Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Jeffers Robinson

jeffers300.jpg

Robinson Jeffers (*10. 1. 1887, Allegheny, Pensylvania - †20. 1. 1962, Carmel, California)

Básník, myslitel

Narodil  se v Pittsburghu, ve státě Pensylvánie. Otec byl přísný presbyteriánský duchovní, vyučoval na teologickém semináři. Jeho dětství bylo osamělé a svým způsobem ho formovalo pro celý dalí život. Otec byl znalcem latiny, řečtiny, hebrejštiny a arabštiny, byl milovníkem antiky, což mladého Robinsona velmi ovlivnilo. Studoval školy v Ženevě, Curychu a Lipsku, v 15. letech vstoupil na univerzitu v Pittsburghu. Na univerzitě se seznámil s Unou Kusterovou, jeho životní láskou, byl s ní ženat 37 let. Miloval přírodu, dokonce se zapsal na lesnickou univerzitu ve Washingtonu. 2.8.1917 se žení s Unou a o rok později se stěhují do Karmelu,malé vesničky poblíž města Monterrey, jižně od San Francisca. Toto místo si velmi zamiloval, často se stalo námětem jeho tvorby.

Během 1.světové války se kupodivu rozhodl splnit svou občanskou povinnost a dal se zapsat k výcviku v balónových oddílech. Nikdy však nebyl povolán. Za svůj život postavil svůj dům, Tor House, a Jestřábí věž. Měl velký cit pro kámen, a proto když měl rozepsanou nějakou báseň nebo povídku, dopoledne na ní pracoval a odpoledne nosil kameny z pobřeží na skálu, kde se rozhodl svůj Tor House postavit. Svou ženu velmi miloval a vše co psal, bylo vlastně určeno pro ni. Velice si s ní rozuměl, a často ji obsazoval do svých básní jako symbol krásy, dokonalosti a lásky. Proto když zemřela, byl jeho život po psychické stránce u konce.
Tvrdilo se o něm, že je misantrop, tedy že chová nenávist k lidem. Působil dojmem mrzoutství a uzavřenosti. Ale v jeho příbězích se pod zdáním chladu dá odkrýt jeho obava o lidskost a člověka samotného.

Jeho dílo překládal vynikající básník Kamil Bednář, který si s ním dokonce dopisoval a pak vydal knihu dopisů a úvah "Přátelství přes oceán".

"Dávaje přednost kráse mimolidského vesmíru hvězd, mořské žuly, jestřábů a volavek před lidstvem, veden svou vlastní nespolečenskou povahou, aby pln důvěry necítil lásku k překypění společenských center, chorobně citlivý k bolesti, jak ji dědí tělesnost, postavil se tento básník otevřeně a poctivě čelem k problému konfrontace s člověkem, jehož vede vlastní vidina z dosahu lisdkosti, ale přitom je stále tažen nazpět svou touhou podat ruku svým druhům, z větší části ztraceným a slepě tápajícím v labyrintu utrpení a bolesti. Ukázal lidem temnotu srdce i zářící výšinu odvahy a vytrvalosti a také krásu vnějšího světa a ukázal jim to v sebeobětování, pro které chtěl rpzbít atom na sebe soustředěného lidství. Málo básníků mělo vyšší vidinu, více síly a čistší srdce..."

Profesor Lawrence Clark Powell: přítel a znalec díla R.Jefferse

Bibliografie:

Básně, poemy - dramata

Tamar a jiné básně" (1925) - 1. úspěch

Básně z Jestřábí věže (VB, Praha, Československý spisovatel 1964)

Maják v bouři (VB, Praha, Československý spisovatel 1983)

Cawdor (Cawdor; BB, Praha, Práce 1979) - poema

Hřebec grošák - poema

Mara (Mara; BB, Praha, Československý spisovatel 1958) - verze řecké legendy o Orestovi a Elektře, veršovaná povídka - o muži, který řval po pravdě a nesnesl její první nejmenší záblesk

Medea (Medea; D, Praha, Dilia 1961; Praha, Dilia 1962)

Pastýřka putující k dubnu (The Loving Shepherdess; BB, Praha, Mladá fronta 1961)- poema

Sbohem, moře (The Beginning and the End; BB, Praha, Mladá fronta 1968)

Tři tanečnice (The Songs of the Dead Men to the Three Dancers; BB, Praha, Nadace Lyry Pragensis 1993)

Ženy od mysu Sur (Women at Point Sur; BB, Praha, Mladá fronta 1965) - poema

Žena z Kréty (The Cretan Woman; D, Praha, Dilia 1975)



MYS KARMEL


Mimořádná trpělivosti věcí!
Toto krásné místo, zohyzděné kupou předměstských domů -
ach, jak bylo krásné, když jsme je uviděli poprvé,
tu neporušenou plochu máku a lupiny, obehnanou hradbou nedotčených útesů,
kam nic neproniklo, jen dva tři pasoucí se koně
či několik dojnic, které se třely bokem o výstupky skal!
Teď už toto místo poznalo kazisvěta. Dbá o to?
Ani trochu. Má nekonečně času. Ví, že lidé jsou
příboj, který stoupá a časem se změní v odliv,
a že všechna lidská díla zaniknou. A zatím
obraz prvobytné krásy žije v samém jádře žuly,
neohrozitelný jako bezhraniční oceán
šplhající na náš útes. - Pokud jde o nás,
musíme odvrátit mysl od sebe samých,
musíme trochu odlidštit svá hlediska a najít sebejistotu
jako skála a oceán, z nichž jsme byli uděláni.

Přeložil: Kamil Bednář



OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Jeffers Robinson

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit