benes150.jpg

Karel Beneš (*1. 5. 1932, Vlčnov)

malíř, grafik, ilustrátor, člen Hollaru

Vystudoval VŠUP u prof. Antonína Strnadla. Za svá exlibris získal v zahraničí řadu ocenění.

Bibliografie: (výběr z cca 60 titulů)

Branislav František: Zelené roky, 1959
Florian Miroslav: Labutí peříčko, 1961
Pecháčková Františka: Sedmikrásný čas, 1961
Branislav František: Polní růžičky, 1966
Osejevova Valentina Al.: Dinka, 1967
Otradovicová Jarmila: Legendy a sny, 1970
Branislav František: Básně dětem, 1971
Sysojev Vsevolod: Zlatá tygřice, 1974
Kassil Lev A.: Usťa a já, 1975
Komárek Julius: Prázdniny v pralesích, 1977
Safír Marcel: Čertík a jeho svět, 1978
Gašparová Eleonora: Medvěd pro bratříčka, 1979
Boglarová Krystyna: Mlhy nad Větrnou dolinou, 1979
Závada Vilém: Naše pohádky, 1981
Heřmanová Julie: Medvědí dráp a jiné lovecké příběhy, 1981
Zapletalová Vendulka: Darovaný rok, 1982
Stýblová Valja: Můj brácha, 1982
Strnadel Josef: Zamrzlá studánka, 1982
Lukešová Milena: Aby oslíci měli kde spát, 1984
Karnauchová Irina: Ruští bohatýři, 1984
Čítanka pro devátý ročník S pro neslyšící, 1985
Sirovátka Oldřich: Měl tatíček, měl tři dcery, 1990
Beneš Josef: Vlčnovská jízda králů, 1992
Kapinus Miroslav: Moravské ticho, 1992
Sládek Josef Václav: Zlaté slunce, bílý den, 1995
Kapinus Miroslav: Rok na Slovácku, 2000

benes450_2.jpg

benes450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu