burian150.jpg

Zdeněk Burian (*11. 2. 1905, Kopřivnice - †1. 7. 1981, Praha)

ilustrátor a malíř

Narodil se 11. února 1905 v Kopřivnici na severní Moravě. Ve věku 14 let byl přijat do druhého ročníku na Akademii výtvarných umění v Praze. Žák profesorů Maxe Švabinského, Jakuba Obrovského a Vlado Bukovce.

V roce 1921 vyšla první kniha s jeho ilustracemi. Od roku 1930 se stává ilustrátorem českých nakladatelství a vydavatelství J. R. Vilímek, Toužimský a Moravec aj. V roce 1932 byla vytištěna první ilustrace s pravěkou tematikou v povídce E. Štorcha "Lovci mamutů a sobů". V roce 1942 vyšla první odborná publikace s 68 reprodukcemi rekonstrukcí pravěkých živočichů a rostlin J. Augusta: "Divy prasvěta", v zahraničí v roce 1956: "Tiere der Urzeit". V dalších letech byly odborné reprodukce vydávány převážně v zahraničí.

Celkový počet nejrůznějších knižních a časopiseckých ilustrací, jež Burian vytvořil od svých 16 let, se odhaduje na 1 392 olejomaleb, 329 kvašů, temper, pastelů a 14 352 perokreseb.

Za jeho života bylo uspořádáno 33 samostatných výstav, byla realizována stálá expozice ve Dvoře Králové a expozice reprodukcí v Tokiu.

Moravské zemské muzeum vlastní největší kolekci 205 obrazů a 30 skic.

V roce 1935 se Zdeněk Burian poprvé setkal s dr. Josefem Augustou, docentem a později profesorem paleontologie na Univerzitě Karlově. Toto setkání bylo rozhodujícím pro celou jeho další tvorbu, byl to počátek spolupráce vědce a umělce, kdy byl položen základ vědecké rekonstrukce, která mu přinesla světovou proslulost.
První společnou beletristickou knihou byl Zavátý život z roku 1941, odbornou pak rok poté slavné sešitové Divy prasvěta. Do roku 1968 jich vytvořili ještě 18. Úspěšná dvojice Augusta-Burian se velmi rychle stala známou i za hranicemi naší vlasti, kde dosáhla mezinárodního věhlasu. Jejich knihy vyšly ve 20 jazycích světa, mnohé v několika vydáních; poslední z nich v roce 1983. Dodejme rovněž, že slavný český film Cesta do pravěku z roku 1955 režiséra Karla Zemana byl přímo inspirován výtvarným světem pravěku Zd. Buriana pod taktovkou prof. Josefa Augusty. Z. Burian měl výborný pozorovací talent s vynikajícím smyslem pro detaily, mistrovsky ovládal různé druhy malířských technik, které mu umožňovaly, aby své představy do podrobnosti realizoval. Jeho dokonalé znalosti anatomie zvířat i cit pro zachycení postojů a pohybu byl výsledkem poctivého studia odborných pramenů. Burianova životní i umělecká filosofie byla postavena na hlubokém poznání přírody, na vysoce vytříbeném smyslu pro chápání jakéhokoliv přírodního jevu, či děje. Dovedl vidět a reprodukovat skutečnost v plné její kráse a jedinečnosti a přitom vyjádřit ještě něco mnohem závažnějšího - obsah.

Jeho ilustratorskou tvorbu lze shrnout do několika velkých tématických cyklů.

Prvním je dobrodružná literatura pro děti a mládež – jedná se o ilustrace knih Eduarda Štorcha ((Lovci mamutů), Julese Verna (20 000 mil pod mořem, Hvězda jihu, Patnáctiletý kapitán, Plující ostrov, Dva roky prázdnin). J. Coopera (Poslední mohykán, Lovec jelenů).

Druhým velkým tématem jsou rekonstrukce pravěkých ještěrů a šelem; této tvorbě se věnoval s mimořádnou rekonstrukční věrností a odborným přístupem konce 30. let ve spolupráci a paleontologem Josefem Augustou. Tyto ilustrace Buriana proslavily po celém světě. Posledním velkým ilustračním oborem Zd. Buriana je portrétní a volná tvorba, která však bohužel zůstává z velké části neznámá. Sám Burian se považoval za portrétistu.(95) a cenu „Nejlepší výtvarník“ (96), na kterou pak byla také nominována v letech 97, 98, 99, 2000.

burian400_1.jpg

burian400_2.jpg
 


Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští