotným individualistou". Teď už však poznal příliš mnoho. Byl hrdý na to, že je z "přirozených šlechticů silné paže", pochopil však, že i takoví, v mládí silní a zdraví, končí vysátí kořistnickým systémem na dně sociální propasti. Jeden z tuláků se často zmiňoval o Marxově - Engelsově Komunistickém manifestu. Tu knihu si koupil a byl uchvácen. Stal se bojovným socialistou a vstoupil do strany (v roce 1905 kandidoval za socialisty na starostu Oaklandu). V devatenácti letech začal chodit na střední školu a učil se devatenáct hodin denně. Látku na tři roky s přehledem zvládl za tři měsíce. Školní časopis začal otiskovat jeho první povídky (High school Aegis - šest povídek). Přesto, že se na přijímací zkoušky na Kalifornskou univerzitu připravoval sám, patřil mezi nejlepší. Za protivládní socialistický článek byl jako student odsouzen a krátce uvězněn.

Protože koncem roku 1896 bída nepolevovala a John London těžce onemocněl, musel Jack vysokou školu opustit. Šel pracovat do internátní prádelny Bellmontské akademie, kde se dřel, jak to popsal v knize Martin Eden, že mu nezbylo sil ani na čtení.

Roku 1896 propukla na Aljašce zlatá horečka a Jack v ní viděl příležitost. S půjčkou od Elizy se vydal 12. března 1897 se švagrem Shepardem do Dyey. Kdyby si přes průsmyk Chilcoot dali zásoby přenést, zůstali by bez prostředků. Jako mnozí i Shepard se vrátil, ale Jack s partou nad průplavem zásoby uskladnili a přes průsmyk si je přenášeli po částech sami. Trvalo jim to několik týdnů a Jack byl nevýslovně hrdý, že vykonal největší díl dřiny. Jak však přes jezera, nikdo nevěděl. Námořník Jack navrhl a s kamarády z vlastnoručně nařezaných prken sestrojil dvě pramice s plochým dnem. Sám nastříhal a sešil plachty. Potom převážel zásoby v horském větru rekordní rychlostí. U Běloušových slapů bylo v řadách na tisíce člunů. Nikdo nevěděl jak dál, každá loď se v proudech potopila. Jack však věděl jak na to. Proplul s dvěma čluny jako nic. Ze všech stran dostával nabídky. Za člun bral dvacet pět dolarů a za několik dní vydělal partě tři tisíce dolarů. Zamrzli u řeky Steward v opuštěné chatě na břehu Yukonu. Jack tam prožil užitečnou zimu. Nechal si vypravovat, všeho si všímal a sebral materiál pro příští veledíla.

Na jaře 1898 odjel na voru do Dawson City, kde slyšel příběhy prvních dobrodruhů z Aljašky. Onemocněl kurdějemi a v červnu vyjel se třemi kamarády v malém člunu po Yukonu do Saint Michaelsenu. Přes tři tisíce kilometrů urazil za devatenáct dní. Odtud se jako černý pasažér na lodi dostal do Seattlu a domů se zkušený tulák dostal lehce. Přijel bez vindry v kapse a dobrého otčíma už mezi živými nenašel.

Toužil psát, zpracovat, co si přivezl. Nechtěl však obětovat matku a malého Johna, syna druhé nevlastní sestry, kterého matka adoptovala. Práce nebyla, a když pošty vypsaly konkurz, udělal zkoušku. Čekal na jmenování pošťákem a psal povídky z Aljašky. Věčně běhal do zastavárny. Doma nebyl často ani pěťák, ani krajíc chleba. Sám se pořádně najedl u Mabel Aplegarthové, kterou v autobiografickém románu Martin Eden zobrazil jako Ruth. Za hrozné situace v lednu 1899 ho pošty vyzvali k nástupu. Jack odmítl zajištěné postavení s pětašedesáti dolary měsíčně. Dal se do soustavných studií.

V roce 1899 publikoval v měsíčníku Overland Monthy slavnou povídku Muži na stezce ( Men on the Trail). Milovanou Mabel ujišťoval, že prorazí, stane se úspěšným spisovatelem a do roka se vezmou. Uložil si napomáhat zničení organizovaného kapitalismu. O půlnoci se vydal na kole do San Jose prosadit svůj sňatek s Mabel. Její matka však mladé dvojici sňatek znemožnila.

Ale už v únoru 1900 na pohřbu kamaráda poznal hezkou a urostlou Bessy Maddernovou, snoubenku zesnulého, která truchlila stejně, jako Jack truchlil pro Mabel. Domluvili se a vzali se. Rval se o uznání a doslova i o holý život. Věděl, že píše lépe než ti uznaní a vydávaní. Vnesl do americké literatury nového, smělého ducha pravdy a realistické vidění.

Na svou dobu psal příliš drsně, ale zvítězit musel už jen tou úžasnou vytrvalostí, jak se i o hladu ustavičně dřel. Dvakrát jeho úspěchu napomohl vydavatel. Od jara 1900 to byl McClure, majitel vynikajícího magazínu, který mu dlouho poskytoval pravidelné zálohy a financoval i psaní jeho prvního románu. Od roku 1920 mu pomáhal George Brett z nakladatelské firmy Macmillan Co.

