bim_150.jpg

Tomáš Bím (*12. 11. 1964, Praha)

Je vyučen tiskařem, dále studoval soukromě. V prvních letech tvorby se zaměřil především na užitou grafiku, kresbu, ilustrace a suchou jehlu. Od roku 1978 volná grafika - především litografie. Věnuje se také malbě - acryl/olej. Měl kolem 50 výstav doma i v zahraničí. Zúčastnil se též řady kolektivních výstav. Dvakrát získal ocenění za drobnou grafiku v Dánsku a v Polsku.

Bibliografie:

Falteisek Lubor: Nebojím se skoro ničeho,  1981
Van der Wettering Janwillem: Masakr v Maine, 195
Kolář Stanislav: Tenisový sen, 1988
Hofman Ota: Červená kůlna, 1988
Cincibuch Petr: Žádné smutky, 1989
Bartíková Heda: Cílová rovina, 1989
Frais Josef: Bezpečné známosti, 1990
Škvorecký Josef: Smutek poručíka Borůvky, 1991
Škvorecký Josef: Konec poručíka Borůvky, 1992
Škvorecký Josef: Návrat poručíka Borůvky, 1993
Holoubek Jaroslav: Ponorka v zahradě Čech, 1995
Dvořák František: II. Inventura Tomáše Bíma, 1999
Černý Jaroslav: I muži někdy pláčou, 1999
Horák Jiří: Modrý sen, 2006
David Petr: Třetí básně, 2009


 bim_450_2.jpg

bim_450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Četl jsem v anekdotách z dějin Anglie za doby Cromwellovy, že jistá voskářka v Dublinu prodávala výborné svíčky, zhotovené z tuku Angličanů. Po nějaké době jeden z jejích zákazníků si jí stěžoval, že jeho svíčka nebyla již tak dobrá. „Ach, to je bohužel tím,“ odpověděla obchodnice, „že jsme tento měsíc neměli dost Angličanů.“ Táži se, kdo měl větší vinu: ti, kdo Angličany pobíjeli, nebo tato žena, jež vyráběla svíčky z jejich sádla?
Voltaire, Filosofický slovník: Lidojedi