benesova
Daniela Benešová-Hahnová (*27. 9. 1929, Klatovy)

malířka, grafička, ilustrátorka

Narodila v Klatovech. Vystudovala VŠUP v Praze (u prof. E.Filly), čestný rok u prof. A.Strnadela. Věnuje se malbě, grafice, kresbě i akvarelům, ilustrovala kolem 55 knih. Její díla najdeme v soukromých sbírkách a galeriích v Rakousku, Německu, Holandsku, USA, Belgii, u nás v GHMP. Je členkou Sdružení pražských malířů, Asociace volné grafiky a SČUG Hollar.

Bibliografie:

Závada Jaroslav:  Pohádky dvanácti měsíčků, 1957
Rais Karel V.: Cestička k domovu, 1958
Baar Jindřich Šimon: Vo modrým ptáčku, 1960
Baar Jindřich Š.: Hanýžka a Martínek, 1963
Závadová Jarmila: Sůl nad zlato, 1969
Mael Pierre: V zajetí Amazonky, 1970
Mamin-Sibirjak Dmitrij N.: Alenuškine rozprávky, 1971
Spyriová: Heidi, děvčátko z hor, 1971
Branislavová Věra: Za písničkou, 1972
Štorkán Karel: Muž k zastřelení, 1974
Křenek Petr: Ondřejovov srdce, 1977
Rais Karel V.: Do Prahy na pouť, 1979
Clairová Andrée: Mudajna, 1979
Sokolovská Květa: Slovo proměny, 1980
Průchová Heda: Kvítí u cesty, 1982
Kovářik Vladimír: Pohádkový svět, 1982
Andersen Knud: Ve spárech oceánu, 1982
Kovandová Marie: Dřevěný chlebíček, 1984
Horelová Eliška: Nemožná holka, 1984
Andričik Juraj: Cesta za slnkom, 1986
Horelová Eliška: Jarda samorost, 1988
Kavková Marie: Rumänische Märchen, 1989
Štroblová Jana: Český jazyk pro pátý ročník, 1996

benesova450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román