Teprve po úspěchu románu Volání divočiny měl konečně z čeho žít. Kniha jej proslavila a byla záhy následována takřka nepřehlednou řadou dalších děl: Velká hra, Preadamité, Bílý tesák, Jerry z ostrovů, Zářící den, Něco shnilého v Idaho, strhující revoluční povídku Odpadlík či knihu naprosto se vymykající normálu Londonovy naturalisticko - realistické tvorby, přepracovaný deník vězně (v knize jménem Darell Standing), který se pomocí "malé smrti", jak sám popisuje stav po několika dnech ve svěrací kazajce, vydává do svých minulých životů - Tulák po hvězdách.

Když se mu v lednu 1901 narodila dcera, byl velmi zklamán, že to není syn. V únoru 1903 narození druhé dcery už nebylo zklamání, ale první tragédie Jackova života - dcera zesnula po třech dnech. Druhá tragédie přišla v roce 1904, kdy se rozešel s Bessy a zasnoubil se s Charmian Kitteredgeovou, kterou si v listopadu 1905 vzal.

V roce 1902 byl London pověřen psát o búrské válce, a když byl úkolu zproštěn, vytvořil v Londýně knihu reportáží ze života obyvatel chudinské čtvrti Lidé z propasti (The People of the Abyss, 1903), kterou předběhl dobu "nového žurnalismu" o více než šedesát let.

Pracoval také jako válečný zpravodaj pro časopis Collier´s. Na jaře 1903 si koupil malou plachetnici Spray, plavil se s ní po Zálivu a psal svůj ideově nejspornější román Mořský vlk. Kritika prohlašovala román za nevkusný, nechutný a přepjatý. Viděli v něm neúměrné nakupení odporně nepříjemných událostí. Vytýkali mu spoustu romantických nadsázek, celkově špatnou kompozici a nepěkný sloh. Odsuzovali také milostný příběh Maud a Humphreyho jako nepřirozený. Každý kritik si myslel nejen to, že by se dva lidé, mladí a vcelku pěkní, kteří se do sebe zamilovali a mají k sobě blízko, oba pracující v literatuře, že by spolu měli hlubší fyzický poměr, ale i to, že by to tak bylo v románu hezčí a realističtější. Dokonce Londonův přítel napsal v dopise, že "byl těmi bezpohlavními milenci úplně znechucen!". Ale i tak román patřil mezi nejprodávanější knihy v Americe.

Jako zpravodaj se dostal do rusko-japonské války, ale tam zjistil, že se ztěží dostane do předních linií, natož přímo na bojiště, a tak se nechtěně zařadil k americkým spisovatelům, jejichž úkolem bylo sledovat boje bezpečně zpovzdálí . Prožil zde ale nesčetná dobrodružství, která popsal v sociálně utopickém románu Železná pata. Hodně svým novinám napsal a proslavil se tak, že po návratu do San Franciska, když zároveň vycházel v magazínu Mořský vlk, byl nesporně nejslavnějším americkým spisovatelem své doby.

V této době, v době Londonovy největší slávy, se ale objevují podložené informace o tom, že London paradoxně kupoval náměty od jiných, v té době netolik známých autorů, jako byli například Sinclair Lewis či George Sterling.

Po vydání románu Z doby Preadamitů (Before Adam,1907) byl dokonce London obviněn z kopírování díla Stanleyho Waterlooa Abův příběh (Story of Ab, 1897) a musel veřejně přiznat námětovou neoriginalitu, i když tvrdil, že téma primitivního člověka nemůže být vlastnictvím pouze jednoho autora.

London byl zvolen předsedou Meziuniverzitní socialistické společnosti, jezdil na přednášková turné a psal pro socialistický tisk.

V létě 1905 koupil za sedm tisíc dolarů Hillův ranč, jeho budoucí Ranč krásy v románu Měsíční údolí.

V létech 1907-1908 se London účastnil na neúspěšné cestě kolem světa na lodi Snark, kde sepsal autobiografický román Martin Eden. Ale znepřátelený tisk a kritika si ho sotva všimly. Několik let po Londonově smrti ho však prohlašovaly za jeden z nejvýznamnějších amerických románů. Jack neporažen napsal román Bílý den, který mu znovu dobyl přízeň veřejnosti i tisku.

Od jara 1913 byl nejlíp placeným spisovatelem na světě. Žil na Ranči krásy, pokoušel se o vědecké zemědělství, zbytečně nakupoval, stavěl si honosné sídlo Vlkův dům, které hned po dostavení shořelo. V požáru, založeném ze závistivosti, shořel dům a Jackova víra. Zestárl a psal už jen proto, že mu za každou řádku královsky platili. Zase začal nesmírně pít a onemocněl urémií.

Jack si vydělal něco přes milion dolarů, ale do smrti zápasil s dluhy. Na jaře 1915 a potom znovu v lednu 1916 byl na Havaji, ale už se nezotavil.

