bim_150.jpg

Tomáš Bím (*12. 11. 1964, Praha)

Je vyučen tiskařem, dále studoval soukromě. V prvních letech tvorby se zaměřil především na užitou grafiku, kresbu, ilustrace a suchou jehlu. Od roku 1978 volná grafika - především litografie. Věnuje se také malbě - acryl/olej. Měl kolem 50 výstav doma i v zahraničí. Zúčastnil se též řady kolektivních výstav. Dvakrát získal ocenění za drobnou grafiku v Dánsku a v Polsku.

Bibliografie:

Falteisek Lubor: Nebojím se skoro ničeho,  1981
Van der Wettering Janwillem: Masakr v Maine, 195
Kolář Stanislav: Tenisový sen, 1988
Hofman Ota: Červená kůlna, 1988
Cincibuch Petr: Žádné smutky, 1989
Bartíková Heda: Cílová rovina, 1989
Frais Josef: Bezpečné známosti, 1990
Škvorecký Josef: Smutek poručíka Borůvky, 1991
Škvorecký Josef: Konec poručíka Borůvky, 1992
Škvorecký Josef: Návrat poručíka Borůvky, 1993
Holoubek Jaroslav: Ponorka v zahradě Čech, 1995
Dvořák František: II. Inventura Tomáše Bíma, 1999
Černý Jaroslav: I muži někdy pláčou, 1999
Horák Jiří: Modrý sen, 2006
David Petr: Třetí básně, 2009


 bim_450_2.jpg

bim_450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky