A+ A A-

Colfer Eoin

colfer150.jpg

Eoin Colfer (*14. 5. 1965, Wexford, Irsko)

Přišel jsem na svět rok po svém bratrovi Paulovi a později následovali ještě Eamon, Donal a Niall. Táta přestal učit na základní škole asi před osmi lety, ale zůstává historikem a významným umělcem. Máma byla samozřejmě velmi pečlivou matkou, ale taky byla a stále je výbornou učitelkou dramatu. Být jedním z pěti bratrů je skvělé, protože pořád máte společnost, ale někdy ne zas tak skvělé, protože....úplně pořád máte společnost. Skutečně tehdy nebyl nedostatek věcí, které dělat a míst, kam jít.

Po škole v pátek a každé prázdniny nás máma s tátou vecpali do přeplněného auta a šťastně jsme zamířili do Slade, překrásné rybářské vesničky na Wextfordském poloostrově. Táta pocházel ze Slade, takže když jsme dorazili, potkávali jsme spousty našich bratranců a sestřenic. Časem jsme se dostali do všech částí "divilmentu*", jak tomu v Irsku říkáme, ale kromě pár odřených kolen a promočených šatů v místním přístavu, všichni jsme to přežili a moji bratři a bratranci rádi využijí možnost sejít se na rodinných sešlostech a vzpomínat na staré časy....ne že bych byl starý nebo tak něco...nevykládejte si to špatně!!

Všichni jsme chodili na základní školu, kde táta učil, a bylo to ve Wexfordu, kde jsem si vypěstoval zálibu ve psaní a přivyknul si psát vlastní příběhy. Tehdy jsem doplňoval moje literární pokusy vlastními ilustracemi. Byl jsem autorem, nakladatelem a vydavatelem v jednom. Moje kamarády ale má práce příliš nezajímala. V mém prvním "Opu*" který byl napsán na základě Vikingských příběhů, co jsme dělali v dějepisu, vidíte, že jsem se ujistil, abych všechny své přátele zařadil do nějaké části příběhu... se mnou,... pochopitelně jako oslňujícím hlavním hrdinou. Jejich pocit, že jsou důležitou částí příběhu, se vytratil v poslední kaplitole, kde byli v konečné bitvě všichni poraženi a přežil pouze jediný... kterým nebyl nikdo jiný než... já... takže jsem napsal knihu.

Střední škola pokračovala ve stejném duchu. Měl jsem rád školu, ale těšil jsem se do pátého ročníku, kdy jsme měli povoleno chodit tancovat spolu s místními dívčími školami. Šestý rok to vypadalo, že bych mohl dokončit svoje vzdělávání.... nebo jsem si to aspoň myslel! Á! Zapomněl jsem říct, že to tancování nebyly diskotéky s dunivými basy posledních hitovek, umělou mlhou a stroboskopem a s maximální "klubovou atmosférou". Byly to "céilis" (tradiční irské tance) ale byla to skvělá zábava a doufám, ža až moji synové, Finn a Séan, budou dostatečně staří, bude pořád na "céilis" kam chodit a oni se tam budou bavit stejně, jako jsem se bavil já. Mé vzpomínky na "céilis" jsou o to hezčí, že na jedněch z nich jsem potkal slečnu Jackie, která se později stala mou ženou!

Po svých závěrečných zkouškách jsem začal tříleté bakalářské studium v Dublinu a v roce 1986 jsem se kvalifikoval jako učitel na základní škole a vrátil se do Wxfordu pracovat. I přes každodenní práci jsem neztratil svou lásku k psaní a ilustrování a jen vzácně se vyskytnul den, kdy bych nevzal do ruky pero nebo tužku, ať už na psaní nebo kreslení. Také jsem se stal členem místního ochotnického divadla a "Wexford Light Opera Society".

V roce 1991 jsem se oženil s Jackie. Rok potom jsme opustili Irsko a strávili další čtyři roky prací v Saudské Arábii, Tunisku a Itálii. Jako před tím jsem se snažil psát každý den a oba jsme velice vychutnávali život a práci v odlišném kulturním prostředí... a taky počasí bylo o hodně lepší, než jsme byli zvyklí z Irska. Nicméně po čtyřech letech cestování jsme se Jackie a já rozhodli vrátit se domů a já se vrátil ke svému starému zvyku, ve dne učit a v noci psát, a zjistil jsem navíc, že jsem plný nových zkušeností a vlivů, které bych mohl do psaní vložit.