Začátkem roku 1916 vystoupil ze strany, tvrdě, že dělá krok doleva od málo revolučního hnutí. Jenže už dávno mu soudruzi vyčítali, že svým nemožných stanoviskem k mexické vládě, občasnými záchvaty šovinismu a stavbou milionářského sídla, socialismu jen škodí.

V tragédii Martina Edena předpověděl svou vlastní. Jack London spáchá 22.listopadu 1916 sebevraždu, kdy se při snaze zahnat bolesti způsobené urémií předávkuje morfiem.

Londonovy romány a povídky o zvířatech, které jsou nejoblíbenější částí jeho tvorby a rozhodně nejsou jen literaturou pro děti a mládež, vytvářejí protipól krátkých próz zakladatele woodcraftového hnutí E. T. Setona.

Bibliografie:

(A Son Of The Sun, 1912)
(Adventure, 1911)
(Alaska-Kid, 1912)
Aljaška, 1972
(Before Adam, 1907)
Bílé ticho (The White Silence, 1900)
Bílý den (Burning Daylight, 1910)
Bílý tesák (White Fang, 1905)
Cesta (The Road/Abenteuer des Schienenstranges, 1907)
(Children Of The Frost, 1902)
(Curious Fragments: Jack London's Tales Of Fantasy Fiction, 1975)
(Daughters Of The Rich, 1971)
Dcera polární záře (A Daughter Of The Aurora, 1901)
Démon alkohol/Král Ječmínek (John Barleycorn/König Alkohol, 1913)
(Dutch Courage, 1922)
(Gold, 1972)
(Jack London's Articles And Short Stories For The (Oakland) High School Aegis, 1971)
(Jack London's Reports, 1970)
Jerry z ostrovů (Jerry Of The Islands, 1917)
Joe mezi piráty: Dobrodružství na oceáně, 1938
Kaňon celý ze zlata a jiné povídky (All Gold Canyon, 1906)
Láska k životu (Love Of Life, 1906)
Lidé z propasti (The People Of The Abyss, 1903) (2 díly)
Martin Eden, 1909
Měsíční tvář (Moon-Face And Other Stories, 1906)
Měsíční údolí (The Valley Of The Moon, 1913) (2 díly)
Mezi lovci perel: Povídky z jižních moří (The South Sea Tales, 1911)
Mezi zlatokopy, 1974
Michal bratr Jerryho: Román ze světa cvičených zvířat (Michael, Brother Of Jerry, 1917)
Moře, sníh a velkoměsta, 1963
Mořský vlk a jiné příběhy z moře (The Sea Wolf, 1904)
(Mutiny Of The Elsinore, 1914)
Mužská věrnost/Záležitost mužů (The Faith Of Men, 1904)
Něco shnilého v Idahu
(No Mentor But Myself, 1979)
(Novels And Social Writings, 1982)
(Novels And Stories, 1982)
Odpadlík (The Apostate, 1911)
Odyssea severu: Londonovy povídky (An Odyssey Of The North, 1900)
(On The Makaloa Mat, 1919)
Opovržení žen (Scorn Of Women, 1906)
Povídky rybářské hlídky (Tales Of The Fish Patrol, 1905)
Přípitek muži na stezce (To The Man On The Trail, 1900)
(Revolution And Other Essays, 1909)
Rozdělat oheň (To Build A Fire And Other Stories, 1991)
Rudý mor (The Scarlet Plague, 1915)
(Selected Science Fiction And Fantasy Stories, 1978)
(Smoke Bellew, 1912)
(The Abysmal Brute, 1913)
(The Acorn-Planter, 1916)
(The Apostate: A Parable Of Child Labor, 1906)
Plavba šalupy Dazzler, (The Cruise of the Dazzler, 1902)
(The Cruise of the Snark, 1911)
(The Dream Of The Debs, 1912)
(The Gang, 1905)
(The God Of His Father, 1901)
(The Great Interrogation, 1905)
(The House Of Pride, 1912)
(The Human Drift, 1917)
(The Kempton-Wace Letters, 1903)
(The Letters From Jack London, 1965)
(The Letters Of Jack London, 1988 (3 díly))
(The Little Lady Of The Big House, 1916)
(The Night-Born, 1913)
(The Red One, 1918)
(The Strenght Of The Strong, 1911)
(The Turtles Of Tasman, 1916)
(The War Of The Classes, 1905)
(Theft, 1910)
Tulák po hvězdách (The Star Rover, 1915)
Uprchlíci z Clintonu, 1991
V odlehlých končinách (In A Far Country, 1900)
Vlkův syn/Syn vlka (The Son Of The Wolf, 1900)
Volání divočiny a povídky z Aljašky (The Call Of The Wild, 1903)
(When Gods Laugh, 1911)
Z Dawsonu k moři, 1898
Za zlatem severu, 1971
Závody o číslo tři (Hearts Of Three, 1918)
Zlaté dno (Too Much Gold, 1904)
Ztracená tvář: Výbor z povídek (Lost Face, 1910)
Železná pata a výbor z povídek (The Iron Heel/Die eiserne Ferse, 1907)





.


 

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... London Jack

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit