cihlar150.jpg

Michal Cihlář (*16. 9. 1960, Praha)

Grafik, malíř

Vystudoval VŠUP v Praze u prof. Milana Hegara a Jana Solpery.
Věnuje se užité a volné grafice, ilustraci, fotografii, koláži, plastice, scénickému výtvarnictví, tapetám a známkové tvorbě.
Říkají o něm, že je nekorunovaný král českého linorytu. Byl tvůrce vizuálního stylu pražské ZOO.
https://www.gallery.cz/gallery/cz/michal-cihlar.html

Bibliografie:

Eco Umberto: Jméno růže, 1988
Stavinoha František: Figurky ze šmantů, 1988
Prouza Petr: Holky, požár, kariéra, 1989
Komu se to dostane do rukou aneb Podivuhodné příběhy z Ameriky 19. století,1992
Hrabal: Večernícky pro Cassia, 1993
Mareš Jaroslav: Tyrkysová karavana, 1995
Topol Jáchym: Anděl, 1995
Rushdie Salman: Východ, západ, 1997
Jeden svět, 1999
Michal Cihlář, 2001
Michal Cihlář, 2002
Svobodník Jaromír: Tygrův sen, 2004
Kubeš Richard: Kvik pluje na jih, 2004
Cihlář Michal: Cuba v detailech, 2005
Cihlář Michal: Kambodža v detailech, 2006
Zvěrstvo, 2007


cihlasr450_2.jpg

cihlar450_1.jpg



Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.