Rok 1997 byl rokem, kdy se naše životy nenávratně změnily, protože se narodil náš první syn Finn. O rok později kniha, kterou jsem napsal podle svého pobytu v Tunisku, byla vydána nakladatelstvím O'Brein v říjnu 1998 a ukázala se být překvapivě velmi populární u irských dětí. "Benny and Omar" byla přeložena do dánštiny, holandštiny, francouzštiny, němčiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny.

Pokračování "Benny and Babe" vyšlo v červnu 1999 a bylo nominováno na "Bisto Book of the Year award" a taky jsem napsal tři díly série "O'Brien Flyers", které se jmenují "Going Potty", "Ed's Funny Feet" a "Ed's Bed". Moje další kniha "The Wish List", popisovaná jako bizarní příběh života, smrti a toho co je potom, byla vydána roku 2000 a vyhrála "Bisto Merit Award" roku 2001.

Většina mých bývalých žáků by vám potvrdila moji lásku k irské historii zejména pak tradičním nadpřirozeným irským legendám. Do mé další knihy jsem se rozhodl vložit spád dvacátého století na tyto tisíciletí staré mýty a legendy. Další můj krok se ukázal jako jeden z nejlepších, které jsem jako spisovatel udělal, a to když jsem se rozhodl poslat svůj rukopis zprostředkovatelce Sophii Hicsové. Kniha se jí okamžitě zalíbíla a Sophie dohlížela na vydání knihy Artemis Fowl v pevné vazbě v roce 2001 a brožovaně na "Fowlovský pátek" osmého března 2002. Miramax Films Tribeca Productions si zamluvili práva na filmové zpracování Artemise Fowla a teď pracují na projektu, který se, jak doufám, bude natáčet v Irsku.

Společně s úspěchem Artemise Fowla jsem se mohl vzdát učitelství a plně se soustředit na psaní takže od té doby ve světě vyšel "Artemis Fowl - The Arctic Incident" a "The Eternity Code".

Po trilogii Artemise jsem pokračoval s "The Legend of Spud Murphy", knihou pro mladší děti, abych mohl číst svým klukům, a pak strašidelným napínavým sci-fi nazvaným "The Supernaturalist."

Na jaře 2006 vyšla čtvrtá Artemisova kniha "The Opal Deception". A kdo ví? Budu psát, dokud lidi budou číst nebo dokud mi nedojdou nápady. Doufejme, že se ani jedno z toho v blízké době nestane.


Bibliografie (výběr)
Benny and omar (1998)
Benny and Babe (1999)
The Wish List (2000)
Going Potty (1999)
Ed’s Funny Feet (2000)
Ed’s Bed (2001)
The Legend of Spud Murphy (2004)
The Supernaturalist (2004)
Artemis Fowl - série knih
The Legend of Captain Crow's Teeth

Česky vyšlo
Artemis Fowl (Albatros, 2002)
Artemis Fowl operace Arktida (Albatros, 2002)
Artemis Fowl Věčná šifra (Albatros, 2003)
Artemis Fowl Opalin podraz (Albatros, 2005)
Supervědátor (Albatros, 2005)
Seznam přání (Albatros, 2006)
Artemis Fowl (Albatros, 2007)
Artemis Fowl a ztracený ostrov (Albatros, 2007)
Akta Fowl (Albatros, 2007)
Legenda o zubech kapitána Krákory (Euromedia Group - Knižní klub, 2008)

Legenda o pistolnici Murphyové (Euromedia Group - Knižní klub, 2008)
Detektivní agentura Půlměsíc (Albatros, 2008)
Artemis Fowl Operace Arktida (Albatros, 2008)
Artemis Fowl : grafický román (BB/art, 2008)
Legenda o nejzlobivějším klukovi na světě (Euromedia Group - Knižní klub, 2009)
Artemis Fowl a časový paradox (Albatros, 2009)

Ocenění
Shortlisted for the Bisto Book Awards 2000 za Benny and Babe

Zdroj: http://artemisfowl.unas.cz/ a citarny.cz

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit